TOP 5: Nejslavnější tanky světa. Některé byly i v našich ulicích

Pro někoho je tank jen nudná ocelová krabice, pro jiného geniální stroj na zabíjení, který rozhoduje bitvy. Jak došlo k tomu, že z původně nemotorného obrněného traktoru se stalo monstrum běžně jezdící v terénu rychlostí vyšší, než jakou mají u nás auta povolenou pro průjezd obcí? Podívejme se na tanky, jež měnily historii světa.

Wilík a Mark

"V roce 1915 první lord admirality Winston Churchill vytvořil výbor k řešení problémů zákopové války. Po mnoha pokusech byl vybrán zemědělský podnik, William Foster & Co, Lincoln, jenž získal smlouvu na vybudování prototypu stroje založeného na některých dovážených amerických traktorech," píše BBC o vzniku tanku jako bojového prostředku. Za tanky tak vděčí lidstvo W. Churchillovi, muži zrozenému a určenému pro válku. "Když se v roce 1916 objevil první tank, jednalo se z technického hlediska o velmi primitivní a nespolehlivý stroj, ale v roce 1917 už jej uměli Britové velmi dobře používat," říká britský vojenský historik, major Gordon Corrigan.

V té době už po bojištích jezdil Mark I. Ten sice ještě neměl klasickou věž, zbraňové systémy byly umístěny ve sponsonech na bocích. Pokud by tehdy existovala feministická lobby, bezesporu by se ohradila vůči tomu, že varianta tanků označovaná jako "matka" měla slabší výzbroj než "otec". Britové jsou na svůj vynález nesmírně hrdí a jen velmi neradi si přiznávají, že služba v prvních tancích byla nebezpečná spíše osádce než nepříteli. Vlivem neodpružených kol totiž docházelo na každé větší terénní nerovnosti k prudkému zhoupnutí, díky čemuž osádka uvnitř kovové krabice trpěla mořskou nemocí. Motor byl ve stejném prostoru jako osádka a jeho teplota dosahovala až k neuvěřitelným 500 °C.

Navíc nebylo dokonale zamezeno úniku výfukových plynů, a tak není divu, že posádka v dusném, vydýchaném vzduchu a v nepředstavitelném vedru často omdlévala. Přesto pohyblivá, 28 tun těžká monstra měla na Němce demoralizující účinek a začala psát jiný koncept konfliktů. Válka už nikdy nebude jako dřív. Čísla mluví za vše. Zatímco v roce 1916 měla Velká Británie pouhých 150 tanků, o dva roky později jich bylo 1391. Ještě markantnějším ukazatelem je Francie. Zatímco v roce 1916 neměla ani jeden, v roce 1918 už země galského kohouta disponovala 400 obrněnci.

Německý tiger

Německo se po vypovědění Versailesské smlouvy, která jej de facto demilitarizovala, pustilo do výroby nových typů tanků. Ještě než se stihla výroba pořádně rozjet, dostal se nacistickým inženýrům do ruky ukořistěný T-34 sovětské provenience. Po podrobném prozkoumání zavládlo zděšení. Německé tanky by v přímém střetu s T-34 neměly moc šancí. Okamžitě došlo k přehodnocení vývoje a na základě požadavků se na prknech projektantů zrodil těžký tank, jenž dostal jméno Panzerkampfwagen VI Tiger.

První kusy vyslané do bojů zrovna nesplnily očekávaní na ně kladené a jejich fiasko nenaznačovalo, že se tank stane legendou. První tři tanky zapadly v leningradské oblasti do bahna. Dva musely být zničeny, aby nepadly do rukou Sovětů, třetí se povedlo zachránit. Jiné historické zdroje píší o čtyřech tancích a pouze jednom ztraceném. Ať už to bylo jakkoli, jasně se ukázala největší nevýhoda Tigerů. Díky mohutnému pancéřování prudce vzrostla váha, která znemožňovala nasazení v měkkém terénu. Na druhou stranu palebná síla zaručovala větší šanci na zničení cíle.

Nejlépe to dokumentují výsledky jedné z největších tankový bitev dějin. V Kurském oblouku se střetlo 5128 tanků na sovětské straně (zničeno jich bylo 1614, se samohybnými kanony 1956) a 2928 na straně německé (zničeno 323 tanků a samohybných kanonů). Bitva jasně ukázala, že opěvovaný Tiger nebude tankem vítězství, byť z hlediska počtu zničených sovětských protivníků jasně vedl. Tiger nebyl bezzubý a nakonec se stal symbolem nacistické válečné mašinerie, což ostatně ukazují všechny válečné filmy zabývající se 2. světovou válkou na evropském kontinentu.

T-34 – tank vítězství

Kdyby se měla vybrat ikona pro vítězství v 2. světové válce, rozhodně by byl ve hře sovětský T-34. Dodnes zdobí podstavce "na počest hrdinné sovětské armádě" v polovině východní a střední Evropy. Rodil se jako skutečný outsider, protože původní zadání pro konstruktéry vyžadovalo vytvořit kolopasový tank a T-34 byl nechtěný levoboček vyprojektovaný jaksi navíc. Jenže Stalinovi se zalíbil a všichni věděli, že odporovat "tatíčkovi" znamená v lepším případě gulag, v horším kulku do zátylku.

