Nekompromisní rozkaz 00447 vedl ke smrti 700 000 lidí. Kdo a proč masové vyvražďování zahájil?
Váleční špioni 4 - Postupimská konference
Rozkaz 00447 spustil masové vyvražďování a zahájil rozsáhlý teror. Jen za prvních deset dní bylo zatčeno přes 100 000 lidí, byl to však teprve začátek.
V polovině léta 1937 vešly v Sovětském svazu v platnost oficiálně sepsané represe, které byly namířené proti bývalým kulakům, kriminálníkům a dalším, jež režim označil za nepřátele Sovětského svazu. Mezi lidmi, kteří se stali Moskvě nepohodlní, však byli i profesoři, lékaři, umělci a obecně intelektuálové, kteří mohli představovat politické riziko a tehdejší vůdce Sovětského svazu Josif Stalin se jich chtěl zbavit.
Poslední červencový den zmíněného roku proto vyzval tehdejšího lidového komisaře vnitra Sovětského svazu Nikolaje Ježova, aby podepsal rozkaz 00447, který byl spouštěčem masivních čistek a vyvražďování statisíců lidí, které proběhlo v následujících dvou letech. Rozkaz dával obrovskou pravomoc lokálním hodnostářům rozhodovat o osudech lidí bez soudu. Systém tzv. „trojky“, s nímž přišel sám Stalin, spočíval v tom, že velitel tajné policie v daném regionu mohl spolu se souhlasem tajemníka místního výboru a oblastního prokurátora poslat lidi buďto na 8–10 let do pracovního tábora, tedy gulagu, nebo je rovnou popravit.
Smrtící kvóty
Pronásledování se navíc mohlo – a obvykle tomu tak bylo – týkat i rodinných příslušníků, takže postup vyvražďování byl velmi plošný a množství výše uvedených obětí mu přímo odpovídá. Vše bylo navíc v souvislosti se stanoveným limitem otevřených případů, který muselo každé z teritorií splnit, což míru vraždění ještě umocňovalo.
Stalin byl paranoidní vůči svému okolí Zdroj: Getty Images
Ze Stalingradu po těžkém bombardování nezbylo téměř nic než trosky. Zdroj: Getty Images
V nepřehledných ruinách Stalingradu hrál roli každý kout. Nepřítel se mohl skrývat prakticky kdekoliv, mnohdy došlo i ke střetům tělo na tělo. Zdroj: Getty Images
Bitva u Stalingradu byla jedním z největších a nejkrvavějších vojenských střetnutí druhé světové války. Zdroj: Getty Images
Němce po počátečních úspěších začali ztrácet dech. Na vině byla jak složitá logistika, tak i krutá ruská zima. Zdroj: Getty Images
Nikita Chruščov byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Zdroj: Getty Images
Zpátky ani krok Tak měl znít jeden ze Stalinových rozkazů. Zdroj: Getty Images
Ztráty na straně Rudé armády činily přes milion, u Němců se odhaduje co kolem 800 tisíc mrtvých, zraněných či zajatých. Zdroj: Getty Images
Obránci Stalingradu pod velením generála Vasilije Čujkova byli ze začátku zatlačováni stále hlouběji k řece Volze, za kterou nesměli podle Stalinova rozkazu ustoupit. Zdroj: Getty Images
V úvodních částech války na východní frontě měli Němci poměrně silnou převahu ve vzduchu. Luftwaffe vládlo nebi i během bitvy o Stalingrad. Zdroj: Getty Images
Zásobování přes řeku Volhu bylo pro Sověty klíčové I proto se převozy staly hlavním terčem německého letectva. Zdroj: Getty Images
Němci obsadili naprostou většinu města, tou dobou již téměř srovnaného se zemí. Zdroj: Getty Images
Sověti měli jednu obrovskou výhodu. Továrny s válečnou mašinérií měli mimo dosah německého dostřelu, na frontu tak neustále proudily nové tanky a další vojenská technika. Němci se naopak logisticky týrali. Zdroj: Getty Images
Raketomety Kaťuša byly sice poměrně nepřesné, ale levné Zdroj: Getty Images
