Boj o Staroměstskou radnici měl desítky obětí. Mrazivý popis událostí vysvětluje, jak Češi vyhnali nacisty z Prahy

Důvodů, proč právě zde Němci nasadili takovou sílu, bylo několik. Kromě toho, že zde sídlilo vedení Prahy, obránci radničních budov kontrolovali telefonní ústřednu a především městský rozhlas, díky jehož 250 amplionům mohlo velení Pražského povstání informovat Pražany i povstalce o průběhu bojů, vysílat výzvy o pomoc a také vyzývat Němce, aby se vzdali.

Více k tématu: Prahu před Němci zachránili vlasovci, maršál Koněv přijel 9. května k hotovému

Okolí Staroměstského náměstí pak bylo neuralgickým bodem pro poslední bojeschopnou sílu nacistického Německa, jíž byla Skupina armád Střed generála polního maršála Ferdinanda Schörnera. Část z milionu mužů, 9000 děl a minometů, 1900 tanků a dalších obrněných vozidel směřovala na konci války z východních a středních Čech na jihozápad k americkým liniím a Praha se svými mosty přes Vltavu nabízela jednu z nejdůležitějších ústupových tras. Staroměstské náměstí ležící na dosah hned tří mostů proto Němci potřebovali za každou cenu ovládnout.

5. května, sobota: Tvrdý boj hned od počátku

Komplex radničních budov v centru Prahy tvořily kromě Staroměstské radnice i budova Nové radnice (dnešní sídlo magistrátu) a také takzvaná Nová úřední budova na rohu Kaprovy a Platnéřské ulice, v níž byla hlasatelna a technické zázemí městského rozhlasu. Budovy byly navzájem propojené podzemními chodbami a sklepy, což obráncům umožňovalo relativně bezpečný přesun.

Boj o radniční budovy začal krátce po poledni 5. května 1945, kdy správu nad magistrátem převzal Národní výbor Praha. Na domech kolem radnice už dopoledne visely československé a spojenecké vlajky, ze zasedacího sálu byla odstraněna Hitlerova busta a na Staroměstském náměstí se shromáždil dav jásajících Čechů. Do reality ale všechny vrátila kulometná palba z domu na rohu Celetné ulice a Staroměstského náměstí, kde sídlil pražský sekretariát NSDAP. Přestože Hitler spáchal 30. dubna sebevraždu a 2. května padl Berlín, v Praze se Němci rozhodli bojovat dál.

Už odpoledne 5. května vyslali Němci proti radnici Pařížskou ulicí tanky, samohybná děla a obrněné transportéry, které radniční budovy svými děly ostřelovaly až do 19:30. Poté se stáhly k nábřeží, kde v budově Právnické fakulty na konci Pařížské ulice u Čechova mostu sídlilo velitelství zbraní SS v Čechách a na Moravě v čele s SS-Gruppenführerem Carlem von Pückler-Burghausem.

První den bojů byl těžký, ale brzy mělo být hůře. Jak podle Archivu hlavního města Prahy večer 5. května zjistil poručík dělostřelectva Antonín Kozel pověřený velením obrany radnice, chyběly zbraně i munice. Kolem 140 mužů v magistrátních budovách si muselo vystačit s 20 puškami, 40 pistolemi, dvěma automatickými pistolemi a dvěma lehkými kulomety. K dispozici bylo jen 400 puškových a kulometných nábojů a stejný počet nábojů do pistolí. Proti obrněncům mohli obránci použít 12 pancéřových pěstí.

6. května, neděle: Barikády a zničený tank

Kritická situace se zlepšila následující den 6. května, kdy ze Štefánikových kasáren dorazily dvě bedny pancéřových pěstí, velký počet ručních granátů, kulometů a pušek a množství munice. Obranu také posílili příslušníci úderné skupiny Matylda vedené JUDr. Otakarem Hübschmannem, v níž bylo i několik dívek včetně dnes poslední žijící účastnice Pražského povstání, tehdy 23leté Marie Dubské.

Posily byly okamžitě nasazeny k vyčištění budovy naproti městskému rozhlasu (dnes Kafkův dům), odkud Němci stříleli a kde měli i zajaté české civilisty. Velkou pomoc si obránci radnice slibovali i od rozkazu Pražského velitelství „Bartoš“ se sídlem v Bartolomějské ulici, které nařídilo v neděli 6. května v 8:50 zabarikádování všech ulic a prostranství, které vedly do centra města a byly strategicky významné pro očekávané pouliční boje.

Intenzita bojů vzrostla v neděli dopoledne, kdy na radniční obránce střílel kulomet z Celetné a ke kostelu sv. Mikuláše pronikl německý tank, který rozstřílel vrata do radnice a pobořil vršek barikády. Řádění tanku zastavil svou pancéřovou pěstí člen skupiny Matylda architekt Robert Konopa. Dvěma členům německé osádky tanku se podařilo uprchnout a poté povstalci z tanku vynesli bedny s municí.

Přečtěte si také: Během Pražského povstání bojovala s nacisty. Marie Dubská říká, že Putin je druhý Hitler

7. května, pondělí: První požár

Hned v 5 hodin ráno následujícího dne Němci rozpoutali peklo. Na Staroměstskou radnici zaútočila čtyři lehká a jedno těžké obrněná vozidlo, která budovu zasypala zápalnou municí. Radnice začala hořet, požár se ale podařilo uhasit. Hořely i další domy na Staroměstském náměstí. Po útoku obrněnců následovala německá pěchota, která dokonce nakrátko pronikla do budovy radnice, byla ale zčásti postřílena a zčásti vytlačena ven.

