Zdá se vám, že čeština trpí a je na mučidlech? Opak je pravdou - je na tom skvěle!

Přejímání nových slov do češtiny je dáno vývojem společnosti, lidé potřebují pojmenovávat nové skutečnosti. V rozhovoru pro ČTK to při příležitosti Mezinárodního dne mateřského jazyka uvedl ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd Karel Oliva. Ve světě technologií dominují výrazy z angličtiny, ale v jiných sférách přicházejí slova i z jiných jazyků.

Typické jsou podle Olivy výrazy pro nová jídla - těstoviny z italštiny, druhy pečiva z francouzštiny, sushi z japonštiny nebo exotické polévky z Thajska. V posledních letech jen nabral vývoj slovní zásoby větší dynamiku, protože se dynamicky mění i svět obecně. "Naopak v dobách celkové společenské stagnace, třeba před třiceti lety, se ani jazyk nijak nevyvíjel," řekl Oliva.

Příklad: disketa

O tom, jak rychle mohou nová slova do jazyka přijít a zase ho opustit, vypovídá osud výrazu disketa. "Když mi bylo deset, tak jsem slovo disketa neznal, protože neexistovalo. Ti, kterým je teď deset, tak už ho neznají," poznamenal sedmapadesátiletý lingvista.

Nářky starší generace na to, jak se čeština kazí, jsou podle něj věčné. Je to dané do značné míry tím, že si člověk jako jazykový ideál fixuje spisovnou češtinu ve svých deseti až dvanácti letech. "Když je člověku osmdesát, tak ta časová mezera je tak dlouhá, že ten jazyk mezitím prošel nějakým vývojem. Už to neodpovídá jazykovému ideálu, který si vytvořil. On se ten jazyk asi nijak zásadně nezkazil, on se změnil," řekl Oliva.

Mladí nejsou blbí

Mladá generace má podle něj ale většinou problém rozlišovat mezi různými kvalitativními vrstvami češtiny pro různé situace. "Zdá se mi, že ne vždy dokážou rozlišit mezi způsobem komunikace, mluvy, jazykovým rejstříkem, který přísluší komunikaci se stejně starým spolužákem nebo kamarádem, a komunikací se svým učitelem, úředníkem, starším neznámým člověkem na ulici," řekl. Dodal ale, že určitě existují i v mladé generaci výjimky, které ovládají češtinu velmi dobře, například účastníci olympiády z českého jazyka.

Upozornil, že spisovná čeština není pro Čechy mateřským jazykem, který se naučí v dětství v rodině. Učí se ji až ve škole. V současné době ale někdy učitelé při výkladu jiných předmětů nepoužívají spisovný jazyk, ale obecnou češtinu. Také děti v mateřské škole učitelkám tykají a ještě i na 1. stupni ZŠ je někdy oslovují křestním jménem. "Děti nemají dostatečné vzory a nemají ani dostatečnou možnost se tu vznešenou, nebo chcete-li spisovnou, češtinu dostatečně naučit praxí," řekl.

Uznal, že zejména z pohledu dříve narozených se nyní rozvolňuje vztah k vulgarismům. Může to ale být dáno také rozdílným vnímáním různých slov. "Protože to, co starší lidé vnímají jako vulgarismus, už mladá generace začala užívat tak běžně, že to pro ni vulgární nádech ztratilo," doplnil.

Vulgarity už nejsou vulgární...

Stejně jako všechna pojmenování je vulgární příznak u jednotlivých slov výsledkem společenské dohody. "Z vlastní zkušenosti mohu říci, že moji prarodiče vnímali slovo sranda jako hrubý, zásadní vulgarismus. Ještě vnímali tu souvislost s tím příslušným slovesem. Zatímco dneska je to i pro mě slovo, které, dejme tomu, není zcela salónní, ale posunulo se do značné míry ve své společenské přijatelnosti," uvedl.

Posun je ale možný oběma směry. "Ještě v renesanci a v době raného národního obrození, bylo slovo prdel obecným, vlastně lékařským termínem, který se v příslušných knihách například o porodnictví běžně používal. Dnes už sice ve smyslu legrace ztratilo vulgární nádech, ale ve smyslu tělesné části to stále vnímáme jako vulgarismus," dodal.

ČTK