Zabíjel podnikatele na objednávku, litoval jen zastřelení pumpaře. Český vrah Biederman neměl slitování

Že onoho dne odjel Tomáš B. na obchodní schůzku s nějakými Pražáky, jak kriminalistům sdělili rodinní příslušníci, pro něj nebylo nic neobvyklého. Více odpovědí mohl přinést jeho elektronický diář, ten se ale příbuzným zatím nedařilo odkódovat. Při prověřování podnikatelských aktivit vyšlo najevo, že dlužil 1 200 000 korun podnikateli z Mostecka.

Čtěte také: Zabil pět lidí a policistovi nechal zahrát píseň od Landy. Teď umírá a chce na svobodu

První zadržení

Další důležitou stopou byl Renault 25 se stříbrnou metalízou, který svědci viděli před hotelem, a tři muži, kteří z něj vystoupili. Svědkům neuniklo, že přestože bylo auto nezvykle čisté, obě poznávací značky byly zamazány blátem. I tak si ale jeden ze svědků zapamatoval první tři písmena. Důkladná prověrka vozů nakonec dovedla kriminalisty k jednomu jménu, stejně jako diář, jenž se rodině zavražděného konečně podařilo odkódovat – obě stopy ukázaly na jméno Miroslav Karnoš.

Karnoš vše kategoricky popřel, vyjma cesty na severní Moravu. Jako alibi jmenoval 23letého Milana Chládka a stejně starého Otu Biedermana. Oba byli zadrženi a vrtulníkem převezeni do Ostravy. Na sebevědomí obou asertivních podezřelých to mělo důležitý psychologický efekt. Vyšetřovatelé je vyslýchali souběžně a odděleně, metodou hodného a zlého policisty se snažili narušit jejich soudržnost, vzájemně je rozhádat. U Karnoše s Chládkem se zadařilo, oba začali vinu svalovat na Biedermana.

Kde se dva perou, třetí vypovídá

Biederman byl inteligentní, fyzicky i psychicky odolný a zakládal si na image tvrdého muže. Jak si můžete přečíst v knize Bratrstvo tajných hrobů, policistům bylo jasné, že postavit proti němu přísného vyšetřovatele by k ničemu nevedlo, Biederman by měl jen tendenci dokazovat, že je tvrdší. Proto se jeho výslechu ujal vrchní komisař Václav Hrček, který to na něj zkusil spíše otcovským přístupem. „Proč mlčíš, když Karnoš s Chládkem všechno svádějí jenom na tebe?“, domlouval trpělivě mladému muži. Biedermana nakonec přemohla zlost na jeho zrádné komplice a rozhodl se, že vše přizná. Nejen vraždu podnikatele, ale i další čtyři hrůzné zločiny, jež spáchal v rámci okruhu lidí, jimž média začala souhrnně přezdívat Kolínský gang.

Označení „kolínský gang“ bylo dost nepřesné, nejednalo se totiž o organizovanou skupinu, ale určitý shluk známých, kteří se různě potkávali skrze společné zaměstnání, společné zájmy, touhu po penězích a ochotu podílet se na té nejzávažnější trestné činnosti. Klíčová byla také skutečnost, že hlavním vykonavatelem všech děsivých skutků byl právě mladý Oto Biederman. Obdivovatel bojových umění, milovník zbraní a chladnokrevný člověk, o němž se říkalo, že je schopen všeho, toužil ze všeho nejvíce po penězích a respektu okolí. Jeho cesta ke zločinu začala ve chvíli, kdy byl přizván k plánování loupeže svými kolegy z bezpečnostní agentury Safe-Guard.

Krvavá loupež

Agentura hlídala obchodní dům Krone na Václavském náměstí. Obsah trezoru hlídaného domu lákal majitele agentury Ivana Vrábela, který měl kompletní přehled o tom, kde je trezor, kolik je v něm peněz, jak se k nim dostat a kdo k cestě k němu bude překážet. Jeho zaměstnanci a kamarádi Roman Procházka a Jiří Šťastný s plánem na loupež souhlasili, nikdo z nich ale nechtěl zabíjet. K plánu tedy přizvali Biedermana, který souhlasil s podílem 200 000 korun.

