Alexandrijská knihovna: Opravdu ji spálil Caesar? O statisíce svitků jsme možná přišli jinak

Knihovna pravděpodobně vznikla krátce po založení Alexandrie v roce 331 před naším letopočtem. Podle egyptoložky Willeke Wendrichové z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) ale není jisté, jestli byla založena samotným Alexandrem Velikým, jeho nástupcem a spolubojovníkem Ptolemaiem I. Sótérem nebo až jeho synem Ptolemaiem II. Filadelfem. „Zdá se ale pravděpodobné, že největšího rozkvětu dosáhla za posledního z nich,“ uvedla Wendrichová pro Live Science.

Ptolemaios II. Filadelfos diskutuje v Alexandrijské knihovně se židovskými učenci

9 Zobrazit galerii

Údajné zničení Alexandrijské knihovny požárem v roce 47 př. n. l.

9 Zobrazit galerii

Přečtěte si také: Zajímavosti o Kleopatře: Nebyla Egypťanka, vzala si své bratry a hadem se zřejmě nezabila

Knihovna vzkvétala přibližně šest století a byla kulturním a intelektuálním centrem helénistického světa. Nešlo o jedinou stavbu, její součástí se postupně stalo hned několik budov včetně studoven a depozitářů.

Hlavní budova se podle svědectví římského historika Strabóna, který Alexandrii navštívil v 1. století před naším letopočtem, nacházela poblíž přístavu v oblasti královských paláců. Podle tvůrců dokumentu Starověké megalopole, který můžete vidět na Prima ZOOM, byla Alexandrijská knihovna řecké konstrukce a nechala se inspirovat pozůstatky jedné z svých současnic, knihovnou v Pergamonu.

Peníze nehrají roli

K získání všech dostupných děl zapsaných na pergamenových nebo papyrových svitcích neváhali Ptolemaiovci vynaložit extrémní úsilí. Peníze při tom nehrály roli. Do celého tehdy známého světa vyslali zvláštní agenty pověřené vyhledáním a nákupem jednotlivých děl, především těch nejstarších a nejpůvodnějších.

Traduje se, že Ptolemaios III. Euergetés (246–222 př. n. l.), který byl v pořadí třetím vládcem dynastie, nařídil, aby každá loď připlouvající do alexandrijského přístavu poskytla všechny svitky, jež vezla, k opisu. Kapitáni nesměli přístav opustit, dokud písaři své dílo nedokončili. Nakonec ale stejně dostali zpět jen nově vytvořené kopie a originály zůstaly v Alexandrijské knihovně.

Postupně se tak podařilo shromáždit odhadem 500 000 – 700 000 spisů, jež tvořily základ tehdejšího vědění. Díla největších řeckých autorů včetně filozofů Platóna, Aristotela nebo Pythagora doplňovali literární géniové Aischylos, Sofokles, Euripides, Sapfó nebo Homérův současník Hésiodos. Studenti a učenci se mohli probírat i lékařskými spisy Hippokrata nebo odbornými traktáty, jež sepsali Thalés, Démokritos nebo Anaximandros.

Knihovníci ale opatrovali i texty jiných kultur, například Babylóňanů, Peršanů, Asyřanů a Indů, a také různých náboženství, jako byl judaismus, zoroastrismus nebo buddhismus. Všechna díla byla přehledně roztříděna podle svého obsahu a katalogu, který byl předchůdcem moderních knihovnických systémů. Z množství svitků a jejich systematického uspořádání po téměř šest století těžili studenti a učenci celého světa.

Zkáza knihovny

Podle tradice založené historiky Plútarchem a Senekou knihovna padla za oběť ničivému požáru v roce 48 př. n. l. Tehdy se v obleženém městě bránil Julius Caesar útoku svých politických rivalů a nařídil zapálit lodě útočníků. „Caesar byl nucen odvrátit nebezpečí pomocí ohně, který se rozšířil z doků a zničil Velkou knihovnu,“ napsal řecký historik Plútarchos.

Moderní poznatky ale vedou odborníky k závěru, že spíš než v jediném kataklyzmatickém okamžiku knihovna zanikala postupně v průběhu staletí s tím, jak slábla moc Ptolemaiovců a upadal význam Alexandrie. Římský historik Cassius Dio například napsal, že sice shořel archiv svitků umístěný poblíž hořících doků, samotná knihovna ale nebyla dotčena. Pro existenci knihovny i po Caesarově angažmá svědčí také skutečnost, že z bohatství jejích svitků těžili i pozdější návštěvníci, například už zmíněný Strabón, který zemřel více než 70 let po údajném zničení knihovny Caesarem.

K dlouhému a bolestivému úpadku knihovny pak mohlo přispět několik konkrétních událostí. Při jedné z nich Ptolemaios VIII. Eurgetés II. (vládl 145-116 př. n. l.) vyhnal z města nealexandrijské učence včetně hlavního knihovníka Aristarcha ze Samothráky, který mimo jiné vydal a komentoval Homérovo dílo. K poškození knihovny mohlo dojít i roku 297 n. l., kdy římský císař Dieoklecián Alexandrii obléhal a po jejím dobytí město vypálil.

Prokazatelnou ránu knihovně uštědřil další římský císař Theodosius I., který jako horlivý křesťan vydal v roce 391 n. l. dekret umožňující ničení pohanských chrámů v říši. V důsledku toho alexandrijský biskup zničil jednu část knihovny známou jako Serapeum, jež zároveň sloužila jako svatyně zasvěcená řecko-egyptskému bohu Serapidovi. Význam Alexandrie jako centra vědění byl ale v té době už minimální a mnohé svitky z velké knihovny se rozprodaly, byly rozkradeny nebo zničeny.

Logika chalífy Umara

Když pak Alexandrii v 7. století dobyla vojska Umajjovského chalífátu, byla už Velká knihovna zřejmě jen pískem zavátou vzpomínkou. Syrský křesťanský učenec Řehoř Bar Habraeus nicméně ve 13. století zaznamenal, že významnou roli v konečném zničení Alexandrijské knihovny sehrál chalífa Umar ibn al-Chattáb, jenž byl přítelem proroka Mohameda.

Po dobytí Alexandrie roku 642 se údajně muslimové ptali chalífy, jak mají naložit se zbylými svitky. „Buďto protiřečí koránu, a pak jsou kacířské. Nebo s ním souhlasí, a pak jsou zbytečné,“ měl odpovědět Umar. Svitky pak měly být postupně spáleny na několika hranicích, jež sloužily k vytápění městských lázní.

Mohlo by vás také zajímat: OBRAZEM: Schody jako v Bradavicích či Ďáblova bible. Nahlédněte do nejhezčích knihoven světa

I když tuto historku dnešní badatelé považují za nepravděpodobnou, nic to nemění na skutečnosti, že ztráty velké Alexandrijské knihovny bezmezně litují nejen vědci, ale vědění chtiví lidé vůbec. Ať už k tomu došlo v jediný den nebo postupným úpadkem a ničením, nahromaděné vědění starověkého světa nenávratně zmizelo a nikdo se již nedoví, o jaké poznatky jsme přišli a co všechno jsme museli znovu objevovat.

Zdroj: Live Science, Encyclopedia Britannica