Jednoho muže jí oběsili, druhý byl politická zrůda. Jediná dcera Klementa Gottwalda skončila tragicky

Marta Gottwaldová-Čepičková žila pohnuté a dramatické osudy 20. století. Když se 5. srpna 1920 v Kopřivnici narodila jako nemanželská dcera budoucího prezidenta Klementa Gottwalda, její otec se ke své dceři nehlásil. Muselo uběhnout několik dlouhých let, než mohla v roce 1928 už osmiletá Marta jít na svatbu svým vlastním rodičům. Do té doby její otec neuznal za nutné legalizovat svůj vztah s její matkou Martou Holubovou, budoucí československou první dámou, která sama byla také nemanželským dítětem.

PŘEČŤETE SI TAKÉ: Zločiny komunistů v Československu zasáhly desetitisíce rodin a znějí strašidelně i po desítkách let

Na rozdíl od svých rodičů byla dcera stalinistického vůdce KSČ a čtvrtého prezidenta Československa Klementa Gottwalda univerzitně vzdělaná. Studovala nejprve gymnázium v Praze, ale odmaturovala v roce 1940 v Moskvě, kde tou dobou působil její otec coby tajemník exekutivy Kominterny. Zde také vystudovala historii na Moskevské státní univerzitě.

První muž, první láska a první dcera

Osud Martu zavál na jih Evropy do Bělehradu, kde od září 1945 pracovala jako redaktorka a později tisková atašé československého velvyslanectví v Jugoslávii. Do Jugoslávie odešla za svou první velkou láskou a také prvním mužem, kterým byl jugoslávský komunista Dragutin Djurdjev.

Srb, který bojoval ve španělské občanské válce na straně republikánů proti oddílům diktátora Franka, byl v boji raněn a jako interbrigadista odjel na léčení do Sovětského svazu. Mimochodem, na cestě do země Sovětů se na palubě lodi Sibir seznámil s Josipem Brozem Titem, budoucím prezidentem Jugoslávie, s nímž později blízce spolupracoval. Právě v Moskvě se sblížil s Martou Gottwaldovou a v roce 1944 se jim narodila dcera Marta, které se podle knihy amerického spisovatele Johna Habbertona Hýta a Batul říkalo „Batul“.

Druhého muže jí nechal oběsit vlastní otec

Manželství ale nevydrželo a Marta se v roce 1948 vrátila zpět do Československa, kde si našla nového přítele – vysokého komunistického funkcionáře Bedřicha Gemindera. Ten byl v té době vedoucím mezinárodního oddělení sekretariátu ÚV KSČ a do jeho působnosti tak spadaly veškeré styky KSČ se zahraničními komunistickými stranami a také komunističtí emigranti žijící v Československu. Stýkal se tedy i se skupinou jugoslávských emigrantů, kteří se usadili v Praze po roztržce mezi Stalinem a Titem.

Konec života druhého muže Marty byl tragický – Geminder byl v listopadu 1951 zatčen a o rok později v roce 1952 ve vykonstruovaném soudním procesu s „Protistátním spikleneckým centrem vedeným Rudolfem Slánským“ obviněn z vlastizrady a vyzvědačství. Pouhých pět dnů po vynesení rozsudku Gottwaldův režim Gemindera 3. prosince 1952 na Pankráci oběsil. V roce 1963 byl druhý muž Marty Gottwaldové rehabilitován soudně a v roce 1969 i politicky.

Marta jako výtah k moci

V knize Pavla Kosatíka a Karla Kaplana Gottwaldovi muži je uvedeno zajímavé svědectví z úst dalšího budoucího československého prezidenta Antonína Novotného, které naznačuje i soukromý důvod Geminderova tragického konce. „Proč byl Geminder odsouzen k smrti? Žil půl roku s ní (Martou) ve Švýcarsku, když byla nemocná, a Čepička (manžel Marty) to nemohl zapomenout,“ odkazují autoři na dalšího osudového muže Marty Gottwaldové.