Procházka čekal v autě, zatímco Šťastný a Biederman se v pozdních nočních hodinách vydali dovnitř. Šestatřicetiletý vrátný je oba znal, a tak je pustil dovnitř. Když je chtěl zapsat do služební knihy, udeřil jej Biederman do hlavy tonfou tak, že ji zlomil. Šťastný jej nabroušeným šroubovákem bodl do prsou. Vrátný se snažil odplazit, ale Biederman mu vykopl pistoli z ruky a začal jej škrtit ocelovým lankem. Když přestal jevit známky života, začal Biederman nabírat lup do pytle. Když se vracel, viděl, jak se Šťastný snaží vrátnému ještě podřezat zápěstí. Moc se mu to nedařilo, a Biedermanovi vyčetl, že vzal tupý nůž. Nebývale brutální vraždu se objasnit nepodařilo.

Čtěte také: Detaily vraždy v Hodoníně: Potyčka v rodině skončila ubodáním ženy, útok odnesl i další hoch

Konec přátelství

O zhruba rok a půl později se Biedermanovi svěřil jeho kamarád Martin S., že chce jet do USA a v trezoru má připravený milion v dolarech. Martin byl dobrý kamarád a nadšenec do chladných zbraní a bojových umění, čímž Biedermanovi imponoval. Vůně peněz ale všechny přátelské vazby přebila. Prvního června tak Martin S. odjel s Biedermanem, Milanem Chládkem a jistým Jaroslavem Pavlíčkem na odlehlejší místo, kde se měli setkat s jejich známým, jenž měl pro Biedermanova kamaráda údajně nabídku výhodného obchodu.

Po chvíli čekání na odpočívadle ve večerních hodinách Martin S. znervózněl. Biederman, který věděl, že se jeho oběť vyzná v bojových sportech a pravidelně u sebe nosí sadu vrhacích nožů, znervózněl také. Nakonec vytáhl bubínkový revolver a střelil Martina S. do oblasti srdce a poté do oblasti spánku. Společně jeho tělo omotali igelitem, strčili do kufru auta a odvezli k domu Pavlíčkovy matky.

Mělký hrob

Když podnikatelovo tělo prohledali, zjistili, že má u sebe necelých 8 000 korun a žádný klíč od trezoru. Dvůr domu byl rozkopaný, Pavlíček měl totiž měnit dlaždice příjezdové cesty. Vykopali zde tedy jámu, tělo hodili dovnitř, posypali vápnem, zaházeli a vše upravili. Několik dní sledovali dům své oběti, a když neviděli pohyb, odhodlali se vloupat dovnitř a trezor ukrást. K jejich frustraci byl ale sejf prázdný. Manželka zavražděného muže se totiž po jeho zmizení svěřila známému policistovi, a ten, protože věděl, jak únosy podnikatelů dopadají, jí poradil peníze vybrat a na pár dní odjet z domu. „Zabili jsme člověka kvůli osmi tisícovkám. Zbytečná vražda, navíc mi byl sympatický,“ lamentoval Oto Biederman u výslechu.

Další vraždu spáchal Biederman týden poté, když k němu domů přijel Chládek se slovy „Pojedeme na pumpu.“ Přepadení benzinové stanice na Praze 9 vypadalo jako jednoduchá věc. Muži přijeli, natankovali, Biederman požádal prodavače o cigarety, a když se pumpař otočil od stojanu zpět na zákazníka, díval se do hlavně stejného revolveru, kterým Biederman o týden dříve zastřelil Martina S. „Tak co, šéfe, nějaká škvára nebyla by?“

Pumpař vydal Biedermanovi peněženku s 30 000 korunami. Do prodejny vešel Chládek, Biederman se k němu otočil, zorným polem viděl, že se prodavač pohnul a střelil jej do hlavy. Když viděl, že výstřel pumpaře neusmrtil, střelil jej ještě jednou. „Padáme,“ zavelel Chládek a oba vrazi utekli. Protože měli naspěch, nechali na stole v kanceláři 42 000 korun a v zamčeném trezoru 150 000 korun. Ukořistěných 30 000 korun ještě ten večer utratili v erotickém podniku.

Jednoduchý plán

Předposlední obětí Oto Biedermana se stal člen řečeného „gangu“, který mu asistoval při vraždě Martina S. Jaroslav Pavlíček, na dvoře jehož matky byl pohřbený zavražděný podnikatel, zdědil lukrativní pozemky na pražském Suchdole. Zálusk na ně dostal Ivan Vrábel, Biedermanův šéf z firmy Safe-Guard a iniciátor přepadení obchodního domu Krone. Vymyslel relativně jednoduchý plán, který spočíval v zavraždění Pavlíčka a vyslání někoho, kdo se bude pomocí uzmutých dokladů a písemností za mrtvého vydávat a pozemky výhradně prodat. Tím někým, kdo měl Pavlíčka usmrtit a zařídit i vše ostatní, měl samozřejmě být Oto Biederman.

