Vědci na stopě společného předka člověka a žraloků

Žralok bílý Zdroj: César

I když nám to může připadat poněkud podivné, člověk a velký bílý žralok mají někde v pravěku jednoho společného předka – tedy pokud platí evoluční teorie. Vědci nyní odhalili tvora, který by jím mohl být. Je to velmi blízký bratranec dnešních chimér.

Chiméry jsou bizarně vypadající i chovající se paryby, vlastně blízcí příbuzní žraloků. Žije jich sice mnoho druhů prakticky po celém světě, vědě jsou však zatím stále ještě téměř neznámé. Žijí totiž v oceánských hlubinách, kam neproniká ani světlo ani výzkumné granty oceánologů.

Navíc žijí samotářsky, lidí se bojí a všemu neznámému se vyhýbají. Jeden z nejlépe popsaných druhů chimér byl v přírodě poprvé nafilmován až roku 2016! Většina exemplářů je zaznamenána jen z náhodných úlovků, které uvízly v rybářských sítích.

Dwykaselachus oosthuizeni

A právě pravěký chimeroid vzbudil na začátku roku 2017 velké nadšení paleontologů. Jeho stavba těla, struktura orgánů a řada dalších znaků totiž naznačují, že právě tento tvor je nejstarším doloženým společným předkem lidí a žraloků. Evoluční cesty obratlovců se totiž rozdělily právě v dobách, kdy v oceánech ještě vládli žraloci a na pevnině nebylo ani stopy po dinosaurech – tedy v době před přibližně 280 miliony lety.

Výsledky vycházejí ze zkoumání zkamenělé lebky pomoci CT skenů s vysokým rozlišením. Analýza mozku prachiméry Dwykaselachus oosthuizeni z Jižní Afriky vykazuje neklamné struktury mozku, hlavních hlavových nervů, nozder i vnitřní ucha – což jsou všechno znaky spojené se současnými chimérami.

Tento objev, publikovaný počátkem roku v online verzi časopisu Nature, umožňuje vědcům pevně ukotvit chiméry na strom života a současně vrhá nové světlo na časný vývoj těchto paryb a jejich společný původ se žraloky.

Chiméry – teoretický známe, ale prakticky...

Chiméry zahrnují asi 50 žijících druhů známých v různých částech světa pod přezdívkami jako králičí ryba, žraloci duchů, žraloci svatého Josefa nebo sloní žraloci. Po studii z roku 2014, která poprvé popsala genom tohoto tvora, se začal vědecký zájem o chiméry prudce zrychlovat. Právě chiméry totiž poskytují nejlepší genetické záznamy o tom, kdo mohl být posledním společným předkem člověka a velkého bílého žraloka.

Stejně jako žraloci mají i chiméry jen chrupavčitou kostru, proto jen zřídka zkamení. Doposud neměli vědci štěstí, aby nějakou tu prachiméru našli zachovanou jako fosilní pozůstatek – objev Dwykaselachuse to vše změnil.

Text: MK