Císař Marcus Aurelius vládl díky adopcím. Zrodil zhýralého, krvelačného tyrana
Trailer filmu Gladiátor
Marcus Aurelius byl moudrým římským vládcem. Až do své smrti věřil, že se jeho syn Commodus napraví a zmoudří. To se ale nikdy nestalo.
Jedním z nejvýznamnějších císařů Říma byl vedle Julia Caesara, Vespasiana či Hadriana také Marcus Aurelius. V pořadí 16. císař jedné z nejmocnějších říší lidských dějin vládl v letech 161–180 a zapsal se do historie jako filozof na trůně. Byl významným představitelem vývoje stoicismu, je autorem jednoho z nejzásadnějších literárních děl antiky Hovory k sobě a na římský lid působil svou vysokou mravní integritou. Bohužel, za jeho vlády skončilo dlouholeté období míru římské říše, kterou narušovaly jak vnitřní problémy, tak hrozby na hranicích, zejména ze strany Parthů a Germánů.
Marcus Aurelius skonal 17. března roku 180 s největší pravděpodobností na následky antoninovského moru, případně nádorového onemocnění. S největší pravděpodobností však nikoliv ve Vindoboně (dnešní Vídni), jak se zpravidla uvádí, ale v Sirmiu (dnešní Sremská Mitrovica v Srbsku), na což poukazoval i jeden z nejvýznamnějších latinsky píšících spisovatelů z přelomu 2. a 3. století Tertullianus.
Gladiátor 3 Zdroj: Universal pictures
Císařem díky adopci
Ovšem ještě před tím, než Marcus Aurelius vydechl naposledy, se mohl ohlédnout za bohatým a úspěšným životem, během kterého se mu dostalo úcty a respektu nejen vysoce postavených Římanů, ale také obyčejných lidí a otroků. Marcus Aurelius se narodil 26. dubna roku 121 do rodiny praetora Annia Vera, který však předčasně zemřel a mladý Marcus vyrůstal coby adoptivní syn u svého děda, který zastával konsulát a byl i městským prefektem. I díky tomu se mohl budoucí císař pustit do studia filozofie nebo řecké či latinské rétoriky a na jeho vzdělání dohlížela řada tehdejších vzdělanců.
Na trůn se Marcus Aurelius dostal prostřednictvím další adopce, což ale bylo v linii tehdejších císařů poměrně běžné. Jeho novým otcem se stal Antonius Pius, kterého si dříve adoptoval císař Hadrian, čímž vznikla linie, na jejímž konci se z Marca Aurelia stal vládce Říma. Na své jmenování ale musel čekat téměř třiadvacet let vlády svého nevlastního otce, během kterých ale procházel další nezbytnou přípravou, stal se konzulem a prošel si osobně několika úřady, které mu poskytly ucelený pohled na chod a správu říše.
Dva panovníci Říma
Když 7. března 161 Antonius Pius zemřel, proti nástupu Marca Aurelia nikdo neprotestoval a nevyskytly se ani žádné nesouhlasné hlasy. Všeobecně byl totiž považován za příklad mravnosti a ctnosti, což prokázal i jmenováním svého nevlastního bratra Lucia Vera svým spoluvládcem. Bylo to poprvé, kdy měl Řím dva panovníky, kteří si měli být rovni, ve skutečnosti ale zůstával Lucius Verus podřízený a Marcus Aurelius jej i ze strategických důvodů poslal bojovat proti Parthům a sám se ujal přímého řízení státu.
Intenzita nájezdu Germánů nicméně přinutila Marca Aurelia, aby se přidal ke svému bratrovi a po určitou část svého života pobýval římský císař ve vojenských leženích. Bylo to v době, kdy se po říši rozšířila nemoc z Mezopotámie, kterou s sebou přinesla vracející se římská vojska. Onen antoninovský mor, na který měl Marcus Aurelius v roce 180 skonat, byly pravděpodobně neštovice nebo spalničky s tím, že přibližně kolem roku 177 byla nemoc zavlečena do hlavního města a umíralo na ní až 2 000 lidí denně.
Úředník i v dobách války
Ani v době, kdy řídil Marcus úspěšné válečné operace namířené především proti germánským kmenům na východní hranici říše, nezapomněl plnit své administrativní povinnosti. Práci dokázal s citem delegovat na kompetentní muže, aniž by se obával, že jej svými schopnostmi zastíní a sám řídil zákonodárné a soudní záležitosti. Věnoval se životní úrovni sociálně nejslabších příslušníků římské společnosti – tedy otrokům, ženám a dětem. Svědomitě uplatňoval své soudní pravomoci, a dokonce si nechával účastníky řízení posílat na válečnou frontu a sám přispíval na válečné operace v době, kdy se zvedala inflace římské měny.
Gladiátor 1 Zdroj: Universal pictures
Problémy však měl s určením svého následníka, neboť jeho syn Commodus byl ještě příliš mladý a s případnou smrtí Marca Aurelia by se o trůn mohl přihlásit někdo z uzurpátorů. Tak se i zprvu zdálo, když pravděpodobně manželka císaře s obavami o zdravotní stav svého muže a věk syna Commoda oslovila syrského místodržícího Avidia Cassa, který měl i v souladu se zvěstmi o Marcově smrti usilovat o trůn. Když ale dorazil na Dunaj a zjistil, že je Marcus Aurelius naživu, namísto podrobení si vybral konfrontaci, jenže byl vlastními lidmi zavražděn ještě před tím, než se stihla občanská válka naplno rozvinout a jmenování Commoda už nestálo nic v cestě.
Krutý Commodus
Ačkoliv si Marcus Aurelius všímal jistých problematických rysů osobnosti svého syna, setrvával v naději, že v průběhu dospívání Commodus do své budoucí role doroste. V roce 175 tedy jmenoval syna svým nástupcem a zblízka na něj dohlížel i během svého působení na válečné frontě. Připravoval jej na převzetí moci a bez ohledu na tehdejší zvyklost adopcí se nakonec Commodus císařem stal. To už se však Marcus Aurelius nikdy nedozvěděl, a za co je zpětně historiky kritizován, je skutečnost, že Commodus do své role ve skutečnosti nedorostl. Řím se naopak dočkal jednoho z nejarogantnějších, nejzhýralejších a nejkrutějších císařů ve své historii.