Obránci Stalingradu museli neustále čelit dělostřelecké palbě z Němci obsazeného předměstí. Zdroj: Getty Images
Na východní frontě se Sovětům významně osvědčily střední tanky T-34. Byly nasazeny v tak mohutném množství, že se z nich staly obrněnou páteří celé Rudé armády. Zdroj: Getty Images
Stalin byl paranoidní vůči svému okolí Zdroj: Getty Images
Ze Stalingradu po těžkém bombardování nezbylo téměř nic než trosky. Zdroj: Getty Images
V nepřehledných ruinách Stalingradu hrál roli každý kout. Nepřítel se mohl skrývat prakticky kdekoliv, mnohdy došlo i ke střetům tělo na tělo. Zdroj: Getty Images
Bitva u Stalingradu byla jedním z největších a nejkrvavějších vojenských střetnutí druhé světové války. Zdroj: Getty Images
Němce po počátečních úspěších začali ztrácet dech. Na vině byla jak složitá logistika, tak i krutá ruská zima. Zdroj: Getty Images
Nikita Chruščov byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Zdroj: Getty Images
Zpátky ani krok Tak měl znít jeden ze Stalinových rozkazů. Zdroj: Getty Images
Ztráty na straně Rudé armády činily přes milion, u Němců se odhaduje co kolem 800 tisíc mrtvých, zraněných či zajatých. Zdroj: Getty Images
Obránci Stalingradu pod velením generála Vasilije Čujkova byli ze začátku zatlačováni stále hlouběji k řece Volze, za kterou nesměli podle Stalinova rozkazu ustoupit. Zdroj: Getty Images
V úvodních částech války na východní frontě měli Němci poměrně silnou převahu ve vzduchu. Luftwaffe vládlo nebi i během bitvy o Stalingrad. Zdroj: Getty Images
Zásobování přes řeku Volhu bylo pro Sověty klíčové I proto se převozy staly hlavním terčem německého letectva. Zdroj: Getty Images
Němci obsadili naprostou většinu města, tou dobou již téměř srovnaného se zemí. Zdroj: Getty Images
Sověti měli jednu obrovskou výhodu. Továrny s válečnou mašinérií měli mimo dosah německého dostřelu, na frontu tak neustále proudily nové tanky a další vojenská technika. Němci se naopak logisticky týrali. Zdroj: Getty Images
Raketomety Kaťuša byly sice poměrně nepřesné, ale levné Zdroj: Getty Images
Obránci Stalingradu museli neustále čelit dělostřelecké palbě z Němci obsazeného předměstí. Zdroj: Getty Images
Na východní frontě se Sovětům významně osvědčily střední tanky T-34. Byly nasazeny v tak mohutném množství, že se z nich staly obrněnou páteří celé Rudé armády. Zdroj: Getty Images
Jak se ale později ukázalo, jednotlivé oblasti Sovětského svazu a země, které jej tvořily, žádaly u Stalina o navýšení kvót, protože už v průběhu roku je dokázali naplnit. S vidinou povýšení tak konal například tajemník Lidového komisariátu vnitřních záležitostí Gorbač ve městě Omsk, který žádal navýšit limit v roce 1937 o tisíce dalších lidí a Stalin mu vyhověl. Skutečně jej splnit už ale na Gorbačovi nebylo, takže jeho lidé měli údajně vybírat jména z telefonních seznamů, případně stíhat mladé otce od rodin, kteří byli k přiznání – byť vynucenému a nepravdivému – povolnější.
Řečí čísel můžeme mluvit doslova o pogromu, který byl rychlý a masivní, když za pouhých deset dní od aplikování rozkazu 00447 bylo zatčeno už přes 100 000 lidí a počet do konce roku 1938 narostl hned patnáctkrát. Podle některých odhadů mělo být ale množství lidí zavlečených do Stalinových „čistek“ mnohem vyšší a obětí v rámci jeho vlády mohlo být od 10 do 40 milionů.
Zdroj: T. Tzouliadis - Opuštění
Adam Vala
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
