Jak zemřel Tycho de Brahe? Moderní testy odhalily nejpravděpodobnějšího viníka

Dánského astronoma Tycha Braheho provázely výstřednosti od útlého věku 14 let, kdy se po spatření zatmění Slunce rozhodl pro životní dráhu astronoma. Byla to právě jeho vášeň pro vědu, která o šest let později stála za jeho fyzickou deformací. Ve dvaceti letech se údajně pohádal s mladým dánským šlechticem jménem Manderup Parsbjerg o matematický vzorec, přičemž vášnivá disputace vyústila v souboj, jenž stál Braheho špičku nosu. Od té doby nosil měděnou protézu, kterou při slavnostních příležitostech nahrazoval stříbrným či zlatým modelem.

Pravda bude uprostřed

Po studiu na univerzitách v Basileji, Wittenbergu, Rostocku i v Augsburgu započal vlastní vědecké práce ve třiceti letech. Dánský král Frederik II. mu zřídil laboratoř a Brahe se pustil do práce. Projevil velké nadání ve vylepšování stávajících vědeckých nástrojů a ve vynalézání nových, jak uvidíte v pořadu Utajené příběhy českých dějin na Prima Zoom. Ve své práci vytvořil teorii, která byla jakýmsi kompromisem mezi stávajícími hypotézami.

Konkrétně mezi geocentrismem – tvrzením, že Země je střed vesmíru, kolem něhož vše obíhá – a heliocentrismem Mikuláše Koperníka, podle něhož všechny planety včetně Země obíhají kolem Slunce, skutečného středu známého vesmíru. Braheho teorie zastávala tezi, že kolem Slunce obíhají všechny planety kromě Země. Naopak Slunce společně s Měsícem a planetami v závěsu Slunce obíhají kolem Země.

Změna prostředí

Během svého působení na dánském dvoře se těšil jak přízni krále, tak údajně i mnohem větší přízni královny. Jakmile Frederik II. zemřel, usedl na trůn jeho syn Kristián IV., jenž měl proti vřelému vztahu své matky s excentrickým astronomem zásadní výhrady. Brahe tedy roku 1597 z Dánska odešel do Prahy, kde se přidal ke dvoru Rudolfa II. a stal se císařským astronomem.

Protože ale přesunem přišel o svůj tým a vybavení uvízlo po cestě na moři, příliš práce pro dvůr nevykonal. Výrazně mu pomohlo setkání s mladým vědcem Johannem Keplerem. Ten na základě Braheho výzkumů odvodil své tři zákony o pohybech nebeských těles a svou keplerovskou elipsu, tedy pravidlo, že vesmírná tělesa se nepohybují po pevných kružnicích.

Přehnané zprávy o jeho smrti

Mezitím Brahe pokračoval ve výstředním životě. Choval domácí mazlíčky, nechal se doprovázet liliputánem, o němž věřil, že má spirituální schopnosti, a také se účastnil mnoha hostin, kde byla spousta dobrého jídla a pití. Život v luxusu a požitcích však astronoma stál život. Dlouho rozšiřovaná verze Braheho smrti pravila, že astronom se účastnil císařské hostiny. Pociťoval touhu jít vykonat malou potřebu, ale protože mu etiketa zakazovala vzdálit se od stolu, zadržoval moč tak dlouho, až mu praskl močový měchýř. Pověst je samozřejmě nesmysl.

V první řadě není fyzicky možné, aby měchýř praskl, při zadržování moči příliš dlouho svaly prostě ochabnou a člověk se jednoduše pomočí. Zároveň není pravda, že by Brahe náhle zemřel na hostině Rudolfa II. Ve skutečnosti se účastnil bujaré hostiny Petra Voka z Rožmberka, kde jej náhle začaly trápit zdravotní potíže. Jejich součástí byla i neschopnost se vymočit. Tycho de Brahe trpěl krutými bolestmi 11 dní, než 24. října 1601 zemřel. Otázkou bylo, co způsobilo vědcovu smrt.

Kdo zabil Tycha Braheho?

Zkoumání Braheho ostatků objevilo na jeho knírcích a v koříncích vlasů stopy rtuti. První spekulace tedy vedly k tomu, že astronom byl otráven. Jako ideální podezřelý se historikům nabízel dánský král Kristián IV., jenž údajně nemohl Brahemu zapomenout vztah s jeho matkou. Podle jedné z hypotéz byl právě tohle inspirační zdroj pro Williama Shakespeara, jenž na základě tohoto podezření napsal svého Hamleta, dramatický příběh o pomstě dánského prince.

Joshua a Anne-Lee Gilderovi ve své knize Nebeská intrika přisuzují Braheho smrt Johannu Keplerovi, který se údajně snažil dostat k astronomovým výsledkům, což je ale v rozporu s tím, jaký měli vztah. Kepler neměl žádný důvod dostávat se k výzkumu vraždou, Brahe s ním své teorie ochotně konzultoval.

Žít naplno, zemřít v bolestech

Obě podezření rozehnal výzkum z roku 2010, kdy byly Braheho ostatky podrobeny testům pomocí počítačové tomografie. Podle ní bylo rtuti na náhlou smrt příliš málo. Navíc se do astronomova těla mohla dostat více způsoby. Mohl s ní pracovat při alchymistických experimentech, případně ji obsahovaly přípravky, jejichž pomocí si lepil na obličej svou nosní protézu. Testy v každém případě objevily zcela jinou příčinu smrti.

Tycho Brahe podle všeho trpěl difuzní idiopatickou skeletální hyperostózou neboli systémovým onemocněním pohybového aparátu. To se projevuje vápenatěním a kostnatěním měkkých tkání kolem páteře a dalších kloubů. Onemocněním trpí především obézní jedinci, kteří se stravují hlavně živočišnými bílkovinami, což popisu Braheho životního stylu odpovídá. Zároveň nejspíš trpěl i dalšími příznaky, jako jsou cukrovka a benigní hypertrofie prostaty, což je nejčastější benigní nádor, kterým v současnosti trpí 60 % mužů. Pravým viníkem Braheho smrti je tak jeho vlastní nezdravý životní styl, s nímž astronom zakončil svůj život v 54 letech.

Zdroj: History Today