Pravda o svatém Martinovi: Nezemřel smrtí mučedníka a 11. listopadu nikam nejel

Už když Martin v roce 316 či 317 přišel na svět, viděl v něm jeho otec velkého bojovníka. Právě to stálo za jeho jménem, které nesl podle Marta, římského boha války. Jenže jak se brzy ukázalo, v tomto případě padlo jablko daleko od stromu.

Římský voják křesťanem

Martin se narodil v římské provincii Panonie, v místě, kde byste dnes našli město Szombathely v Maďarsku. Rodina zde nezůstala dlouho a jen pár měsíců po Martinově narození se přesunula do severní Itálie. Martinův otec na nic nečekal a syna poslal do armády hned po základní škole. Martina však fascinovalo křesťanství, se kterým se v Itálii setkal, a rozhodl se nechat pokřtít. Stačil se však jen zapsat mezi katechumeny, než ho přeložili do tehdejší Galie.

Čtěte také: Největší mýty o Ježíšovi aneb co v Bibli nenajdete: Bílý nebyl a nosil něco úplně jiného

Právě tam se měla odehrát příhoda, kdy údajně zimou zkřehlému žebrákovi daroval polovinu svého vojenského pláště. Té noci se mu posléze ve snu zjevil Ježíš Kristus zahalený právě tímto kusem oděvu. Martin měl po tomto zážitku o své budoucnosti jasno. V roce 339 přijal křest, a ačkoli u armády zůstal tak dlouho, jak mu velela povinnost, jednal jako křesťan – dokonce prý obsluhoval i svého sluhu, když se mu zdál unavený. Do své poslední bitvy údajně vyjel ozbrojený jen křížem.

Ke křtu přemluvil i matku (otce nikoli) a po odchodu z armády žil v Itálii jako poustevník, hlásal evangelia, založil mnišské komunity a později se stal biskupem. Zde se také zrodila tradice, kterou všichni známe a za níž stojí dvě legendy. Podle jedné Martin biskupem být nechtěl, a tak se schoval mezi husy, ty ale kejhaly tak nahlas, že jej prozradily. Podle druhé se lidé husám jejich upečením mstili za to, že kejhaly při Martinových kázáních a rušily.

Základ legend

Obojí však bude zřejmě vymyšlené. Pravda je totiž taková, že Martinův svátek spadá do roční doby, kdy se husy stejně tradičně zabíjely. Čeládka totiž dostávala výplatu za uplynulý rok a rozhodovala se, jestli změní zaměstnavatele anebo zůstane. Dělaly se zásoby na zimu, dokvašovalo se víno (a svatomartinské víno taky patří k tradicím, které držíme dodnes), konaly se dobytčí trhy a čeleď samozřejmě i řádně oslavovala. Museli to ale stihnout rychle – dvanáctého začínal půst, který se držel až do Vánoc. Není tak divu, že se svatý Martin nakonec stal patronem vinařů, pastýřů, koželuhů, krejčích a kovářů. Zároveň ale drží patronát i nad abstinenty, vojáky a jezdci.

Martin z Tours kupodivu neumřel jako mučedník, jak bývá u světců obvyklé. Dožil se věku 80 let a skonal 8. listopadu 397 na jedné ze svých misijních cest. 11. listopadu slavíme jeho svátek, protože jde o den jeho pohřbu.

Zdroj: Seriál Naše Tradice / Catholica.cz