Z amplionů po celém městě se ozývalo volání o pomoc, k radnici se měli dostavit hlavně muži s pancéřovými pěstmi. Bojovou sílu obránců zvýšila i skupina partyzánů z brigády Smrt fašismu z Hořovic odeslaná na radnici velitelstvím „Bartoš“. Večer na pozice obránců zaútočilo německé letadlo a shodilo bombu na průčelí paláce Kinských.

8. května, úterý: Nejsilnější úder

Jak vyplývá z obsáhlého materiálu zpracovaného pracovníky Archivu Hlavního města Prahy, Němci za časných ranních hodin 8. května zahájili dosud nejsilnější úder na Staroměstské náměstí za použití tanků a pěchoty. Podrobný popis událostí včetně fotodokumentace a kapií dobových dokumentů najdete na stránkách archivu.

Němci před svými obrněnci hnali česká rukojmí, která vyvlekli z přilehlých domů, a nutili je rozebírat barikády. Radniční budovy se také dostaly do palby děl umístěných na Letné. Tanky rychle prorazily na Staroměstské náměstí a začaly po něm kroužit, přičemž nepřetržitě pálily do budovy radnice. Ta byla také pod palbou německého 88mm protiletadlového děla, které střílelo zápalnými granáty.

Obránci radnice zvažovali ústup, z obav o životy asi 200 raněných a uprchlíků umístěných v provizorní nemocnici ve sklepě budovy, ale bojovali dál. Skupině odvážlivců se podařilo proniknout do paláce Kinských, odkud pancéřovou pěstí zasáhli tankový stíhač Hetzer stojící na rohu Dlouhé třídy a Staroměstského náměstí. Další obrněnec (útočné dělo StuG III) dostal zásah u vjezdu z Pařížské ulice a hořovickým partyzánům se podařilo poškodit i opancéřované protiletadlové dělo, čtyři z nich ale přitom padli.

Kolem 16. hodiny už Staroměstská radnice stála v plamenech, byl poškozen orloj, zřítila se střecha věže a obránci se stáhli do podloubí na Malém náměstí. Tam se jim podařilo zlikvidovat německé samohybné dělo ostřelující Novou úřední budovu. Jeden z četníků vystřelil zblízka do průzoru vozidla, které vzápětí nabouralo do blízké zdi. Dva členové posádky uprchli a policisté obrněnec obsadili.

Situace byla nicméně zoufalá. Nová úřední budova, kde sídlil městský rozhlas, byla zasažena 48 granáty ráže 88 mm. Bylo poškozeno elektrické vedení, transformátor začal hořet, exploze prorazily vodovodní potrubí a budovu zaplavovala voda. Obránci uzavřeli hlavní uzávěr ve sklepě, ale voda jim pak chyběla při hašení. V kritických okamžicích v 17:15 dorazili k Husovu pomníku němečtí důstojníci a dojednali s veliteli obrany zastavení palby. Šlo o důsledek podpisu protokolu mezi Českou národní radou a velitelem německé posádky v Praze generálem Rudolfem Toussaintem.

Zatímco se k Praze blížily jednotky 1. ukrajinského frontu Rudé armády, jehož tanky vyrazily 6. května z okolí Drážďan, a Češi hasili hořící budovy, dali se Němci na spěšný ústup. Přes Staroměstské náměstí, které bylo ještě před několik desítkami minut dějištěm urputné bitvy, se vydala na ústup z Prahy kolona 27 tanků, dvou obrněných vozidel, 90 osobních a 32 nákladních aut. Pěšky odcházely přibližně 3 000 německých vojáků i civilistů. Velitel SS Pückler-Burghaus opustil Prahu až 9. května ráno a 12. května se poblíž Čimelic zastřelil.

9. května, středa: Sovětské tanky na náměstí

Možná si vybavíte dramatickou scénu z dvoudílného filmu Otakara Vávry Osvobození Prahy z roku 1975, v níž sovětský tank T-34 ověšený Rudoarmějci vjede na Staroměstské náměstí, kde na něj z ochozu jedné z věží Týnského chrámu pálí německý kulomet. Jeden z vojáků krytý věží tanku ho ale svým talířovým Děgťarjovem umlčí. Scénu si můžete připomenout na tomto sestřihu zhruba od 6:56.

Zápletka je ale přikrášlená v souladu s oficiální doktrínou, podle níž Prahu 9. května osvobodila Rudá armáda. Ve skutečnosti byl prostor Staroměstského náměstí v době, kdy do centra Prahy dorazili tankisté 4. gardové tankové armády generálplukovníka D. D. Leljušenka, pod kontrolou obránců radničních budov.

Na straně obránců radnice padlo nejméně 85 lidí, další stovky byly zraněny. Číslo ale není konečné. Jak uvádí Archiv hlavního města Prahy, potíže byly s identifikací mnoha mrtvých těl, která byla výbuchy šrapnelů a pásy obrněných vozů roztrhána na kusy tak, že je bylo třeba nakládat na vůz lopatou. Bojovníci se navíc mezi sebou často ani neznali, mnozí se představili jen křestním jménem.

Německé ztráty z bitvy o radnici jsou prakticky nezjistitelné, podle historiků ale budou nejspíš podobné, jaké utrpěli obránci. Na náměstí zůstaly vraky tří obrněných vozidel, další poškozené obrněnce Němci odtáhli. Stejně tak odnášeli všechny své raněné i mrtvé.

Požárem těžce poškozené novorenesanční křídlo Staroměstské radnice postavené v 19. století se zachránit nepodařilo a v roce 1947 bylo torzo budovy strženo. Na dostavbu radnice bylo vypsáno už několik architektonických soutěží, žádný z návrhů se ale dosud neprosadil. Orloj provizorně obezděný cihlami boje přečkal a po válce byl opraven.

Zdroj: Archiv hlavního města Prahy