Zapomeňte na břišáky: Opravdoví gladiátoři byli tlusťoši

V tureckém Efezu dnes najdete hlavně kavárny a prodejny pohlednic pro turisty. Ale na sklonku starověku zde stávaly gladiátorské školy a amfiteátry. Díky tomu, že se zbytky zdejšího ludu neboli gladiátorské školy dokonale zachovaly až do současnosti, mohli archeologové několikrát prozkoumat život gladiátorů lépe než kdekoliv v Itálii. Nejdůležitějším objevem bylo 60 koster gladiátorů, které zde před pár lety vědci našli.

Díky tomuto nálezu dnes víme docela dobře, jak takový gladiátor vypadal. Byl tlustý. Jak je to možné? Gladiátoři, kteří bojovali na život a na smrt, totiž potřebovali co největší množství podkožního tuku. Vyrýsovaný štíhlý gladiátor by byl pro svého majitele k ničemu, a to rovnou z několika důvodů.

Gladiátor jako tlouštík

Tuková vrstva pomáhala gladiátorům přežít. Výborně se na ní zachycovaly údery, které by jinak pronikly k tepnám nebo důležitým orgánům. Současně je ideálním „polštářem“, který chrání citlivé nervy – při úderu tupou zbraní nebo štítem tak gladiátor neomdléval bolestí, ale mohl bojovat dál.

Navíc tlustí gladiátoři byli zárukou mnohem lepší show. Římané i diváci jiných národností na hrách nejvíc zbožňovali, když tekly co největší potoky krve. A právě v tom vrstva tuku pomáhá také: povrchová zranění z narušené tukové vrstvy sice krvácejí poměrně mohutně, ale přitom nejsou životu nebezpečná a poměrně rychle se hojí. Gladiátor tam mohl předvést skvělou show (rozuměj zakrvácet půlku arény), a přitom přežil.

Gladiátorská dieta

V několika starověkých pramenech se o gladiátorech mluví jako o „hordearii“ – neboli ječmenožroutech. Rakouští archeologové Kanz a Grossschmidt ve svých rozborech koster gladiátorů potvrdili, že toto označení bylo velmi trefné. Gladiátoři totiž většinu života strávili na vegetariánské dietě, jejíž hlavní složkou byl právě ječmen.

Proteiny zvířecího původu zřejmě ve stravě bojovníků téměř nebyly. A to ne ve srovnání s dnešními lidmi, kteří jedí nejvíc masa v dějinách, ale oproti běžným obyvatelům starověkého Efezu. Kromě ječmene patřily do gladiátorského jídelníčku také luštěniny a salát.

Tato dieta ale představovala pro bojovníky z arény i řadu problémů. Bez uhlíku to prostě nejde, a ten je obsažen právě hlavně v mase… A protože se maso ke gladiátorům nedostávalo (proč, to zatím historici přesně nevědí), museli brát už před 2 000 lety tito válečníci potravinové doplňky a náhražky. Ty spočívaly hlavně v mouce z kostí a zuhelnatělého dřeva. Tyto směsi (jejichž přesné složení také doposud neznáme) posilovaly kosti – byly totiž bohaté na vápník. Ten je na jídelníčku i u většiny dnešních sportovců, za ty tisíce let se toho tedy zase tolik nezměnilo…