Obrna vrací úder. Kdo může za její návrat?

Možná vám při vyslovení slova „obrna“ vyskočí v hlavě film z roku 1970 Už zase skáču přes kaluže, v němž obrnou postižený kluk není ochoten se vzdát své touhy po jízdě na koni. Virové onemocnění vědcům známé jako poliomyelitis a laikům jako dětská obrna, se dnes v Evropě nevyskytuje. Zatím...

Na co má virus způsobující obrnu spadeno? Laicky řečeno – na nás. Člověk je totiž jediný přenašeč. Viry v případě těžkého napadení zasáhnou centrální nervový systém, což může vyústit v paralýzu dolních končetin. Při napadení mozkového kmene dochází k selhání životně důležitých orgánů. Smrtící kombinací je postižení dýchacích a polykacích svalů. To může mít za následek udušení při plném vědomí. Představa volající po hororovém zpracování...

Vzhledem k tomu, že jediným známým přenašečem je Homo sapiens, člověk moudrý, jak tvrdí odborné jméno našeho druhu, nemělo by být vymýcení této choroby zásadním problémem. Vypadalo to, že vítěství je na dosah, když byla v padesátých letech vyvinuta vakcína a zavedeno plošné očkování. Pohled na mapu z roku 2006, v níž byly označeny země s rozšířením obrny, mohl šířit optimismus. Čistá byla celá Evropa, Severní i Jižní Amerika i Austrálie. Postižen byl „jen“ indický subkontinent a několik zemí zejména ve střední a jižní Africe. Ovšem skutečnost je trochu méně bezpečná. Dne 19. října 2013 WHO informovala o nálezu onemocnění v syrské provincii Der Al Zour, na východě země podél hranice s Irákem. „Celkem se jednalo o 22 případů."

Věková distribuce: 5 případů u dětí mladších než 1 rok, 13 případů u 1 – 2letých a 4 případy u jedinců starších 2 roky. Počáteční testy prováděné v národní referenční laboratoři v Damašku indikovaly pozitivní nález divokého polioviru. Vzorky byly zaslány ke konfirmaci do Regionální referenční laboratoře WHO /Eastern Mediterranean Region, která dne 29.října potvrdila izolaci divokého polioviru typu 1 v deseti vzorcích. "Ve většině případů se jednalo o děti mladší 2 let, neimunizované nebo imunizované nekompletně. Divoký poliovirus byl naposledy v zemi detekován v roce 1999,“ píše MUDr Jitka Částková a poukazuje na to, že bojkot povinného očkování pomáhá obrně v šíření. Samozřejmě žádný lékař stoprocentně nezaručí, že divoký poliovirus, který se stále ještě vyskytuje zejména v Indii, nezmutuje a nezačne být vůči vakcíně imunní. Právě očkování začalo chorobu vytlačovat z mapy. A pak přišel úder.

American Academy of Neurology publikovala zprávu skrývající v sobě výbušný potenciál. Ačkoli USA po epidemii obrny v polovině minulého století taky přistoupily k plošnému očkování, zaznamenali teď vědci pět obětí této v zemi „vymýcené“ choroby. „Tři z dětí trpěly onemocněním dýchacích cest, dříve, než se objevily symptomy obrny. Všechny děti byly dříve očkovány proti polioviru. Děti byly léčeny, ale jejich symptomy se nezlepšily a ještě po šesti měsících měly špatnou funkci končetin.“ Vypadá to, že mapu z roku 2006 bude potřeba doplnit o USA. To rozhodně není dobrá zpráva. A ještě horší je, že děti byly očkovány. Můžeme se bát, že obrna nám vrací úder?

Topi Pigula