Nejhorší konflikt od druhé světové války přinesl 6 milionů mrtvých. V jediné bitvě zemřelo i 200 civilistů

Druhá válka v Kongu, také známá jako Velká africká válka, byla jedním z nejrozsáhlejších a nejsložitějších konfliktů v moderní historii Afriky. Probíhala mezi srpnem 1998 a listopadem 2003 a zasáhla nejen samotné Kongo, ale i jeho sousední země jako Rwanda, Uganda a Burundi. Tato válka byla plná násilí, etnických sporů a snahy o ovládnutí klíčových přírodních zdrojů v této oblasti. Nejděsivější je však počet obětí, který se podle nejrůznějších odhadů a zpráv pohybuje mezi 3–6 miliony, což z konfliktu činí jeden z nejkrvavějších od druhé světové války.

Mohlo by vás zajímat: Tragédie v Kongu: Vlak se stovkami černých pasažérů vykolejil, zemřely desítky lidí

Důvody, které vedly k vypuknutí druhé války v Kongu, byly komplexní a spojené s probíhajícími regionálními, etnickými a politickými konflikty. Už první válka v Kongu, která probíhala v letech 1996 až 1997, způsobila nestabilitu v regionu a vedla k pádu diktátora Mobutu Sese Seka. V důsledku toho se v roce 1997 dostal k moci Laurent-Désiré Kabila, který se stal prezidentem. Kabila však nedokázal získat dostatečnou podporu od některých regionálních a etnických skupin, což vytvořilo základ pro následný konflikt.

Důvody vedoucí k válce

Důležitým faktorem bylo také nerostné bohatství východní části Konga. Vzácné kovy, drahokamy a minerály přitahovaly zájem sousedních států jako Rwanda a Uganda, které měly své vlastní ekonomické a politické cíle a chtěly je v Kongu dosáhnout. Rwandská vláda například podporovala tutsijské povstalce v Kongu, aby ochránila své zájmy a zajistila si vliv nad regionem, což ale ovlivnilo celkovou situaci v zemi a vedlo k další destabilizaci. Problém ale přirozeně sahá do ještě větší hloubky a právě ona povstalecká hnutí musela nejprve vzniknout.

Za vším je možné hledat další etnické a politické spory, které byly zneužity k podpoře ozbrojených skupin, když se část obyvatel cítila nedostatečně zastoupena v centrální vládě a byla upírána její práva. K nejrůznějším hnutím, bojujícím za etnickou nebo regionální autonomii, tak bylo velmi blízko. Co hůř, vláda prezidenta Kabily čelila vnitřní korupci, což oslabilo vládní instituce a snížilo důvěru obyvatelstva v úřady.

Loutkoví povstalci i otevřený konflikt

Jak je patrné, válka v Kongu byla složitým konfliktem, v němž se zapojovaly různé válčící strany s odlišnými motivacemi, nejrůznějšími vazbami na regionální mocnosti i etnické zájmy. Klíčovými účastníky konfliktu nicméně byly vládní síly Konga, rwandské obranné síly, ugandská lidová obranná síla a již zmíněné povstalecké skupiny. Co se týče konžské armády, čelila problémům s nízkou profesionalitou, korupcí a neschopností kontrolovat celé území Konga. Stála v přímém konfliktu s povstalci – zejména skupinami M23 a RCD – kteří však coby loutková uskupení reprezentovali Ugandu a Rwandu. Později v průběhu války nicméně obě země jasně formulovaly svůj zájem získat kontrolu nad východním Kongem a do války se zapojily i zcela otevřeně.

V průběhu války se odehrálo několik krvavých bitev, přičemž k těm nejzásadnějším patří bitva o město Kisangani, jež probíhala dlouhé dva roky mezi lety 1998–2000. V této bitvě se střetly ugandské a rwandské vojenské síly, které se původně spojily proti vládě prezidenta Kabily. Následně se však střetly kvůli sporům o kontrolu nad tímto strategickým městem s tím, že bitva měla devastující dopad na civilní obyvatelstvo, které se ocitlo v křížové palbě a následně, po potlačení bitvy ze strany vládních jednotek, čelilo odvetnému masakru. Při něm bylo zabito bezmála 200 lidí. Bitev však proběhla celá řada, a to i po úspěšném atentátu na prezidenta Kabilu v roce 2001, který přinesl kýžený zvrat.

Následky přetrvávají dodnes

Ačkoliv na prezidentský post usedl Kabilův syn Joseph, dokázal navázat diplomatický rozhovor se zastupiteli Rwandy a na půdě OSN společně podepsali plán na stažení vojsk. V průběhu dalšího roku pak došlo k sepsání mírové smlouvy a v roce 2003 byl konflikt oficiálně ukončen. Nic však nezabránilo například pogromu pygmejů, při kterém zahynulo až 60 000 obyvatel, a dalším ojedinělým, leč stále značně krvavým střetům. Válka zanechala zemi v rozkladu s devastujícím dopadem na obyvatelstvo a instituce. Následky konfliktu pociťují lidé v Kongu dodnes a pro dosažení trvalého míru, resp. obnovy země, je i nadále poskytovaná mezinárodní pomoc.

Zdroj: Warographics, The Economist, UK Essays