Historie
8. února 2023 11:00

Radioaktivní mrak z Černobylu nezasáhl Československo jen jednou. Podívejte se, jak se šířil Evropou

Černobyl: Hodinu po hodině - mrak

Na severu Ukrajiny na břehu řeky Pripjať dřímalo zlo – Černobylská jaderná elektrárna V. I. Lenina, která se stala dějištěm nejtragičtějšího omylu v dějinách lidstva.

Kvůli stavbě a údržbě jaderné elektrárny Sověti založili 4. února 1970 na severní Ukrajině Pripjať. Obec nazvaná podle blízké stejnojmenné řeky se do roku 1979 rozrostla na město s 50 000 obyvateli. Právě zde v roce 1986 došlo ke katastrofě, na kterou nebyl nikdo připraven.

10 Zobrazit galerii

Jaderná elektrárna Černobyl měla být symbolem sovětské síly a autonomie. Sovětská identita byla postavena nejen na mýtu o hrdinství a sebeobětování, ale také na myšlence, že lidé se radují z technických pokroků své vlasti. Jaderný program byl silným příkladem – když stát dokáže takovéto věci, může být hrdý celý národ.

Kult hrdiny

Sovětský svaz razil hrdinskou kulturu. Kult hrdiny, který je ochoten se obětovat pro velkou věc, pro stát a národ. Tento mýtus se zrodil ve Velké vlastenecké válce a v sovětských lidech byl velmi silně zakořeněn. Podle profesora historie a překladatele z ukrajinštiny na Yaleově univerzitě Uilleama Blackera už za druhé světové války přistupoval Sovětský svaz ke svým občanům jako k postradatelným.

V dokumentu Černobyl: Hodinu po hodině, který můžete vidět na webu Prima ZOOM, hrdinství a sebeobětování pro celou společnost ovládalo nejen oficiální rétoriku státu, ale ztotožňovali se s nimi i obyčejní lidé. „Když se to náhle přes noc zhroutilo, mělo to obrovský dopad nejen na vnímání státu jako takového, ale také na ‚sovětskost‘, sovětskou identitu,“ vysvětluje Blacker.

Když oblohu rozzářila ohnivá koule

26. dubna 1986 v 1 hodinu, 23 minut a 58 vteřin noční oblohu u Pripjati rozzářila ohnivá koule, která roztrhala tisícitunovou střechu. Zatímco okolí reaktoru pohlcovaly plameny, prasklinami v bortících se zdech začala unikat radiace. Série výbuchů zcela zničila reaktor i budovu čtvrtého energobloku černobylské atomové elektrárny.

Reakce úřadů, vlády i komunistické strany Ukrajiny byla naprosto nedostatečná, což ale mělo svou zvrácenou logiku. Bez souhlasu Moskvy se totiž v centralizované struktuře Sovětského svazu nedalo dělat vůbec nic, čekalo se na pokyn z vyšších míst. Převzít zodpovědnost a být iniciativní přinášelo riziko, že se udělá něco, co by na ústředí rozhodně nechtěli. To vysvětluje osudové prostoje a neochotu jednat.

S lopatami proti atomu

Přesto za necelé čtyři minuty po explozi přijížděli první hasiči a začala likvidace a odklízení, a to bez jakýchkoliv ochranných pomůcek, bez potuchy, že do ovzduší uniká velké množství radiace. „Zareagovali chybně, a to v mnoha ohledech. Sovětský svaz udělal to, co vždycky. Prostě tam poslali lidi,“ komentoval Blacker situaci krátce po havárii. Hasiči a likvidátoři se měli popasovat s něčím, co na nich zanechá příšerné zdravotní následky. Vše dělali manuálně a bez odpovídajícího vybavení a ochrany. Doslova s lopatami bojovali proti atomu.

Vdova po hasiči Vasiliji Ignatěnkovi Ludmila Ignatěnková podala o osudné noci děsivé svědectví: „Hasili plameny, ale oheň se šířil dál. Sílil. Shazovali hořící grafit nohama… Odjeli bez protipožární výstroje… tak jak byli, jen v košilích. Nikdo je nevaroval, poslali je jako k obvyklému požáru…“ V té době těhotná Ludmila Ignatěnková zůstala u svého umírajícího muže až do poslední chvíle. Zemřel čtrnáct dnů po explozi na těžkou nemoc z ozáření. Jejich holčička Nataška zemřela kvůli těžkému postižení jater a srdce pouhé čtyři hodiny po porodu.

Denně umírali dva likvidátoři

Radioaktivní mrak se po výbuchu elektrárny začal šířit nad Bělorusko a nebezpečný spad postihl zhruba třetinu jeho území. V Bělorusku, které tak bylo radioaktivitou postiženo nejvíce, je v seznamech likvidátorů uvedeno 115 493 lidí. „Podle údajů ministerstva zdravotnictví v letech 1990–2003 zemřelo 8 553 z nich. Dva denně,“ uvádí Světlana Alexijevičová ve své knize Modlitba za Černobyl.

Díky atmosférickému proudění se ale radionuklidy vyvržené do atmosféry během několika následujících dnů kromě Běloruska a příslušné části Ukrajiny rozšířily na území severní a střední Evropy včetně tehdejšího Československa. Na našem území byly první částice z Černobylu zaregistrované v noci z 29. na 30. dubna.

Nezůstalo ale u jednoho „mraku“. Radioaktivní částice přešly ve větší míře přes Česko ještě dvakrát – podruhé to bylo 3. a 4. května a naposledy 7. května 1986. Zničený čtvrtý blok černobylské elektrárny totiž chrlil radioaktivní materiál ještě deset dnů po havárii.

ZDROJ: Světlana Alexijevičová: Modlitba za Černobyl, Pistorius a Olšanská 2017

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Návrhy pro vás

Populární filmy na Prima Zoom

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.