Legendární dezinformační kampaň StB oklamala celý Západ. Lubomír Štrougal byl klíčovou součástí

Operace Neptun

Operace Neptun je označována za největší dezinformační kampaň StB, kterou měl myšlenkově na svět přivést Ladislav Bittman. Ten pracoval jako zástupce náčelníka dezinformačního odboru a jeho krycí jméno, jímž se podepisoval i na oficiálních dokumentech, znělo Brychta. Major Brychta. Bittman se jako potápěč účastnil ponorů do šumavského Čertova jezera, kde byly v 15 kovových krabicích nalezeny výbušniny.

Právě tady se údajně měl vylíhnout plán na důmyslnou zpravodajskou hru. Když mohly být v hlubinách jezera Toplitzsee uloženy falešné libry, které pro Němce padělali zajatci v koncentračních táborech, proč by se podobný – tentokrát však podstrčený – nález nemohl objevit i na Šumavě. Bankovky v Toplitzee byly nalezeny v roce 1963 a Bittman o nich bezesporu věděl. On sám byl posléze najat televizí jako svazarmovský potápěč (Svazarm – Svaz pro spolupráci s armádou) a měl se podílet na pořadu Zvědavá kamera, během něhož měli potápěči prozkoumat dno jezera, ke kterému se váže celá řada mýtů.

Redakce Zvědavé kamery sice pojala podezření, že by se mohla stát součástí estébácké zpravodajské hry, nicméně nakonec do toho šla. „Ještě na Šumavě jsme svolali poradu výrobního štábu a zvažovali, co budeme dál dělat. Jenomže jsme měli ve štábu udavače a hned druhý den za námi přijel major Borecký, vlastním jménem Stejskal. Tento kultivovaný estébák nám vysvětloval, že se nemáme strachovat. Proč by nám do jezera házeli bedny s tajnými dokumenty, když by je mohli sami zveřejnit jinak? To se nám zdálo logické. Naznačil nám, že na objevené materiály dostaneme exkluzivní práva, ale pokud nebudeme chtít, tak v řadě za námi čekají další novináři. Prostě nás přesvědčil,“ vysvětluje na serveru totalita.cz Vladimír Branislav, jenž byl ve své době vedoucím redaktorem a reportérem zmiňovaného televizního magazínu.

Šumavské dezinformace

V noci na 21. června 1964 tak příslušníci StB hodili do jezerních hlubin „tajemné“ bedny s předem pečlivě připravenými nacistickými materiály. Za dva týdny se v rámci expedice k jezeru vydaly skupiny potápěčů. „Bittman, Karhan a Voňka byli v té mělčí zóně,“ říká Václav Hruška, jeden z potápěčů, který se akce účastnil. Čtyři dřevěné bedny spočívaly v hloubce zhruba pěti metrů. Aby se voda nedostala k dokumentům a nenávratně je nepoškodila, byly všechny pečlivě zalité asfaltem. Není divu, že první z nich objevil Bittman, sám věděl, kde je před nedávnem uložil.

StB však akci zbytečně uspěchala – bedny tak sice byly „náhodně objeveny“, ale důležité dokumenty v nich chyběly, byly totiž na cestě z Moskvy. Bedny po vylovení dostaly vojenskou ochranu a doprovod na cestu do Prahy, což zaznamenávala komunisty pečlivě kontrolovaná média. Následně se uskutečnila tisková konference a Rudé právo vydalo bombastické titulky: „Objeveny tajné dokumenty hlavního bezpečnostního úřadu v Berlíně.“

V té době byl ministrem vnitra Lubomír Štrougal, který byl zároveň hlavním „hostem“ zmiňované tiskové konference, která proběhla až 15. září 1964, tedy poté, co sovětská KGB dodala potřebné materiály. V době vyzvednutí sice bedny papíry obsahovaly (jinak by byly podezřele lehké), ale ty neměly žádnou cenu. „Dokumenty vypovídají o činnosti nacistických rozvědek v Rakousku, Itálii, Francii…“ zaznělo v tehdejším televizním dokumentu. Hlavním cílem byla diskreditace západoevropských politiků, což se skutečně podařilo.

A kdyby Bittman v roce 1968 neemigroval do USA, mohla by StB ze své akce těžit ještě mnohem déle. Ovšem autor nápadu v Americe prozradil scénář, podle kterého se celá akce odehrávala. Bittman na svých estébáckých zkušenostech obecně vydělal, když začal spolupracovat s americkými vyšetřovacími složkami a dokonce v USA o technikách špionáže a vyšetřování přednášel. Škodná však nebyla ani StB, neboť se dezinformační zpráva uchytila a její falešnost neodhalila ani renomovaná zahraniční média.

Zdroj: Wilson Center