Nebezpečný deviant ubodal 18letou dívku. Následně bojoval s přiznáním

Poloobnažené tělo s prádelní šňůrou kolem krku bylo poseto 36 bodnořeznými ranami v hrudní oblasti a na zádech. Některá zranění vznikla zřejmě v důsledku zápasu s vrahem, jiná, k nimž patřily dlouhé řezné rány na hýždích a kolem genitálu, svědčily o touze trýznit. Ohledání těla nebylo jednoduché, situaci komplikoval napadaný sníh společně s chladem, nepříliš zkušený soudní lékař měl navíc potíže se změřením teploty. Zajištěný pohlavní sekret v těle dívky byl znehodnocen uplynulou dobou mezi vraždou a nálezem těla, takže jako důkaz příliš posloužit nemohl. Na místě byl také nalezen oranžový plastový zapalovač, ale žádná reálná stopa.

Čtěte také: Zrůdo špinavá, ve Valdicích chcípneš: Pozůstalí si to u soudu vyřizovali s obžalovaným z vraždy

Jeho zpověď

Zásadní zlom v případu zaznamenala jistá žena, která v sobotu 18. listopadu 1995 vycházela z kostela a spatřila podivného mladíka, jenž se sháněl po faráři. Nutně se potřeboval vyzpovídat, působil velmi ztrápeně. Ženě se jej zželelo a pozvala jej domů na oběd. Mladému muži bylo 19 let a jmenoval se Pavel Domrád. Svěřil se, že má nemalý hřích. Jeho hostitelku samozřejmě napadlo, že hřích může souviset s vraždou, která se v Příboru nedávno udála, a začala se vyptávat. Domrád byl ale stále podrážděnější a trval na tom, že nic neudělal. Také řekl, že měl 18letou dívku, se kterou by chtěl mít syna, ale ta „už není“. Následně se začal chovat důvěrně, bez násilí se pokusil o pohlavní styk. Žena jej ale nakonec z bytu vystrnadila.

Druhý den ráno jej opět potkala u kostela. Svěřil se, že pije, že musí pít. Žena jej nabádala, aby se šel přiznat, ale mladík se chtěl jít přiznat až později. Navzdory tomu, že na něho žena upozornila policii, se o něj místní oddělení příliš nezajímalo. Spíše řešili jeho opilecké excesy, během nichž se před hospodou pral s rodiči, kteří se jej snažili dovést domů. Když napadl přivolaného strážníka, se zlou se potázal a zklidnil se. To už informace o něm prosákly ke kriminalistům, vyšetřujícím vraždu Edity M., a ti podezřelého Domráda zadrželi. Poměrně rychle se k činu přiznal.

Strach a hnus

Pavel Domrád býval po konzumaci alkoholu agresivní, což bylo o to horší, že neovládal vlastní sexuální pud. Na zábavách oslovoval dívky už podnapilý a hned šel tzv. „na věc.“ V roce 1993 se mu podařilo jednu oběť vylákat ze zábavy ven, kde ji zfackoval a svlékl. Dívka se ze strachu nebránila. Strach nakonec paralyzoval i Domráda. Stále ji osahával, přitom měl ale strach, že někdo přijde, a tak nakonec utekl na hřbitov, kde se ukojil masturbací. V opilosti se pokusil znásilnit i svou sestru, a jak se můžete dočíst v knize Bratrstvo tajných hrobů, loudil sex i na vlastní matce větou: „Mami, nemohla bys mi podržet?“

Při masturbaci si představoval bití, bičování a svázané ženy, křičící strachem a utrpením. Jeho fantazie došly naplnění 13. listopadu 1995. Během dne popíjel pivo a rum a domů se vrátil za tmy. Dlouho se zde nezdržel, vzal si kuchyňský nůž a prádelní šňůru a vyrazil do noci. Kolem jedenácté hodiny večer uviděl na nádraží Editu M. Sledoval ji a pár stovek metrů od domu, kde žila s rodiči, ji napadl. Statečně se bránila, ale svázal jí ruce za tělem a druhý konec šňůry jí omotal kolem krku. Znásilnil ji, ale stejně jako v prvním případě jej přepadl strach, tentokrát z toho, že jej oběť po činu udá. Začal ji bodat nožem, chtěl se jí podle svých slov „dostat na srdce.“ Líbilo se mu, jak trpěla, masturbací si dopomohl k erekci a znásilňoval umírající či už mrtvé tělo. U toho si svítil zapalovačem, který později na místě ztratil.

Marná snaha

Následně si umyl ruce a nůž v blízkém potůčku a vrátil se domů. Později druhý den jej přepadly výčitky. Pil, sháněl faráře, při rekonstrukci dokonce odmítal jít na místo činu. Během prověrky výpovědi se nicméně dostával do zvláštního transu, vzpomínky na vraždu mu zjevně dělaly dobře.

Zatímco se vyšetřovatelům přiznával, psal svým rodičům dojemné dopisy o své nevině. To není nijak neobvyklý jev, pachatelé se často snaží zachovat tvář před svými nejbližšími. Na Domrádovu rodinu taktika zafungovala, když jej advokát podle jeho slov „seřval, proč se přiznává, když rodiče říkají, že byl celou noc doma,“ úplně otočil a trval na své nevině. To mu vydrželo i k soudu, kde proti němu ale svědčila videodokumentace jeho přiznání, podpis na protokolech k výslechu, k němuž byl připojen i podpis jeho obhájce, ale i skutečnost, že znal detaily, které odhalila soudní pitva a které mohl znát jen pachatel. Navíc stejnou verzi, kterou řekl kriminalistům během spontánního doznání, vyprávěl i spoluvězňům ve vazbě a znalcům během zkoumání jeho psychického stavu.

Soud jej poslal na 14 let do věznice se zvýšenou ostrahou s následnou ochrannou ústavní léčbou. Původně mu hrozil výjimečný trest, nicméně podle soudních znalců byly jeho ovládací schopnosti snížené v důsledku duševní poruchy. Rozsudek vyprovokoval vlnu nevole jak na straně Domrádovy rodiny, tak na straně pozůstalých. Domrádova matka do poslední chvíle tvrdila, že není možné, aby Domrád opustil byt bez jejího vědomí a doufala, že si syna odvede domů. Rodina zavražděné Edity zase vytvořila petici za přísnější trest, která nasbírala přes tři tisíce podpisů. Soud se nenechal ovlivnit ani jednou stranou. Rozhodoval nález znalců, podle kterého bude Pavel Domrád společnosti nebezpečný až do čtyřiceti let. Záleží samozřejmě na průběhu léčby.

Zdroje: Luboš Valerián, Viktorín Šulc: Bratrstvo tajných hrobů, Epocha 2020/Aha!

Video, které jste mohli minout: Stodola udělal u soudu zásadní chybu. U jeho „zábavné“ historky s mrtvým tělem vám nebude dobře