Jsou lidé opravdu monogamní? Ve velkém testu nás porazil jen bobr
Monogamie se často bere jako samozřejmá součást lidské společnosti. Zároveň se však často objevuje i narativ, že nám tento způsob partnerství vlastně není tak úplně přirozený a nutí nás do něj společenské normy. Kde je tedy pravda?
Aby zjistili, kde je pravda, rozhodli se vědci prověřit, jestli monogamii máme skutečně pevně „zapsanou v genech“. Evoluční antropologové porovnali lidi s ostatními savci a jako měřítko jim posloužil úžasně jednoduchý ukazatel. Výzkumný tým z Cambridgeské univerzity se jak u lidí, tak i u dalších savčích druhů zaměřil na sourozence. Logika je přímočará. Čím je vyšší podíl vlastních sourozenců oproti nevlastním, tím vyšší je míra monogamie v daném druhu nebo společnosti.
Čtěte také: Zemřela hokejová legenda Glenn Hall. Jeho rekord už nejspíš nikdo nepřekoná
U zvířat autoři analyzovali genetická data z řady zoologických studií. U lidí zkombinovali genetické informace z archeologických nalezišť a etnografická data z 94 lidských společností. Pomocí výpočetního modelu pak odhadli jakési „skóre monogamie“, vyjádřené v procentech.
Jak si vedeme v žebříčku monogamie
Výsledky publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B ukazují, že lidé jsou ve skutečnosti téměř přeborníky v monogamii. Rozhodně jsme na tom výrazně lépe než naši příbuzní mezi primáty. Průměrné lidské skóre vyšlo na 66 procent, což znamená, že přibližně dvě třetiny sourozenců mají stejného otce i matku.
Lépe než lidé si vedli jen bobři, kteří obsadili nejvyšší příčku ze sledovaných zvířat. Jejich skóre se blížilo 72 procentům. Na třetím místě skončily surikaty s hodnotou okolo 60 procent. Tyto tři druhy autoři označili jako „elitní ligu“ monogamie, tedy skupinu druhů s nadprůměrně stabilními párovými vazbami.
Na opačném konci spektra se nacházejí delfíni a šimpanzi, u nichž monogamní skóre dosahuje pouhých čtyř procent. Gorily se pohybují kolem šesti procent. Rozdíl mezi lidmi a těmito druhy je podle autorů výrazný a konzistentní napříč daty.
Jasný vzorec
Za tendencí člověka žít v monogamních párech navíc evidentně nestojí jen současné společenské tlaky. Jak upozorňuje vedoucí studie, evoluční antropolog Mark Dyble, „lidské společnosti vykazují značnou variabilitu v manželských a partnerských systémech. Přesto i společnosti s nejnižším podílem plných sourozenců dosahují hodnot, které převyšují všechny zkoumané nemonogamní savce.“
Výsledky tak podporují pohled, že lidé nejsou ani striktně monogamní, ani biologicky promiskuitní. Spíše patří mezi savce, kteří si dlouhodobé párové vazby osvojili jako výhodnou strategii, ale zároveň nemají důvod se jí držet striktně.
Zdroj: CNN, Proceedings of the Royal Society B, Psychology Today
Video, které jste mohli minout: Amputované ruce a díra v břiše. Policie ukázala drastické záběry z Prahy po výbuchu petardy
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
