Jaderná ponorka rozpoutala mezinárodní skandál. Při potopení křižníku zemřely stovky námořníků

Křižník ARA General Belgrano se dostal do služby v roce 1938 původně v americkém námořnictvu jako USS Phoenix (CL-46). V den japonského náletu na Pearl Harbor 7. prosince 1941 křižník kotvil v přístavu, neutrpěl ale žádné škody a patřil k lodím, jež se po šokujícím útoku vydaly pátrat po japonských letadlových lodích. Štěstí se USS Phoenix drželo i po celou válku v Pacifiku. Účastnil se devíti bitev, utrpěl ale jen mírné poškození, když mu před přídí vybuchla mina.

Přečtěte si také: Nacistický Titanic: Sovětská ponorka potopila loď s 10 000 německými uprchlíky

Druhá světová válka

Hitlerův bitevní křižník Scharnhorst padl do léčky a šel ke dnu i s posádkou

Smrtící zbraně

V roce 1951 prodaly Spojené státy loď Argentině, kde byla zařazena do služby nejprve jako ARA Diecisiete de Octubre, od roku 1956 pak jako ARA General Belgrano. V době vypuknutí války o Falklandy na jaře 1982 šlo o druhou nejsilnější válečnou loď argentinského námořnictva. I přes své stáří křižník stále disponoval impozantní palebnou silou – ze svých 15 děl ráže 152 mm umístěných v pěti trojhlavňových věžích dokázal během minuty zasypat cíl vzdálený přes 18 km až sedmi tunami munice.

Nezanedbatelnou sílu poskytovaly i sekundární zbraně v podobě osmi 127mm děl, které dostřelily na vzdálenost 13 km. Křižník měl navíc slušné pancéřování a nově byl vybaven radiolokátory a protiletadlovými řízenými střelami.

Argentina vs. Velká Británie

Argentinské jednotky se na Brity ovládaných Falklandách, jež Argentinci nazývají Malvíny, vylodily 2. dubna 1982, což si britská vláda v čele s premiérkou Margaret Thatcherovou nenechala líbit. K 8000 námořních mil (12 700 km) vzdáleným ostrovům během několika dnů vyplul námořní svaz Task Force 317 složený ze 43 válečných lodí včetně dvou letadlových, 22 pomocných lodí a 62 obchodních plavidel s cílem získat ostrovy zpět. V oblasti Falkland navíc operovaly tři britské jaderné ponorky.

Argentinci na ně už čekali. Na ostrovech do konce dubna rozmístili kolem 10 000 vojáků a do akce proti blížící se britské flotile vyslali vlastní námořní síly. Ty byly rozdělené do tří svazů umístěných severně a jižně od ostrovů, jež měly nepřítele obklíčit a zničit.

Historie

Jaderná ponorka může zabíjet i po vyřazení ze služby. Podívejte se na její demontáž

Ponorka útočí

V ambiciózním plánu argentinské vojenské junty hrál General Belgrano úlohu jižní čelisti kleští. V doprovodu dvou torpédoborců ARA Hipolito Bouchard (D-26) a ARA Piedra Buena (D-29), jež patřily k americké válečné třídě Allen M. Sumner, se pohyboval mimo 200mílové bezpečnostní pásmo vyhlášené Brity kolem ostrovů, když ho 30. dubna sonarem zachytila ponorka HMS Conqueror, jíž velel 36letý komandér Chris Wreford-Brown. Příkaz k útoku na potenciálně nebezpečnou loď přišel z Londýna 2. května.

Wreford-Brown měl na výběr moderní samonaváděcí torpéda Tigerfish nebo konstrukčně stará, ale desítkami let prověřená torpéda Mk. 8 s dosahem 14 km. Vzhledem k tomu, že se ponorka dokázala ke křižníku nepozorovaně přiblížit na pohodlných 1200 metrů, rozhodl se pro klasiku.

Útok začal 2. května ve 14:57. HMS Conqueror odpálila tři torpéda, z nichž dvě zasáhla křižník a třetí škrtlo o jeden z torpédoborců, ale neexplodovalo. Zatímco první torpédo křižníku takřka odpáralo příď, druhé vybuchlo přibližně ve třech čtvrtinách trupu, kde zničilo zadní strojovnu a způsobilo 20metrovou trhlinu v horní palubě.

Následky byly děsivé. Loď se začala naklánět na pravobok a nořila se přídí do vln. Zatímco první torpédo nikoho nezabilo, výbuch druhého připravil o život 272 mužů. Na lodi přestala fungovat elektřina, takže zhasla světla, nebylo možné odčerpávat vodu, a dokonce ani vyslat signál SOS. Po 20 minutách proto vydal kapitán Héctor Bonzo rozkaz k opuštění lodi.

První světová válka

Revoluční bitevní loď drží primát v jedinečném potopení ponorky. Nikdo ji zřejmě nepřekoná

Námořníci ve vodě

Evakuace proběhla v klidu, námořníci spouštěli záchranné čluny a do vody shazovali prámy. Oba doprovodné torpédoborce ale útok na křižník vůbec nezaregistrovaly a pokračovaly dál v plavbě. V nastávající tmě a ledové vodě a později i kvůli obavám z dalšího útoku se tak záchrana trosečníků oddalovala. Argentinské a chilské lodě nakonec ve dnech 3.-5. května z vody vylovily 772 přeživších, celkem 323 námořníků při útoku zahynulo. Mnozí z nich podlehli podchlazení až po opuštění lodi.

Mohlo by vás také zajímat: Krok od jaderné pohromy: Raketová ponorka se 140 lidmi selhala, nekontrolovaně mířila ke dnu

Potopení křižníku vyvolalo velkou mezinárodní reakci a kabinet Margaret Thatcherové musel čelit silné kritice. Londýn ale trval na tom, že šlo o válečný akt vynucený okolnostmi, což koneckonců později potvrdil i kapitán torpédovaného křižníku. Argentinské loďstvo se po potopení ARA General Belgrano stáhlo do přístavů a tíhu bojů s blížícími se britskými silami přenechalo letectvu.

Zdroj: Naval Historia, UK Defence Journal

Video, které jste mohli minout: Podívejte se na výstřel z gigantického děla. Hitlerovo monstrum zasáhne cíl až 64 kilometrů daleko