Hitlerovy vražedkyně: Greta Bösel věřila, že pokud vězeňkyně nemůže pracovat, nezaslouží si žít

Je až s podivem, kolik sadistických nacistických dozorkyň se v mládí věnovalo práci zdravotní sestry, tedy ženy, k níž pacienti vzhlížejí jako k bílému andělovi záchrany. Jenže Greta Bösel, která se s dívčím jménem Mueller narodila 9. května 1908 v Elberfeldu (dnes je na mapách zanesen jako Wuppertal), byla spíše než anděl spásy, andělem smrti Azraelem.

Další Hitlerovy vražedkyně: Herta Bothe, Irma Grese, Ilse Koch

Havraní most Ravensbrück

Český překlad slova Ravensbrück je Havraní most. Už to samo evokuje černé peří havranů a nádech smrti, jehož jsou symbolem. V případě Ravensbrücku se jednalo o koncentrační tábor určený především pro ženské vězeňkyně. Jeho stavba na severu Německa zhruba 90 km od Berlína začala už v listopadu 1938, tedy těsně poté, co bylo Československo donuceno Německu v rámci mnichovské dohody odstoupit Sudety. První vězni dorazili během května 1939.

Už jen tato data ukazují na skutečnost, že Hitler jako vůdce a Himmler coby architekt „konečného řešení“ měli ve vyvražďování a otrocké práci jasno dávno předtím, než vpádem Německa a Sovětského svazu do Polska vypukla druhá světová válka. Byl to právě Himmler, kdo měl výstavbu tábora na starosti. Na jaře 1941 sice k táboru přibyl malý pobočný tábor pro muže, ale jeho hlavní poslání bylo selektovat ženy k otrocké práci a smrti. A selekcí se zabývala i Greta Bösel.

Život, nebo smrt

Himmlerovi bylo jasné, že na práci do ženských táborů potřebuje alespoň zčásti ženské osazenstvo, a tak v letech 1942–1943 probíhal v Ravensbrücku výcvik budoucích dozorkyň v koncentračních táborech. Greta se stala jednou ze zhruba 3 500 žen, které tamní výcvik absolvovaly. Její pozdější nasazení v Ravensbrücku spočívalo v selekci do pracovních komand. Tvrdá práce sice byla svým způsobem výhrou, neboť znamenala alespoň na nějaký čas odsunutý rozsudek smrti, ale jednalo se o vyčerpávající dřinu s nelidskými normami. Mimo jiné v tomto táboře skončila i část lidických žen. Shodou okolností ve stejném táboře sloužila i jiná Hitlerova vražedkyně, Irma Grese.

Pokud nemůžete pracovat, shnijete

„Vězeňkyně v lágru pracovaly pro továrnu Siemens, montovaly součástky zbraní a munice, šily uniformy a kabáty pro SS i mundúry pro samotné vězně. Přestože Ravensbrück patřil mezi ‚pracovní tábory‘, od roku 1941 tu zároveň platil režim ‚zvláštního zacházení‘ umožňující záměrnou likvidaci a popravy zadržovaných žen. Nacisté je tu vraždili střelbou do týla či je usmrcovali fenolovými injekcemi, svou daň si vybralo i hladovění, vyčerpání a celkově nelidské podmínky lágru. V únoru 1945, tedy v době, kdy třeba osvětimská vražedná zařízení již nefungovala, vyrostla v Ravensbrücku ještě i plynová komora. Z celkového počtu zhruba 120 000 žen, které táborem prošly, se konce války dočkala jen asi třetina z nich,“ píše server Paměť národa. I tady se prováděly lékařské pokusy na vězeňkyních a násilné sterilizace mladých dívek.

Zachovala se svědectví o tom, že Greta Bösel neváhala proti vězeňkyním použít agresivitu a násilí a s oblibou říkala: „Pokud nemůžete pracovat, shnijete.“

Osvobození a odsouzení

Když tábor osvobodila Sovětská vojska, byla mladá dozorkyně i se svým manželem na útěku. V té době se většina nacistů, když už jim došlo, že je válka prohraná, snažila buď úplně zmizet, nebo alespoň dostat do zajetí Spojenců. U Sovětů, vzhledem k válečné anabázi, by je čekalo mnohem méně vlídné zacházení. Gretě se sice podařilo dostat do zajetí, nicméně britští vojáci odhalili její totožnost i minulost, takže byla postavena před soud za válečné zločiny. Soud, který měl posoudit její vinu, se rozhodl pro trest smrti.

Právní zástupce, který Gretu obhajoval, se pokusil rozsudek zvrátit a podal žádost o odvolání, v níž se mimo jiné píše: „Odsouzená Greta Bösel byla do Ravensbrücku poslána ke konci války proti své vůli a na selekcích se podílela pouze po dobu tří měsíců. Skutečnost, že tyto selekce zahrnovaly také výběr vězňů pro plynové komory, je pro ni osobní katastrofou.

Vzhledem k tomu, že přišla do tábora tak pozdě, nemůže mít žádnou spojitost s tím, co se tam dělo v předchozích letech, a ani nevěděla, co se dělo za jejího pobytu v Ravensbrücku. V táboře zastávala pouze funkci Aufseherin s velmi omezeným množstvím úkolů. Proto prosím, aby byl rozsudek smrti změněn na trest odnětí svobody.“

Proti odvolání existovala svědectví, že Greta svou práci rozhodně nedělala proti své vůli, naopak si ji svým poněkud zvráceným způsobem užívala. Ke změně trestu nedošlo a dne 3. května 1947 se pod Gretou propadla šibenice ve vězení v Hamelnu. Zemřela ve věku 38 let.