Tím se stal ministr národní obrany Alexej Čepička všeobecně známý z knihy Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky od Miroslava Švandrlíka. Do nejužšího vedení strany pronikl rodák z Kroměříže právě prostřednictvím Gottwaldovy jediné dcery. Marta přitom nebyla první ženou z nejvyšších pater stranické hierarchie, o niž se Čepička pokusil. Říkalo se, že usiloval i o dceru armádního generála Ludvíka Svobody a budoucí prezident Antonín Novotný dokonce tvrdil, že se ucházel i o dceru komunistického ideologa Zdeňka Nejedlého.

Sňatkem s Martou Gottwaldovou se stal Čepička zetěm prvního muže komunistického Československa, nevlastním otcem Gottwaldovy vnučky „Batuly“ a zanedlouho i otcem jeho dalších vnuček Aleny (1949) a Klementy (1952). V „profesním“ životě pak byl Čepička spolu s Gottwaldem a Slánským jedním z hlavních organizátorů likvidace římskokatolické církve a osobně řídil politické procesy s odpůrci režimu.

VÍTE ŽE… jedna z nejtypičtějších pražských staveb stylu sorela, hotel International, (původně Družba, arch. Jeřábek, 1952-6) byl zamýšlen jako ubytovna pro důstojníky ČSLA? Iniciátorem stavby byl ministr Alexej Čepička, který snil o tom, že otevření se zúčastní sám J. V. Stalin. pic.twitter.com/gQmW7llKRD

— váleček + ová (@Rudolf1890) October 15, 2022

Revoluce požírá své děti

Situace manželů Čepičkových se ale dramaticky proměnila s úmrtím Klementa Gottwalda v březnu 1953. Už o tři roky později nastal strmý pád jak Čepičky, tak jeho ženy Marty. Pro ni se našlo místo v nakladatelství Orbis, kde se stala redaktorkou časopisu Československo v obrazech. Podle monografie z roku 2000 „Povolání otce: prezident republiky – osudy dětí našich prezidentů“ měla Marta problémy se přizpůsobit obyčejnému životu, po dlouhých letech například objevila tramvaj jako dopravní prostředek.

V roce 1963 jejího manžela za činy v 50. letech vyloučili z KSČ. Rodinu živila Marta, její muž pobíral invalidní důchod ve výši 1 400 korun a odchod z výsluní nesl velmi těžce. S vyloučením ze strany se nikdy nesmířil, pokládal to za největší křivdu, jaká na něm kdy byla spáchána.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zlaté hochy komunisté poslali do uranových dolů. Uběhlo 70 let od procesu s hokejisty

Spravedlivý trest?

Ve skutečnosti mohli manželé Čepičkovi mluvit o štěstí, jiní Gottwaldovi muži dopadli podstatně hůř. První tajemník strany Rudolf Slánský byl popraven, ministr vnitra a zakladatel StB Rudolf Barák odsouzen za sabotáž k patnácti letům vězení, předseda vlády Viliam Široký byl v roce 1963 nucen podat demisi, složit všechny funkce a odejít do penze. Mnozí další byli popraveni a uvězněni. Čepička za své činy nebyl nikdy vězněn ani jinak závažně potrestán. Jeho největším trestem se tak stal pocit nespravedlnosti a velké křivdy.

Když se 30. září 1990 v československém tisku objevila zpráva, že Alexej Čepička zemřel, mohla mnohé lidi zaskočit – mysleli si totiž, že je dávno mrtev. Jeho žena Marta se o něj starala až do posledních dnů života, jezdila za ním téměř denně do sanatoria v Dobříši, kde byl Čepička hospitalizován kvůli pokročilému stadiu Alzheimerovy choroby. Sama jej přežila o osm let. Zemřela 18. února 1998 ve věku 77 let na následky autonehody, když ji při přecházení ulice smetlo projíždějící auto.

ZDROJ: Karel Kaplan, Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha 2004