Zapomenutý Václav II. neuměl číst ani psát a neválčil. I přesto vládl větší říši než ostatní Přemyslovci
Václav II. byl synem Přemysla Otakara II. a dědečkem Karla IV., oběma panovníkům přitom historici i učitelé dějepisu dávají mnohem větší prostor než jemu. Byl to ale Václav II., kdo měl na hlavě dvě koruny a třetí dokázal zajistit pro svého syna – a to bez toho, že by vybojoval jedinou bitvu.
Konec srpna roku 1278 byl pro české království katastrofou. Na Moravském poli padl hrdinskou smrtí 45letý Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, a vdova po králi Kunhuta a její teprve sedmiletý syn Václav se fakticky stali rukojmími markraběte Oty V. Braniborského. Ten, přestože byl Přemyslovým synovcem a také jeho přítelem, Kunhutu s malým Václavem nejprve uvěznil na nehostinném Bezdězu a Václava nakonec hlavně kvůli budoucímu výkupnému odvezl nejprve do Žitavy a později do Berlína a Špandavy.
Před 750 lety se v Praze narodil Václav II. (27.9.1271 – 21.6.1305), šestý český a první polský král z rodu Přemyslovců. Zavedl ražbu pražského groše, v roce 1300 získal korunu polskou, v roce 1301 pro syna Václava III. také korunu uherskou. Zemřel ve věku 34 let na tuberkulózu. pic.twitter.com/e71geuE5JG
— Národní digitální knihovna (@kramerius_nkcr) September 27, 2021
Hladomor a kanibalismus
Němci se pevně usadili v Praze a dalších velkých městech a podnikali loupežné výpravy po celých Čechách. Neúroda v letech 1281 a 1282 způsobila hladomor a lidé se ze zoufalství uchylovali ke kanibalismu. „Léta 1282 když se byl hlad zmáhal a loupeže přibývaly, zemřelo takové množství ubohých lidí na Moravě, že ani všichni nemohli býti pochováni, nýbrž že těla mrtvých na polích a ve vsích nalezená do velikých jam se házela, a když tyto naplněny byly, konečně zemí pokrývala,“ popsal situaci Jindřich z Heimburku ve svém díle Český letopis (Chronica Bohemorum).
Moravu spravoval vítěz od Moravského pole Rudolf I. Habsburský a na Pražském hradě měl hlavní slovo mocný Vítkovec Záviš z Falkenštejna, který se stal milencem Kunhuty a pošilhával i po české koruně. Otovo neblahé poručnictví mělo trvat dlouhých pět let a za tu dobu z říše Přemysla Otakara II. táhnoucí se ještě nedávno od Krkonoš k Jadranu zbyly jen trosky.
Když 12letý mladík a budoucí král Václav II. v roce 1283 konečně překročil pohraniční hvozd, měl před sebou nesnadný úkol udržet si korunu a zajistit pokračování přemyslovského rodu. Jak se mu to povedlo?
poslední Přemyslovci Zdroj: se souhlasem Martiny Slancové
Poslední den Záviše z Falkenštějna
Kralevic sice neuměl číst a psát a údajně se bál bouřky a koček, měl ale jiné dovednosti. Uměl se obklopit schopnými lidmi a chytře využíval skutečnosti, že ho ostatní podceňovali.
Svého otčíma Záviše z Falkenštejna (ano, Záviš se nakonec s Kunhutou oženil) postupně izoloval a nakonec zajal a použil ho jako živý štít proti odbojným Vítkovcům na jihu země. Před každým hradem, který odmítal Přemyslovcům poslušnost, královské vojsko Záviše předvedlo na dohled hradeb a vyhrožovalo, že pokud se obránci nevzdají, přijde respektovaný Vítkovec „v přímém přenosu“ o hlavu. Fungovalo to dokonale až na Hlubokou hájenou Závišovým bratrem Vítkem. Ten nechtěl ustoupit, a tak byl Záviš 4. července 1290 na louce před hradem popraven.
