Gladiátorka složila děsivou přísahu a drtila soupeřky v římském Koloseu
Trajánovy dácké hry v roce 107 n. l. vytvořily kulisu pro unikátní gladiátorský souboj. V ohlušující atmosféře římského Kolosea proti sobě nastoupily dvě gladiátorky, z nichž vůbec poprvé jedna z nich nebyla otrokyní, ale svobodnou občankou Říma.
Ženské gladiátorky zvané gladiatrix se začaly v arénách po celé Římské říši objevovat právě za císaře Trajána. Bojovaly se zvířaty i mezi sebou a jejich hlavní zbraní byla zahnutá dýka sica navržená tak, aby způsobila velké poranění vnitřních orgánů.
Svobodná gladiátorka
Gladiátorská kariéra ženy, kterou známe hlavně díky vlivnému satirikovi Juvenalovi jako Meviu, pravděpodobně začala v římských chudinských čtvrtích. Dívka, která se chtěla stát gladiátorkou, a když už ne kvůli postavení, tak aspoň kvůli penězům zpřetrhat všechny vazby se svou rodinou, musela nejprve absolvovat školu gladiátorů. Tu nejdůležitější z nich známou jako Ludus Magnus provozoval v Římě Trajánův blízký spojenec Quintus Marcius Turbo.
Mevia zde musela složit poměrně děsivou gladiátorskou přísahu. Podle římského básníka Seneky tato přísaha spojovala gladiátora a jeho trenéra v dobrém i zlém. „Gladiátorská přísaha je jedním z nejvážnějších slibů, které můžete složit. Zavazujete se životem i zdravím k životu gladiátora. Dobrovolně se podrobujete přísnému výcviku s tím, že na jeho konci můžete v Koloseu zemřít,“ říká v dokumentu Koloseum na Prima ZOOM profesorka Caitlin Gillespie, která se specializuje na postavení žen v Římské říši.
Přečtěte si také: Zapomeňte na břišáky: Opravdoví gladiátoři byli tlusťoši
První souboj
Po tuhém výcviku, který mimo jiné obnášel trénink s dřevěným mečem třikrát těžším než ten skutečný, byla Mevia připravena. Pokud v aréně zvítězí, získá její trenér 80 procent odměny, zbytek připadne jí. Kromě toho by oba čekala mimořádná sláva pramenící z neobvyklosti souboje. Cestu k odměně i slávě ale Mevie blokovala první soupeřka, kterou byla zajatkyně přivezená do Říma z války proti Dákům:
Mevia byla v aréně úspěšná a císař se obrátil k davu s dotazem, co má udělat. Palec zdvižený nahoru pak znamenal, že poražená dácká bojovnice zůstala naživu. O další kariéře Mevii římské anály mlčí, lze se ale domnívat, že dominovala i dalším gladiátorským zápasům.
Mohlo by vás také zajímat: Tajemství starých Římanů rozluštěno. Už se ví, proč jejich stavby vydrží víc než naše
Jisté je, že rozpačitá tolerance Říma vůči gladiátorkám o sto let později skončila. Na počátku 3. století totiž císař Septimius Severus gladiátorky zakázal, což svědčí o tom, jak populárními se staly. Jejich vystoupení ale v římském světě celou dobu narážela na tradiční představu o mužské nadřazenosti. Nakonec o existenci gladiátorky Mevie víme jen proto, že ji ve svých dílech Juvenalis kritizoval a ukazoval na ní úpadek římské morálky.
Zdroj: The Roman Empire, Salon
Video, které jste mohli minout: Dokonalá past: Jedna z nejtěžších porážek Římanů vedla k sebevraždám velitelů a hlavám na stromech