Bílou paní Perchtu z Rožmberka týral manžel zimou i hlady. Za vše mohl její otec

„Vysvoboď mě od těchto zlých lidí a budeš mít zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil…“ Takhle srdceryvné dopisy posílala Perchta z Rožmberka svým příbuzným ze svého manželského sídla. S jakou se u nich potázala, nejlépe vystihuje psaní, které dostala od svého otce Oldřicha: „Milá dcero, měj se dobře a odlož všechny tesknosti od sebe a budiž veselá a dobré mysli!“

Manželka holt bývala manželův majetek, a i když všichni příbuzní věděli, že ji manžel s tchyní a snachami krutě týrají, nemohli s tím nic udělat, jen Perchtě občas poslat peníze nebo deku, aby se mohla ve své studené komnatě přikrýt.

Tragický životní osud

Kdy přesně se Perchta narodila, se historické prameny neshodují. Víme však, že to bylo buď v roce 1429, nebo 1430. Dětství prožila na zámku svého otce, Oldřicha II. z Rožmberka, v Českém Krumlově. A bohužel to byl právě její život, který enormně ovlivnily otcovy finanční potíže.

Když jí bylo 20 let, Oldřich ji provdal za Jana V. z Lichtenštejna, aby mu mohl vyplatit věno ve splátkách. Lichtenštejn se ovšem po jejich příjezdu do Mikulova ukázal jako ještě horší hrubián a despota, než se zdálo v den svatby. Splátky věna se neustále opožďovaly, za což se Lichtenštejn mstil novopečené nevěstě. K týrání Perchty si mnohdy s gustem přisadila i její tchyně.

„Trpí mnoho divných příhod, ježto bych já se tomu, dokud jsem živa, nikdy nenadála,“ líčila jedna z Perchtiných komorných v dopise určeném jednomu z Perchtiných bratrů. „I jiní říkají, že kdyby selku pojal, že by jím tolik netrpěla. A čím ona povolnější, tím jí i on i bába horší.“

Kromě toho, že jí macecha a švagrové ukládaly spoustu těžké práce, musela Perchta spát v malé hradní komoře, kde si nemohla ani zatopit. Navzdory předmanželským dohodám jí Lichtenštejn nedával peníze, a tak se o sebe ani nemohla postarat a dlužila i komorným, které s ní přišly z Krumlova a jediné se k ní chovaly hezky. Nakonec se jí údajně zastal i král Jiří z Poděbrad, což alespoň trochu pomohlo.

Mohlo by vás zajímat: Pochmurný hotel sužují paranormální jevy. Svědci událostí je přičítají hrůzné vraždě

Úlevy se konečně dočkala v roce 1473, kdy její despotický manžel zemřel. Pak se i se svými dětmi vrátila do Krumlova. Její nově nabytá svoboda však bohužel netrvala dlouho, zemřela jen tři roky po Lichtenštejnovi. Bylo jí 49 let.

Pověst o Bílé paní

Že je Perchta legendární Bílou paní, strašidlem, které se prý zjevuje na zámku Český Krumlov, se jako první domníval historik a jezuitský kněz Bohuslav Balbín v 17. století. Posloužily mu k tomu právě Perchtiny srdceryvné dopisy a rovněž portréty dam v bílém, které s ní ale ztotožnil omylem. Začalo se říkat, že ji Lichtenštejn před smrtí žádal o odpuštění, které mu odmítla, a on ji za to proklel.

Jako Bílá paní údajně po Krumlově chodila oblečená v bílých splývavých šatech a klíči za pasem. Pokud se usmívala a měla bílé rukavičky, mělo být dobře. Pokud měla rukavičky černé, čekalo rod neštěstí, nebo dokonce smrt.

Působiště známé strašidelné postavy se nakonec přeneslo i na Rožmberk a další tamní hrady. V Krumlově údajně dokonce pomáhala chůvám opečovávat a hlídat malé děti z rodu Rožmberků. Povídá se ale, že když hlídala posledního z nich, Petra Voka, nezkušená komorná jí za to vynadala. Bílá paní se měla tehdy urazit a už nikdy nepřijít.

Přečtěte si také: Duch princezny Diany jako pomsta Camille? Na korunovaci vyvolala rozruch postava v kápi

Na Rožmberku se s ní ale údajně setkávali dál. Povídá se, že poslední, kdo ji tam viděl, byli Němci – v nejstarší části hradu během okupace prý zrovna vyvěšovali nacistickou vlaku, když se jim zjevila. Vyděsila je prý natolik, že se do útrob hradu nikdy nevrátili.

Zdroj: Castle.ckrumlov.cz, Kolektiv autorů: Podoby a příběhy, Anna Skrýbová: Listy Bílé paní rožmberské