Porsche vyráběl pro Hitlera tanky i slavná auta. Nacistický konstruktér pocházel z Čech, past sklapla ve Francii
Hitlerovi inženýři Budování Třetí říše (5) - Porsche
Když se Adolf Hitler stal 1. ledna 1933 kancléřem Německa, zaměřil mimo jiné svou pozornost na automobilismus. Už 12 dnů po svém nástupu k moci nový kancléř na veletrhu v Berlíně nadšeně sliboval, že Německo protká síť dálnic, po nichž se budou prohánět dostupná a výkonná německá auta.
Jedním z mužů, kteří se na této vizi chtěli podílet, byl zkušený automobilový designér Ferdinand Porsche. Na nic nečekal a poslal Hitlerovi telegram. „Vaše excelence, jakožto tvůrce mnoha renomovaných konstrukcí v oblasti německého i rakouského automobilového a leteckého průmyslu, který na svém úspěchu pracoval přes 30 let, blahopřeji k hlubokomyslnému projevu,“ napsal Porsche podle dokumentu Hitlerovi inženýři: Budování Třetí říše na Prima ZOOM a přiložil kopii svého životopisu s nadějí, že získá Hitlerovu pozornost.
Šéfkonstruktér hybridů i luxusních limuzín
V popisu své erudice Ferdinand Porsche nepřeháněl. Narodil se o 57 let dříve v severním cípu Rakouska-Uherska, konkrétně ve Vratislavicích nad Nisou ležících kousek od Liberce (německy Reichenberg). Od malička se zajímal o elektrotechniku a tehdy nový obor v Liberci studoval. Později ve Vídni zkonstruoval elektromotor pro automobil a stal se konstruktérem a technickým ředitelem továrny Austro-Daimler.
Na přelomu 19. a 20. století ale další rozvoj brzdilo obtížné nabíjení baterií. Porsche to vyřešil tím, že elektromotor propojil s benzínovým motorem, který mu vyráběl elektřinu, a zkonstruoval tak jeden z prvních hybridních automobilů na světě. Svět se ale stále víc opájel vůní benzínu, a tak i Porsche v roce 1906 definitivně obrátil svůj zrak ke spalovacím motorům.
V roce 1923 opustil v té době již zkušený automobilový designér Vídeň a přesunul se do Stuttgartu, kde pro firmu Daimler sestrojil několik úspěšných závodních aut a také první luxusní limuzínu firmy Mercedes-Benz s osmiválcovým motorem (model W 08).
Poválečný hospodářský růst ale měla brzy zahalit temná mračna. V době hospodářské krize a na vrcholu svých sil se octnul padesátník Porsche bez práce. V roce 1931 se rozhodl naposledy zariskovat a založil s dalšími dvěma muži firmu Porsche. Tím prvním byl Anton Piëch – rakousko-německý právník, stoupenec nacismu a Porscheho zeť. Druhým pak byl automobilový designér a závodník Adolf Rosenberger, který pocházel z asimilované židovské rodiny.
Lidové auto s vůní nacismu
Porsche chtěl konstruovat auta a nacismus neřešil. Hitler na jeho telegram zareagoval a už o tři měsíce později byl konstruktér přizván k zakázce snů. Jednalo se o vývoj a výrobu milionu kusů osobního „lidového auta“ pro masy, které mělo být v třetí říši zosobněním nacistické propagandy. O jeho distribuci se měla postarat organizace KdF (Kraft durch Freude, Radostí k síle) vytvořená na podzim 1933 s cílem odstranit v Německu sociální rozdíly a vytvořit pocit sounáležitosti, ovšem za cenu všudypřítomných nacistických ideálů.
Hitler požadoval krytou karoserii nabízející dostatek prostoru pro dva dospělé a tři děti. Další podmínkou byla cena 1000 říšských marek, za což se v té době dal pořídit lepší motocykl. Pro Hitlera mělo zásadní význam, aby si budoucí „lidové auto“ mohli dovolit i němečtí pracující. Vůz měl pohánět vzduchem chlazený vznětový motor, protože Německo v té době mělo mnohem víc nafty než benzínu. A také měl být snadno použitelný pro válečné účely.
