Masakr v ruském Novočerkassku se desítky let tajil. Celé město muselo podepsat slib mlčenlivosti

Novočerkassk je městem v Rostovské oblasti, ležící na jihozápadě Ruska u hranic s Ukrajinou. Provinční město mělo na začátku 60. let minulého století lehce přes sto tisíc obyvatel a nebylo z politického hlediska nijak zvlášť důležité – obzvlášť proto, že se jednalo o jednu z nejchudších oblastí Sovětského svazu. Horké červnové dny roku 1962 se však staly svědkem zvůle komunistického režimu, již má dodnes smysl připomínat.

Napjatá atmosféra

Když se v čele Sovětského svazu ocitl po Stalinově smrti v roce 1953 Nikita Chruščov, většina světových mocnářů si oddechla. Po nekompromisním Josifu Vissarionovičovi se totiž v čele globální mocnosti objevila umírněnější síla, jejíž jedenáctiletá vláda bývá nazývána obdobím tání. Chruščov podnikl řadu potřebných společenských a ekonomických reforem, především však během slavného XX. sjezdu Komunistické strany v roce 1956 odsoudil Stalinův kult osobnosti.

Čtěte také: Ruské zrušení nevolnictví mělo být velkou revolucí. Realita přinesla lidu bolestivé vystřízlivění

Rozvolnění společenského dusna sice zvenčí vypadá šlechetně a smysluplně, avšak Chruščov narazil i na spoustu odpůrců: Stalinovy diktátorské praktiky totiž aspoň budily dojem, že země je v pevných rukou, což se Chruščovovi i vinou nepříliš efektivních reforem zemědělství předstírat nedařilo. A právě z tohoto společenského podhoubí vzešel základ pro novočerkasský masakr.

Stávka v Sovětském svazu? Nemožné!

V květnu roku 1962 se začali bouřit dělníci v sovětských továrnách, nespokojení s plánovaným růstem cen základních potravin jako masa a mléčných výrobků. To se týkalo i novočerkasské továrny na lokomotivy, kde chtěli bouřící se dělníci vstoupit do stávky. V minulosti se právě tímto mechanismem dělníci tradičně ozývali, ovšem po nástupu komunismu byla stávka zakázána a toto protestní chování se dočkalo tvrdého potírání. Přesto se k ní dělníci 1. června uchýlili a jejich zástupci se pokoušeli ducha nesouhlasu probudit i v okolních továrnách. To se vcelku podařilo, a tak druhý den ráno vyšli dělníci společně se sympatizanty z řad obyvatel Novočerkassku směrem k městské radnici.

Neorganizovaný, ale také neagresivní dav postupoval městem a s přibývajícím množstvím demonstrantů docházelo k vyhrocování situace; pravděpodobně i vinou podněcovačů ve službách KGB, kteří v davu dokumentovali aktivity jednotlivých občanů a sledovali, kdo se nechá vyprovokovat. Když se lidé dostali k radnici a okolním úředním budovám, situace již byla vyeskalovaná, a tak začalo rabování. Během něj se lidé dovolávali Leninova odkazu a spílali Chruščovovi, který podle nich selhal v zajištění důstojných životních podmínek pro své obyvatele.

Střelba do civilistů

Tou dobou už byli ve městě i představitelé státu v čele s první náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR Anastázem Mikojanem. Armáda pod vedením plukovníka Šapošnikova zahrnovala i tanky a obrněné transportéry, avšak veterán druhé světové války odmítal použít násilí proti neozbrojeným dělníkům – za což byl později vyloučen ze strany a čelil vyšetřování. Po poledni však armádní zástupci začali bezhlavě střílet do protestujících dělníků i obyčejných občanů.

Mohlo by vás zajímat: Rusko je zemí carů, bez nich ho požere anarchie. První Romanovec ho ovládl před 400 lety

V následném zmatku zemřelo oficiálně 26 osob, hovoří se však až o 80 mrtvých. Další desítky byly zraněny a důsledkem bylo i zatčení stovek domnělých provokatérů, z nichž bylo sedm popraveno. Téměř celé město muselo následně podepsat mlčenlivost – o událostech 2. června 1962 se další desítky let nesmělo mluvit.

Až do rozpadu Sovětského svazu se dařilo incident ututlat, přestože už v říjnu téhož roku se v časopise Time objevily nepodložené zvěsti o tom, co se v Novočerkassku stalo. Vládnoucí garnitura se postarala, aby hned po události došlo k zametení veškerých stop – krve před městskou radnicí i těl zastřelených demonstrantů. Dělníkům i novočerkasským obyvatelům bylo zároveň jasné, že jakékoli další protesty by se neobešly bez obětí na životech, a tak bylo od dalších velkých akcí upuštěno. Sovětský svaz tuto neférovou bitvu vyhrál, ale pravda nakonec přesto vyplula na povrch – jak ostatně ukázala i vydařená filmová dramatizace událostí s názvem Drazí soudruzi.

ZDROJ: Wikipedia Novocherkassk massacre