Největší sebevraždy válečného loďstva se účastnilo 74 lodí. Podívejte se, jak šly ke dnu
Orknejské ostrovy na severu Skotska se na konci první světové války staly dějištěm největší sebevraždy válečného loďstva v historii.
Britové v zátoce Scapa Flow, kde je dodnes základna jejich vlastní flotily, internovali v listopadu 1918 celkem 74 válečných lodí poraženého císařského Německa. Byla to impozantní podívaná – na hladině rozlehlé zátoky kotvilo devět velkých bitevních lodí, pět bitevních křižníků, sedm lehkých křižníků, 49 torpédoborců a další pomocná plavidla Kaiserliche Marine, tedy Císařského námořnictva.
Sms Hindenburg jde ke dnu Zdroj: Getty Images
Jako poslední šel ke dnu bitevní křižník Hindenburg Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Německé bitevní křižníky Molthe, Hindenburg a Derflinger na cestě do Scapa Flow Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Na dně Scapa Flow skončila i bitevní loď Prinzregent Luitpold Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Německá flotila kotvící ve Scapa Flow Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Němečtí námořníci opustili potápějící se lodě a vzdali se Britům Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Trup bitevního křižníku Hindenburg byl vyzvednut a sešrotován v roce 1936 Zdroj: Getty Images
Sms Hindenburg jde ke dnu Zdroj: Getty Images
Jako poslední šel ke dnu bitevní křižník Hindenburg Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Německé bitevní křižníky Molthe, Hindenburg a Derflinger na cestě do Scapa Flow Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Na dně Scapa Flow skončila i bitevní loď Prinzregent Luitpold Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Německá flotila kotvící ve Scapa Flow Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Němečtí námořníci opustili potápějící se lodě a vzdali se Britům Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Trup bitevního křižníku Hindenburg byl vyzvednut a sešrotován v roce 1936 Zdroj: Getty Images
Osiřelá flotila
Flotila formálně zůstávala majetkem německé vlády a její velitel admirál Ludwig von Reuter měl jen zkreslené informace o tom, co se děje mimo paluby jeho lodí. Dostával se k nim prostřednictvím zpráv od britských důstojníků a také díky starým výtiskům Timesů.
Jednání ve Versailles o podobě mírové smlouvy, která by německou flotilu buďto zničila, jak chtěli Britové a Američané, nebo ji podle návrhu Francie a Itálie rozdělila mezi vítězné dohodové mocnosti, měla skončit 21. června 1919. Admirál von Reuter měl všechny důvody domnívat se, že rozhovory zkrachují a jeho lodí se nakonec zmocní britské Královské námořnictvo. Prostřednictvím nic netušících britských kurýrů proto rozeslal kapitánům lodí dopis, v němž nařizoval, aby byli na jeho signál připraveni lodě potopit.
Odstavec jedenáct, potvrďte!
Vše začalo ráno 21. června, když britské loďstvo ve snaze využít příznivého počasí vyplulo z přístavu. V 10:30 von Reuterova vlajková loď křižník Emden signalizovala ostatním plavidlům pomocí semaforů a světlometů zdánlivě neškodnou zprávu: „Odstavec jedenáct. Potvrďte.“
Signál se jako vlna šířil flotilou, trvalo ale ještě několik hodin, než začalo být jasné, že Němci své lodě záměrně potápějí. Námořníci otevřeli zaplavovací ventily a průzory a spustili čerpadla vždy na jedné straně trupu tak, aby se lodě převrátily a potopily kýlem vzhůru, což mělo ztížit jejich pozdější případné vyzvednutí. „Lodě se fakticky nevzdaly, a proto na jejich palubách nebyli žádní vojáci, kteří by mohli jejich potopení zabránit,“ řekl britské BBC pracovník Orknejského muzea Tom Muir.
Střelba do neozbrojených námořníků
Na hladině propukl chaos. Němci spouštěli záchranné čluny a snažili se dostat co nejdál od potápějících se lodí, zatímco britské hlídky, které na malých lodích křižovaly mezi flotilou, začaly do bezbranných německých námořníků střílet z pušek a kulometů. Nejméně sedm z nich bylo zabito a množství dalších utrpělo zranění. Někteří Britové pronikli na naklánějící se paluby německých válečných lodí a snažili se jejich potopení zabránit. Kapitáni ale trvali na svém – admirál von Reuter vydal rozkaz a ten je nutné splnit.
Jedinými dalšími svědky této dobrovolné pohromy byla skupina skotských školáků, kteří se kolem plavili na výletní lodi a chtěli si německé lodě nakreslit. Všimli si ale, že některé z nich jsou v podivném úhlu. Podle dokumentu Tajemství vraků, který můžete vidět v úterý večer na Prima ZOOM, si jedna z dívek zapsala, že „najednou se obrovské lodě začaly naklánět na levobok nebo pravobok. Některé se potápěly přídí napřed a jejich záď se zvedala vysoko z vody, jiné se potápěly v oblacích páry s příšerným syčivým zvukem“. V 17:00 šel ke dnu i slavný křižník Hindenburg.
Během 20. a 30. let byla většina lodí vyzvednuta soukromými společnostmi a rozřezána do šrotu, žádná se už ale nikdy nevrátila do služby. Zatímco Britové vnímali tuto „námořní sebevraždu“ jako nepřátelský akt, v Německu se naopak rozhodnutí admirála von Reutera setkalo s pochopením. Lodě neskončily v rukou nepřítele a německé námořnictvo obnovilo část své cti.
ZDROJ: BBC
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