Přečtěte si také: Podívejte se na výstřel z gigantického děla. Hitlerovo monstrum zasáhne cíl až 64 kilometrů daleko
I přes svou posedlost kvalitními detaily se Porsche do požadované ceny vešel, v rozporu s Hitlerovými požadavky ale vsadil na benzínový čtyřválec, který automobilu poskytoval rychlost až 100 km/h. Hitler projekt schválil a na jaře 1938 poklepal na okraji městečka Fallersleben (dnes součást Wolfsburgu) na základní kámen továrny na výrobu lidových vozů známých jako Volkswagen.
Obrněná technika Porsche
Vzhledem k začínající válce se ale místo lidového vozu začala vyrábět jeho vojenská verze KdF-82 známá jako Kübelwagen. Přestože si miliony Němců prostřednictvím tzv. KdF-Wagen-karty s nalepenými kupony za každý týden na nový vůz spořily, do konce války nikdo z nich svůj vysněný Volkswagen nikdy neviděl. Zato vojenských různých verzí KdF-82 továrna vyrobila více než 50 000 kusů.
A nezůstalo jen u toho. Porsche, který se v roce 1937 stal členem nacistické strany NSDAP, a dokonce vstoupil i do SS, kde dosáhl na hodnost SS-Oberführer a také na známý prsten s umrlčí lebkou, vložil své schopnosti i do návrhů těžké obrněné techniky.
Nejprve se pustil do souboje s firmou Henschel o to, kdo dodá Hitlerovi vysněný těžký tank v budoucnu známý jako Tiger. Porscheho pohon tanku ale byl tak složitý (konstruktér se v něm vrátil k hybridnímu pohonu), že zakázku získala konkurence. Porsche své návrhy zužitkoval ve stíhači tanků Ferdinand (Panzerjäger Tiger), který vážil 65 tun a v terénu měl spotřebu 900 litrů na 100 km.
Ještě bizarnějším pokusem zvrátit neblahý vývoj na východní frontě pak byl tank Pz.Kpfw.VII, známý jako Maus, tedy Myš. Ten měl mít při váze až 180 tun spotřebu 1800 litrů na 100 km. Vyrobeny ale byly jen dva prototypy.
Porsche a jeho parta
Po skončení války byl v listopadu 1945 pod záminkou spolupráce Porsche vylákán do Francie, kde byl zatčen a měl být souzen za válečné zločiny. Ve vězení trávil konstruktér dva roky, než byl na kauci 62 000 dolarů propuštěn a o rok později zbaven obvinění. Jeho syn Ferry mezitím ve Wolfsburgu konečně rozjel výrobu Volkswagenů, jimiž chtěl Hitler kdysi zaplavit německé dálnice. Svět tento model auta znal jako Volkswagen Brouk, jeho výroba skončila až v roce 2003 poté, co bylo v Německu a několika dalších zemích vyrobeno celkem 21 529 464 Brouků.
Tvůrce Volkswagenu Brouk zemřel ve Stuttgartu v roce 1951 krátce po svých 75. narozeninách na následky mrtvice. Zůstal po něm obsáhlý výčet technických patentů i pachuť ze spolupráce s nacisty. Jeho společník a spoluzakladatel značky Porsche Adolf Rosenberger byl za „rasové zločiny“ nacisty nejprve uvězněn a poté přinucen emigrovat přes Evropu do USA. Sám Porsche jeho desetiprocentní podíl ve firmě odkoupil za 4000 marek.
Další z Porscheho předválečných společníků Anton Piëch měl hlavní podíl na přechodu továrny ve Wolfsburgu na válečnou výrobu včetně létajících bomb V-1. V továrně pod jeho vedením pracovalo na 20 000 vězňů z mnoha zemí nacisty okupované Evropy, z nichž nejméně 500 za války zemřelo.
Mohlo by vás také zajímat: Ubránili bychom se Hitlerovi? Prohráli bychom za pár týdnů, ale čestně, říká historik
Piëch velel čtyřem továrním jednotkám Volkssturmu a na konci války vyzvedl z pobočky v Nejdku u Karlových Varů 10 milionů říšských marek určených na přesun továrny do Zell am See, které už nikdo nikdy neviděl. Jeho syn a Porscheho vnuk Ferdinand Piëch řídil Volkswagen Group v letech 1993 až 2002, kdy se součástí skupiny stala i mladoboleslavská „Škodovka“ (tehdy AZNP Mladá Boleslav).
Zdroj: Radio Prague International, Irish Times
Video, které jste mohli minout: Loď zvaná „Šedý duch“ byla Hitlerovou noční můrou. Za její potopení nabízel Železný kříž a milion marek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
