VIDEO: Je to tu zase - krvavý masakr velryb

Výsledek: 145 zabitých kulohlavců a sedm plískavic plochočelých.

Lov velryb je velmi starou a opravdu tradiční záležitostí. Není divu, vždyť archeologové umisťují práci nejstarších velrybářů do historie sahající 3000 let před početím Krista (ať už ho počal kdokoli).

Velrybářství bylo po celou dobu povoláním velmi riskantním, a tak není divu, že velrybářská komunita byla a dodnes je pevně semknutá a na svou riskantní práci náležitě hrdá. V případě Faerských ostrovů jde o tradici trvající nejméně od roku 800 našeho letopočtu. Právě tak staré jsou nálezy kostí kulohlavců nalezených ve zbytcích domácností ve vesnici Norðragøta. Svalovina a tuk po staletí tvořily důležitou složku jídelníčku, přepuštěný tuk se využíval ke svícení a kůže našla využití při výrobě oděvů, bot, ale i lan.

Podívejte se, jak vypadá masakr na Faerských ostrovech. Varujeme, video rozhodně není vhodné pro citilivé povahy ani děti:

Málokdo by si tipnul, že žaludky sloužily k výrobě splávků. Ovšem stavy velryb rychle ubývají a není divu, že velká část světové veřejnosti si přeje jejich ochranu a naprostá většina států s výjimkou Islandu, Norska a Japonska se zavázala k tomu, že lodě pod jejich vlajkami se na lovu velryb podílet nebudou. Navíc při povrchním pohledu vyniká tradiční lov na Faerských ostrovech opravdovou krutostí. Jde o podřezávání zvířat přímo na plážích. Ovšem obraťme úhel pohledu...

Představme si, že by se nějaká asociace ochránců přírody ze skupiny ostrovů v severním Atlantiku pokusila zakázat vánoční stromky ve střední Evropě. Každoročně jich padnou desetitisíce jen pro oslavu jednoho dne a byt zdobí maximálně několik týdnů. Není to z hlediska ochrany přírody příliš necitlivé? Stromky, které se nikdy nedožijí dospělého věku, nebudou po další desítky let vyrábět kyslík a jejich biomasa skončí v lepším případě v kamnech, ale v naprosté většině případů na městské skládce. Nebylo by vhodné podepsat petici za zákaz kácení vánočních stromků?

Uvedený příklad možná vypadá absurdně a demagogicky, ale podobně absurdně vnímají lovci velryb vměšování se do své prastaré tradice, která se v hlavních rysech uchovala od 17. století. A na petici požadující zákaz jejich tradice se dívají jako na naprosté nepochopení zdejší historické kontinuity. Jak lov probíhal? Když se na obzoru objevily první kytovci, byly na vyvýšených místech zapáleny mohutné ohně, aby se zpráva o připlouvajícím budoucím úlovku co nejrychleji rozšířila i na další ostrovy. Následovalo koordinované nahánění zvířat na mělčinu, kde se zabíjela a vytahovala na břeh.

Vybíjení v malém

Nutno říct, že na rozdíl od japonských plovoucích velrybářských „konzerváren“ dodávajících pod rouškou lovu pro „vědecké účely“ velrybí maso do supermarketů a restaurací, používají Faeřané malé rybářské čluny. V případě Faeřanů taky skončí maso v hrncích a udírnách, ale alespoň je to férově přiznané. Autor těchto řádků velrybí maso ochutnal a pokud se oprostíme od faktu, že jde právě o velrybu, tak je nutno říct, že maso jako takové se podobá hovězímu a chuťové není špatné.

Lov kulohlavců a dalších několika druhů kytovců se dostal i do moderních právních norem platících na ostrovech. To znamená, že rybáři svým na první pohled krutým způsobem dodržování tradic neporušují platné zákony. Jejich úlovkem se nejčastěji stává plískavice bělonosá (Lagenorhynchus albirostris), plískavice běloboká (Lagenorhynchus acutus), sviňucha obecná (Phocoena phocoena), kulohlavec černý (Globicephala melas), delfín skákavý (Tursiops truncatus). Ačkoli je na Faeřany vyvíjen tlak, aby od své krvavé tradice ustoupili, mnozí z nich to berou jako nemístné vměšování do vnitřních záležitostí.

Text Topi Pigula