Tanky nakonec dojely až do Berlína a díky předem dohodnuté demarkační linii dobyly i Prahu (byť část Prahy osvobodili Američané). Není divu, že se pak objevily ve výzbroji mnoha států spadajících pod sféru sovětského vlivu. Roku 1949 získává Československo licenční práva na jeho výrobu. Sověti si tuto důvěru mohli dovolit, neboť v té době už bylo jasné, na čí straně bude komunistický stát stát.

Tanky byly základem komunistické strategie plánovaných útoků 3. světové války. Největší počet T-34/85 byl v československé lidové armádě v roce 1956, kdy armáda opečovávala 1701 strojů. A tento sovětský tank jsme si v ČKD vyráběli sami. Samozřejmě se objevil ve výzbroji celého socialistického bloku. Od Bulharska přes Kubu až po Sýrii. Pamětníci jistě nezapomněli na polský seriál Čtyři z tanku a pes, kde osádka T-34 projela během válečných let celou východní a střední Evropou.

Přehled nejúspěšnějších tanků všech dob nabízíme v dokumentu Deset válečných nej na Prima ZOOM.

Izraelská Merkava – pýcha, jež nepředchází pád

Málokdo zná tak dokonale sílu symbolů jako Izraelci. Ostatně sám jejich národ je jakýmsi symbolem genocidy. Štěrk z golanských výšin, který byl "přilepen" na trupy Merkav, nejenže zabraňoval uklouznutí posádky při rychlém obsazovaní či výstupu z tanku, ale měl připomínat životně důležitá místa jejich hranic. Golanské výšiny jsou totiž z vojensko-strategického hlediska pro napadení či ohrožení Izraele klíčovým místem. A navíc důležitou zdrojnicí pitné vody.

Není náhodou, že právě v kopcích Golan byly první Merkavy podrobovány bojovým zkouškám. Izraelské tanky patří v současnosti mezi absolutní světovou špičku. Merkava Mk. 4 je zatím poslední vývojová generace a v rámci série je ve službě od roku 2004.

Se svojí bojovou hmotností 65 tun patří k nejtěžším tankům zavedeným v současné době do výzbroje. Česko se může chlubit zajímavým prvenstvím. Muzeum v Lešanech bylo vůbec prvním místem, kam Merkava putovala do zahraničních muzejních sbírek, takže milovníci těžké bojové techniky nemusí do muzea v izraelském Latrunu.

Na vývoj první Merkavy dokonce přispěl grantem několika milionů dolarů i americký prezident Carter. Merkava je prostě tank šitý na míru izraelským podmínkám – od pouští po městskou zástavbu. Ostatně udávaná rychlost v terénu je o 5 km vyšší než nejvyšší povolená rychlost v české obci. V zemi, která nemá zrovna přátelské sousedy, je to velmi důležitý faktor stability.

Ocel na pásech, která porazila Husajna

Jedním z nejvýraznějších důkazů, že válka ocelových kolosů je stále aktuální, byly záběry amerických Abramsů řítících se iráckou pouští na straně jedné, a ohořelé zbytky Saddámových strojů lemujících cesty na straně druhé. Možná ještě výmluvnější jsou čísla. Na straně Iráku stálo 1000 tanků a proti nim se vydalo 6500 tanků koalice.

První M1 Abrams sjel výrobní linky roku 1978, masivního nasazení se dočkaly při operaci Irácká svoboda. Zde bylo nasazeno cca 500 tanků, které byly použity při taktice bleskové války. Oficiální orgány americké armády nerady slyší fakt, že jejich stroje umí používat a používají střely s ochuzeným uranem, protože to není dobré pro image. Nicméně právě pro tento typ střeliva byly moderní verze Abramsů projektovány. Kvalita podpořená právě kuvajtským a iráckým tažením se projevila i v zájmu o tento stroj. Dnes se vyskytuje jak v Austrálii, tak v Kuvajtu, Saúdské Arábii či Egyptě. Jakkoli se může zdát, že tanky jsou bojovým prostředkem, jenž je "za zenitem", není tomu tak. Nechme promluvit čísla. Čína má největší tankovou armádu světa čítající 7450 strojů. Méně než polovinu má druhá země v pořadí. Severní Korea, země trpící pravidelnými hladomory, disponuje 3500 tanky.

Těsně za ní jede na ocelových pásech 3330 tanků Rusko a jen o 50 tanků méně má Indie, která je ve věčném sporu s Pákistánem, jenž disponuje 2400 stroji. Mezi nimi na pomyslném žebříčku stojí Sýrie (3000 tanků), USA (2850 tanků) Jižní Korea, Turecko a Egypt (každá země 2500 tanků). Tak vypadá přehlídka deseti zemí na žebříčku tankové vyzbrojenosti.

Text: Topi Pigula