Právo první noci: když mohl kníže předběhnout sedláka

Každý vládce měl právo strávit noc s jakoukoliv novomanželkou svého poddaného – a to ještě předtím, než samotný manžel. Tento děsivý středověký zvyk se nazývá právo první noci a dodnes budí rozhořčení. Bohužel neexistuje ani jediný důkaz, že by tato zvrhlá praktika v Evropě fungovala.

Právo první noci je pro dnešního člověka jedním z nejstrašnějších zločinů feudalismu. Sebrat dívce nedobrovolně panenství – a ještě to zdůvodnit zákonem, to je pro současníka něco nepředstavitelného. V temném středověku byl tento zvyk pevně zakořeněn. Ale ne, jak si asi myslíte, v právních knihách, nýbrž ve fantazii poddaných.

Přestože se o právu první noci (neboli ius primae noctis a ve Francii droit du seigneur) ve středověkých knihách poměrně často píše, nenašel se ani jediný právnický dokument, který by jeho existenci potvrzoval.

Právo první noci jako daň

Historici, kteří se tímto tématem zabývají, si myslí, že něco jako právo první noci opravdu mohlo v Evropě existovat, ale nejspíš nemělo nic moc společného s klasickým feudálním systémem. Pokud se používalo, tak nejspíš v dobách po pádu římského impéria jako důsledek vlády germánských kmenů a jejich zvyků.

"Knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemusela znásilňovat, vydávat na to energii. Zatímco my zemani jsme si právo, nejen v sexuální oblasti, museli vždycky těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali," Miloš Zeman Například ze starého Irska pocházejí doklady o tom, že mýtičtí hrdinové šlechtického původu měli „povinnost první noci“. Dokazuje to například slavný epos Taín Bo Cuailnge, kde právo první noci vypadá jako rituál podobný keltskému zbavování panenství. Zvyk je však mnohem starší, píše se o něm už v těch nejstarších památkách lidstva. Tak třeba babylonský král Gilgameš byl obdařen mnoha pravomocemi, mimo jiné tou „souložit s nevěstou – a manžel až po něm“.

Dehonestační trik

Ve středověku přisuzovali spisovatelé toto právo zejména tyranům. Poněkud podezřelé je, že prakticky vždy jde o panovníky, které bylo potřeba historicky znemožnit a ukázat u nich, jak nekřesťansky vládli. Velice často se právo první noci spojovalo s penězi.

Třeba ve Francii existoval zvyk, že nevěsta odevzdávala část věna svému feudálnímu pánovi a tak se symbolicky vykupovala z práva první noci. Tento zvyk je, na rozdíl od samotné soulože s feudálem, doložen docela dobře v mnoha pramenech. Samotný sexuální akt se v pramenech opravdu nezmiňuje. Je dokonce možné, že právě z tohoto zvyku vznikla dnešní veselá tradice „výkupného za nevěstu“, která se praktikuje v opilosti na mnoha nejen českých svatbách.

Sex a válka

Známe dokonce jeden válečný konflikt, který kvůli právu první noci vznikl. Na konci 15. století došlo k obrovskému povstání katalánských rolníků – jednomu z mála úspěšných. Jednou z hlavních příčin vzpoury mělo být právě necitlivé uplatňování práva první noci. Ale musíme vás zklamat, ani v tomto případě na sex nedošlo.

Katalánští šlechtici měli totiž jen symbolické právo vykonat ius primae noctis; reálně to vypadalo tak, že si oblečený šlechtic na okamžik lehl na oblečenou novomanželku a při nejhorším na ní provedl několik kopulačních pohybů. A to bylo všechno – ovšem i to stačilo k vyvolání jednoho z největších selských povstání středověku. A teď si představte, co by se stalo křesťanskému šlechtici, který by si troufl opravdu ulehnout s nějakou vesničankou…

Právo první noci mimo Evropu

O co méně důkazů o právu první noci máme od evropských kultur, o to častější je v jiných civilizací. Například na Havaji existoval rozšířený a celou společností přijímaný zvyk, že před manželem měl právo sexuálního styku s nevěstou vládce kmene. Ani ne tak proto, aby z toho měl potěšení, ale spíš kvůli tomu, aby vládce, který představoval i božstvo, daroval nové rodině přízeň nebes.

V jiných kulturách měl hrát stejnou roli šaman nebo velekněz – i on představoval přízeň Bohů. Samozřejmý byl tento zvyk v mnoha jihoamerických kulturách, na Sibiři a v Indii. Rituální deflorace byl zřejmě zvyk starý jako lidstvo samo – a zřejmě jen v Evropě se ho podařilo s příchodem křesťanství zkrotit a přeměnit na něco civilizovanějšího.

Komu se hodí právo první noci

Největší popularity dosáhlo vyprávění o právu první noci až po pádu královských režimů. Jako výstrahu před nebezpečím návratu vládců s modrou krví ho využívali hlavně levicoví autoři. Připomněl ho totiž filozof Voltaire ve svém Slovníku – a od té doby ručí autorita slavného muže za pravdivost a reálnost této praktiky. Právo první noci se pak začalo objevovat v lechtivých komediích, politických pamfletech i románech pro dospělé. Je například námětem slavné Figarovy svatby, kterou zhudebnil Wolfgang Amadeus Mozart.

Právem první noci se zabýval i Bedřich Engels v knize O původu státu; dokazoval na něm, jak se měnila polygamie na monogamii. Podle marxistického filozofa bylo právo první noci jedním z posledních reliktů doby, kdy mohl mít mocný muž více partnerek. Tato úvaha je sice zajímavá a ve své době pomohla rozšířit hranice poznání, ale z hlediska moderní historie je zcela nesmyslná.

Jak zdůrazňuje francouzský religionista Jean Paul Roux v knize Král (Mýty a symboly), panovník byl osobou zcela zatíženou povinnostmi a symbolickým chováním. Pokud by tedy král měl něco jako právo první noci, jednalo by se spíš o vynucenou rituální povinnost než sobecký čin, z něhož by měl vládce radost.

Text: RD