Záviš z Falkenštejna
Praha mekkou rytířů a diplomatů
Součástí obnovy přemyslovské moci byla i sňatková politika. Dnes nám přijde podivné, že si Václav II. vzal za manželku Gutu, dceru Rudolfa I. Habsburského, tedy muže, který porazil na Moravském poli jeho otce a nepřímo mohl za jeho smrt. Jak uvádí historička Dana Dvořáčková-Malá v obsáhlé monografii Přemyslovci (kolektiv autorů, Praha, 2009) byly takové sňatky, často domluvené ještě v dětském věku, zcela běžné.
V každém případě Rudolf potvrdil Václavovi jeho dědičné tituly a roku 1297 proběhla v Praze velkolepá korunovace, která se stala jednou z nejvýznamnějších událostí té doby. Václavovi bylo 26 let a pojal své uvedení na trůn jako definitivní tečku za bídnými roky – z jedné kašny v Praze mělo údajně místo vody téct víno.
Dvůr českého krále se v té době stal centrem rytířské dvornosti. Do Čech dorazila gotika a turnaje byly vítanou zábavou. Václav II. si užíval přítomnosti umělců a milenek, a přestože neuměl psát (latinsky se například naučil poslechem), skládal milostné básně v němčině. Se svou manželkou Gutou měl deset dětí, jen čtyři z nich se však dožily dospělosti. Guta, která byla o půl roku starší, zemřela ve 26 letech jen dva týdny po korunovaci.
Méně viditelnou stránkou přemyslovského dvora byla diplomacie. Zkušení poradci a diplomaté v čele s Václavovým kancléřem Petrem z Aspeltu dokázali víc než ta nejpočetnější a nejlépe vyzbrojená armáda. I díky nim si v roce 1300 Václav II. nasadil v Hnězdně na hlavu polskou korunu, a když o rok později vymřeli v Uhrách Arpádovci, připojil k českému království i korunu uherskou. Tu ale přenechal svému synovi a následníkovi trůnu Václavovi III.
Václav II. - rozsah vlády
Stříbrný král
Svou politiku i okázalý dvůr Václav II. financoval především z jednoho zdroje. Byla jím ložiska stříbra objevená v první polovině 13. století v Kutné Hoře. Za Václavovy vlády vypukla v zemi doslova stříbrná horečka – do Kutné Hory proudily zástupy horníků hlavně z Německa, kde už se zásoby drahého kovu vyčerpaly. Moc českého krále vzrostla hlavně poté, co nechal razit stříbrný pražský groš, který se rychle stal jedním z nejsilnějších platidel tehdejší Evropy.
Měnovou reformu měli na starosti bankéři z Florencie a v Kutné Hoře byl za tím účelem zřízen Vlašský dvůr, který sloužil jako mincovna a ekonomické centrum státu. Hornickou činnost Václav II. reguloval a kodifikoval vydáním horního zákoníku Ius regale montanorum.
Dnes roku 1271 se narodil český král Václav II., který roku 1300 provedl měnovou reformu a začal razit kvalitní stříbrné pražské groše, které si získaly širokou oblibu i v okolních zemích. Dokonce i papež si vymínil, že desátky z českých zemí budou placeny v pražských groších. pic.twitter.com/KQhngcc5rP
— František Gregor (@fragre) September 27, 2021
Předposlední Přemyslovec
Další plány na posílení království ale Václavovi překazila choroba. V březnu 1305 ulehl s tuberkulózou a o půl roku později 23. června 1305 v Praze zemřel. Na rozdíl od svého otce Přemysla Otakara II. nebyl Václav II. válečníkem ani smýšlením, ani svou tělesnou konstitucí – a přes svůj navenek okázalý život byl velmi zbožný. Dokázal denně absolvovat několik mší a založil mnoho měst (například Plzeň) a klášterů, z nichž nejvýznamnějším byl Zbraslavský klášter u Prahy. Zde měla vzniknout hrobka Přemyslovců a zde také byl Václav II. jako první z nich pohřben.
Hrou osudu se ale jeho syn, český, polský a uherský král Václav III., stal zároveň posledním Přemyslovcem v královské linii. Už rok po smrti „stříbrného“ krále Václava II. tehdy 17letého mladíka zavraždil v Olomouci najatý vrah, čímž Přemyslovci vymřeli po meči.
Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons a Creative Commons.
ZDROJ: Přemyslovci, budování českého státu. Kolektiv autorů, Praha, 2009.