Raisa Gorbačovová byla ukázkovou první dámou. Rusové ji přesto nenáviděli

Raisa Gorbačovová byla první dáma, kterou by mnohé země mohly Rusům závidět: vkusná, moudrá, vzdělaná, pokroková, silná. A Michail Gorbačov si byl jejích kvalit velmi dobře vědom. Když se stal vůdcem Sovětského svazu, odmítl ji postavit do pozice, v níž už od Stalina tradičně končily manželky ruských státníků – odsunuté v kuchyni a ložnici, aby hlavně nebyly na očích. Gorbačovovi byla manželka rovnocennou partnerkou, jeho očima i ušima a jedním z nejbližších poradců. Jenže jak se ukázalo, na něco takového nebylo patriarchální Rusko ani zdaleka připravené.

Vždycky elegantní, sebevědomá a aktivní

Raisa Maximovna Titarenko se narodila 5. ledna 1932 ve městě Rubcovsk na Sibiři. Díky skvělým výsledkům na střední škole se dostala na prestižní moskevskou univerzitu, kde nejen vystudovala filozofii, ale taky potkala svého manžela, který studoval práva. Udělala si doktorát ze sociologie a krátce přednášela na své alma mater, pracovní místo ale opustila a začala bez nároku na honorář naplno pomáhat Gorbačovovi, jakmile se v roce v 1985 stal nejmocnějším mužem SSSR. Sám Gorbačov měl obrovské množství kritiků a vina za ta nejpokrokovější rozhodnutí nezřídka padala na hlavu právě jeho ženy.

Na roli, kterou zaujala, jsme dnes zvyklí, vídáme ji mimo jiné u amerických prvních dam, od nichž se naopak očekává, že budou velmi aktivní, budou se zajímat o společenské dění, vést charitativní projekty a zastupovat a reprezentovat své manžely při různých příležitostech. Gorbačovová se přesně takto chovala. Navštívila třeba i oběti černobylské jaderné katastrofy a trvala na tom, aby o ně bylo postaráno. Sponzorovala jednu z největších pediatrických nemocnic v Sovětském svazu, stala se klíčovou osobností sovětské kulturní nadace… nic z toho, co udělala, ale v SSSR neuniklo kritice a zdviženým obočím.

Kontroverzním se stalo i to, když si dovolila při setkání s veřejností vyzvat svého manžela, aby věnoval pozornost jednomu z dětí v davu. To byl pro mnohé Sověty úplný hadr na býka, protože žili v přesvědčení, že žena si přece nemůže dovolit svého manžela jakkoli komandovat a už vůbec ne na veřejnosti.

Vše samozřejmě logicky kritizovali hlavně muži. Kdokoli by si ale myslel, že ženám naopak musela výrazná první dáma imponovat, šeredně by se mýlil. Průměrná Moskvanka se s ní véceméně neměla jak ztotožnit a mít ji za vzor. Gorbačovová byla vždycky dokonale a moderně oblečená, šaty si sama navrhovala a nechávala si je šít na míru.

Jenže obyčejné moskevské ženy v tamních obchodech s textilem nic podobného rozhodně nepotkaly. Zlé jazyky navíc rychle rozšířily drby, že paní Gorbačovová rozhazuje státní peníze za luxusní francouzskou módu z Paříže. A vzhledem k tomu, jak sebevědomě, kultivovaně a okázale intelektuálně se Gorbačovová vyjadřovala, bylo mnoho žen přesvědčeno, že si hraje na někoho lepšího, než jsou ony.

Zabila ji leukémie

Asi nemusíme ani psát, že v zahraničí vnímali Raisu Gorbačovovou diametrálně odlišně než v její rodné zemi. Přijetí a náklonnosti od Rusů se jí dostalo pořádně až ve chvíli, kdy na tom byla zdravotně velmi zle. Ke konci života totiž bojovala s leukémií a téhle zákeřné nemoci taky v září roku 1999 v německém Münsteru podlehla. Její manžel, kdysi nejmocnější muž celého Sovětského svazu, na jejím pohřbu zcela otevřeně a bez jakéhokoli studu plakal. Strávili spolu 46 let.

Zdroj: Raisa Gorbačovová: Žít znamená doufat