Chládek domluvil Pavlíčkovi schůzku se zájemcem o pozemky. Nevěděl ale, kde má zájemce sídlo, to prý ví Biederman. Pavlíček se s ním tedy domluvil, že jej k zájemci doprovodí, a 28. září 1995 přijel k domu Biedermanových rodičů v Tlustovousích. Oto Biederman jej pozval nahoru, než se oblékne, v pokoji vytáhl ze skříně samopal škorpion, jenž mu opatřil Vrábel, a střelil jím Pavlíčka pěti či šesti ranami. Výstřely byly poměrně hlasité, ale protože Biederman doma střílel poměrně často, nevzbudilo to u jeho rodičů ani stín podezření. Tělo pro jistotu ještě probodl brazilskou dýkou, schoval do skříně a s Chládkem jej v nočních hodinách pohřbili na pozemku Biedermanových. Vrábelovo plánování ale vyšlo naprázdno. Pavlíčkova matka totiž nahlásila synovo zmizení a převod pozemků zastavila.

Pozdrav z Litvínova

I poslední vraždu, která pomohla rozkrýt celý děsivý případ, inicioval Vrábel. Skupina podnikatelů z Litvínova potřebovala důrazně domluvit dvěma dlužníkům, s čímž se obrátili právě na majitele bezpečnostní agentury. Ten obratem kontaktoval zaměstnance, o němž už věděl, že umí spolehlivě a bezchybně zabíjet. Z instrukcí, které dal Biedermanovi, plynulo, že jeden z dlužníků musí zemřít, aby se ten druhý lekl a zaplatil. Podnikatele Tomáše B. tedy společně s Miroslavem Karnošem a Milanem Chládkem vylákali do hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí pod záminkou obchodu s barevnými kovy. Plán byl prostý – Biederman měl v úmyslu jej zezadu přiškrtit a probodnout dýkou. Podnikatel jim plán ale zkomplikoval a hned po příchodu na pokoj si sedl naproti nim na válendu.

Vrazi měli pistole, ale žádný tlumič a v hotelu za bílého dne nemohli střílet. Stejně tak by rozruch mohl vyvolat přímý útok nožem. Začala debata o obchodu, na kterou ani jeden ze tří mužů nebyl připravený. Jakmile ale padla otázka, kolik toho kovu bude, odpověděl pohotově Chládek: „Jako v tom skladu, který vidíte z okna.“ Muž se podíval z okna, který sklad myslí, a v tom Biederman chytil muže zezadu a vnořil mu brazilskou dýku do břicha. „Pozdravuje vás Litvínov,“ zašeptal umírajícímu muži do ucha, v souladu s instrukcemi, které dostal od Vrábela. Když odcházeli, zlomili klíč v zámku, aby tělo našli co nejpozději.

Včera mě někdo trefil

Vyšetřovací spis měl šestnáct svazků a asi 4 000 stran. Oto Biederman mluvil o vraždách věcně, nesnažil se ze sebe dělat chudáka, nevymlouval se, při své inteligenci věděl, že by mu to stejně nepomohlo. Podle znalců se jednalo o psychopata s rozvíjejícími se rysy sadismu, který si zcela uvědomoval své jednání. Lítost vyjádřil pouze nad pumpařem, o němž se prý druhý den dočetl, že měl děti. Jako jediný z celé skupiny byl odsouzen na doživotí.

Během vyšetřování projevil určité kulturní vlohy. Policistkám napsal pár milostných básní, hlavnímu vyšetřovateli případu Luboši Valeriánovi dokonce nechal v rádiu zahrát píseň Daniela Landy Včera mě někdo trefil. Biedermanovo chování ve výkonu trestu je údajně příkladné. Podle posledních informací trpí nevyléčitelnou roztroušenou sklerózou.

Zdroje: Luboš Valerián, Viktorín Šulc: Bratrstvo tajných hrobů, Nakladatelství Epocha 2020 / PrahaIN

Video, které jste mohli minout: Kajínek vzpomíná na Biedermana