Co všechno mají společného Hitler a Stalin? Největší masoví vrazi 20. století žili ve stejném městě

Adolf Hitler a J. V. Stalin na sebe mohli narazit ve Vídni dva roky před první světovou válkou. Podle britské BBC se v rakousko-uherské metropoli – každý po svém – utvrzovali ve svých názorech na sebeurčení národů. To není ale to jediné, co v té době 23letého Hitlera s o deset let starším Josifem Vissarionovičem Džugašvilim, známým pod přezdívkou Stalin, spojovalo.

Na okraji říší

Hitlerovým rodištěm je rakouské město Braunau na Innu ležící na řece oddělující Německo od Rakouska, zatímco Stalin přišel na svět na opačném konci Evropy v gruzínském městě Gori. Co by je tedy z hlediska rodiště mohlo spojovat?

Zní to paradoxně, ale jak Hitler, tak Stalin se narodili na vnějším okraji říší, které měli později ovládnout – podobně jako třeba Makedonec Alexandr Veliký nebo Korsičan Napoleon Bonaparte. Hitler byl Němec, ale narodil se jako poddaný habsburské říše. Stalin byl Gruzínec, jeho vlast se však po nátlaku ze strany Ruska po roce 1810 postupně vzdala svrchovanosti výměnou za ochranu před útoky Turecka.

A large poster of Stalin stands in Vienna after World War II, Austria pic.twitter.com/UXipWVdrqM

— USSR Pictures (@PicturesUssr) November 10, 2020

Silné Německo

Hitler už jako mladý cítil, že musí bránit historické právo Němců vládnout oproti rostoucím nárokům Čechů a dalších národů habsburské říše na rovnoprávnost. Jak ve své knize Hitler a Stalin – paralelní životopisy (Praha 2005) píše britský historik Alan Bullock, dospěl díky tomu Hitler k „úzkostlivému, pesimistickému náhledu menšiny ve vlastním státě, menšiny, která si byla vědoma slavné minulosti, nyní však viděla, že její budoucnost stále více ovlivňuje vliv jiných ras – Slovanů, Poláků a ruských Židů – v rasově smíšené říši“.

Hitlerův sen o německé říši spravované z Berlína se splnil v roce 1938, kdy už jako německý kancléř k Německu připojil své rodné Rakousko i pohraniční oblasti Československa (Sudety).

Silné Rusko

Také Stalina významně ovlivnil jeho původ, i když úplně jiným způsobem. Na rozdíl od Hitlera se budoucí marxista zřekl svého gruzínství a na základě chladné úvahy se ztotožnil s ruskými dobyvateli Gruzie. Výsledkem byl ruský šovinista, který usiloval o svržení carského režimu, ale ne o rozbití ruského státu.

Stejně jako všichni konvertité se ani Stalin nikdy nezbavil pocitu, že ho jeho okolí za opravdového Rusa nepovažuje. A pokud mu někdo naznačil, že má gruzínský přízvuk, mohl si být jistý, že skončí špatně.

Kostel, škola a romantičtí hrdinové

Hitler stejně jako Stalin zpíval v kostelním sboru a nedokončil žádnou vyšší školu. Budoucí vůdce třetí říše navštěvoval tři různé základní školy, jeho další studium na střední škole v Linci ale skončilo katastrofou, když jediným předmětem, ve kterém byl klasifikován „dostatečně“, byla výtvarná výchova. Zřejmě i proto se rozhodl zkusit štěstí na vídeňské Akademii výtvarných umění, kde ale dvakrát po sobě v přijímacím řízení neuspěl.

Také Stalin odešel ze školy bez závěrečného osvědčení o studiu. V jeho případě to byl kněžský seminář, který navštěvoval v letech 1894–99. Důvody pro předčasný odchod ale byly jiné. Zatímco Hitlera při jeho krátkém pobytu na střední škole provázela podle Bullocka hodnocení jako „líný, umíněný a neuctivý“, Stalin patřil k pilným studentům a mimo jiné si zde vypěstoval fenomenální paměť trénovanou stále dokola opakovanými kázáními. Jeho slabinou se stal rodící se marxismus a četba zakázané gruzínské literatury – ani jedno se na školu organizovanou a financovanou ruským carským režimem zrovna moc nehodilo.

A zatímco Adolf Hitler ve svých 14 letech zcela propadl četbě knih Karla Maye a později už jako vůdce třetí říše dokonce jmenoval indiánský kmen Siouxů čestnými Árijci, byl pro dospívajícího Stalina největším idolem hrdina romantické povídky Otcovrah od Alexandra Kazbegiho. Ta vypráví příběh Koby, kavkazského Robina Hooda, který se postavil ruským kozákům, bránil práva rolníků a mstil své zajaté přátele. Od té doby, než o dvacet let později začal používat pseudonym Stalin (tedy muž ze železa), trval mladý Džugašvili na tom, aby se mu přezdívalo Koba.

Setkání ve Vídni?

Nikdo už nikdy nezjistí, jestli se Stalin a Hitler opravdu potkali někde v tlačenici nebo v tramvaji. Proč se muži, kteří byli později osobně odpovědní za smrt desítek milionů lidí, vlastně vypravili do Vídně a co tam dělali, nicméně víme.

Na podzim roku 1912 vůdce bolševiků Vladimír Iljič Lenin Stalinovi navrhl, aby odjel do Vídně a seznámil se s programem, který vypracovali rakouští sociální demokraté k řešení národnostních konfliktů v habsburské monarchii. Stalina to zaujalo a budoucí všemocný vůdce východního bloku se tak ocitl na jeden měsíc od ledna do února 1913 v kosmopolitní Vídni. Výsledkem byl spisek nazvaný Národnostní otázka a sociální demokracie, který intelektuálové kolem Lenina vysoce oceňovali.

O dost mladší Hitler se naproti tomu potuloval po Vídni, projídal dědictví po své tetě a doma tvrdil, že studuje na akademii. Ve skutečnosti si přivydělával prodejem nepříliš vyvedených kreseb architektonických skvostů habsburské metropole. Zavraždění rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d'Este 28. června 1914 v Sarajevu a následné vypuknutí první světové války ale vše změnilo. Zatímco Stalin putoval za své marxistické názory do vyhnanství na Sibiř, Hitler se přihlásil jako dobrovolník do německé armády. A Vídeň? Ta se z metropole obřího soustátí po válce stala hlavním městem malého Rakouska…