Britský voják nezabil Hitlera, když ho měl na mušce, a později toho litoval? Slavná historka brzy dostala trhliny

Brit Henry Tandey se stal nejvíce oceněným britským vojínem v první světové válce. Jeho statečnost ale dlouhá desetiletí zastiňuje nejasná zpráva o tom, že měl během bojů v Belgii ušetřit skupinu německých vojáků, mezi nimiž se nacházel i Adolf Hitler. Jistě, v roce 1918 nemohl nikdo tušit, jaký vliv bude mít Hitler na Evropu o pouhých 20 let později, přesto historka posloužila svému účelu v rámci propagandy a Tandeyho zřejmě kvůli ní tížil pocit viny až do smrti.

Opravdu se ale mohly události odehrát tak, jak naznačoval sám nacistický vůdce, když v roce 1938 přijal v Berghofu k návštěvě ministerského předsedu Velké Británie Nevilla Chamberlaina? Historikové jsou skeptičtí a naznačují, že minimálně data absolutně neodpovídají tvrzení, že se oba mužové na bojišti střetli a vysvětlují, proč Hitler chtěl historku držet při životě.

K tématu: Kdo stvořil Hitlera? Tenhle moment v dějinách se neměl stát

Na začátku byl obraz italského válečného umělce Fortunina Matania, na kterém zachycoval bitvu v belgickém městě Gheluvelt, která proběhla v roce 1914. Obraz „Menin Crossroads“ vznikl v roce 1923 na základě výpovědí a očitého svědectví britských vojáků, kteří se na něm srocují u rozbitých budov. V pozadí s mapou stojí podplukovník King, který jednotce Green Howards velel a v popředí, v pravé části, má být zachycen zmiňovaný Henry Tandey, jenž na zádech přenáší jednoho ze spolubojovníků k ošetření. HItler měl kopii tohoto obrazu ve své kanceláři a řekl Chamberlainovi, že na něm Tandeyho poznal.

Good evening folks and welcome back to a new #BattalionCensus Week!

Over the next week we will be looking at the infantry regiments of Yorkshire.

(“The 2nd Battalion, Green Howards at Menin Crossroads near Gheluvelt during the First Battle of Ypres”, by Fortunino Matania)

1/ pic.twitter.com/cmijxstHmq

— Mark & Sam (the dog) (@MAJ_1868_1918) February 11, 2022

Stalo se tak údajně proto, že na něj Tandey skrze hledí své pušky mířil, ale rozhodl se jej v bitvě ušetřit, což Hitler připisoval boží prozřetelnosti a chtěl skrze to dosáhnout, že byl předurčen pro vyšší cíl. Tandeyho životopisec David Johnson to ale popírá a začíná už jen tím, že by z obrazu Tandeyho zřejmě jen těžko poznal. Pokud se totiž střetli s Hitlerem v bitvě, oba byli pravděpodobně rozcuchaní a celí od bahna a krve. Další věc, prostřednictvím které Johnson Hitlerovu verzi vyvrací, jsou zápisy o pohybu obou znepřátelených jednotek. Během první světové války se dostaly nejblíže přibližně na 80kilometrovou vzdálenost, a co je ještě podstatnější, Hitler zřejmě ani v uvedené době nebyl na bojišti.

Nesedící data a chybějící telefon

Podle Bavorského státního archivu měl Hitler ve dnech 25.–27. září 1918 propustku, takže pokud k bitvě mělo dojít už 28. 9., budoucí nacistický vůdce se patrně teprve vracel zpět ke své jednotce. Johnson nicméně rozporuje i další části celého příběhu, tedy i tu, v níž měl Chamberlain po svém návratu zpět do Velké Británie telefonovat vojínovi Tandeymu, aby mu o incidentu řekl a přeptal se ho na detaily. O telefonátu ale jednak neexistují žádné záznamy – a to ani v rozsáhlých dopisech, které Chamberlain posílal pravidelně svým sestrám – a jednak je nepravděpodobné, že by ministerský předseda, v té době velmi zaměstnaný muž, ztrácel čas s něčím takovým. Ještě úsměvnější je ale fakt, že podle historky měl telefonát zvednout Tandeyho synovec, protože sám Tandey nebyl doma, jenže tady podle Johnsona vše naráží ještě na jednu podstatnou maličkost, a to, že Tandeyovi doma vůbec žádný telefon neměli.

During WWI, Henry Tandey, a British soldier serving with the 5th Duke of Wellington's Regiment, had the chance to kill Hitler but didn't pic.twitter.com/QXkIEIzYr9

— Museum Facts (@museum_facts) September 24, 2016

Příběh ale přetrval, sám Tandey se o něm měl dozvědět při střetnutí se svými spolubojovníky z první světové války, ale reagoval prý spíše vyhýbavě a neurčitě. Potvrdil tehdy, že nějaké německé vojáky 28. září 1918 skutečně ušetřil, ale na tvář Adolfa Hitlera si rozhodně nevzpomněl. To zopakoval i v roce 1939 v rozhovoru s listem Coventry Herald a zdálo se, že celý příběh skončí tím, že posloužil jen k budování kultu osobnosti Adolfa Hitlera. Když však během bojů o Británii Německo bombardovalo anglická města, tedy včetně Coventry, kde žil Tandey, nechal se veterán z první světové války slyšet, že kdyby tehdy věděl, co se z Hitlera stane, nebyl by ho ušetřil. I tento výrok ale může být podle Johnsona vytržen z kontextu, případně vycházet ze situace, v níž se nacházela celá Velká Británie i Tandey sám.

Zdroj: BBC