George Orwell byl prorokem, který předběhl dobu. Proč byl vůči vědě skeptický?

V sobotu 21. ledna 1950, zemřel George Orwell, spisovatel, který ovlivnil popkulturu i politické podhoubí druhé poloviny 20. století jako málokdo – a to navzdory faktu, že se této doby vlastně ani nedožil. Ve věku 46 let totiž zemřel na tuberkulózu, s níž bojoval už v období druhé světové války. Právě tehdy, tedy v posledních pěti letech svého života, napsal a vydal dva romány, díky nimž je dodnes nezapomenutelný. Přestože už dříve se zařadil mezi tehdejší novinářskou a esejistickou špičku Anglie, díky knihám Farma zvířat a 1984 je jeho dílo inspirativní a fascinující i více než půl století po jeho smrti. V čem však byla jeho tvorba skutečně prorocká?

1984, Orwellův odkaz

Když v polovině roku 1949 Orwellův opus magnum vyšel, objevily se obavy, zdali podobné dílo obstojí zkouškou času. Přece jen se kriticky opíralo do mnoha praktik tehdejšího Sovětského svazu, a tak se otázka dlouhodobé platnosti nabízela – další dekády však ukázaly, že nic nemohlo být vzdálenější od pravdy. Právě motiv pravdy je totiž v románu 1984 klíčový a manipulace s ní byla v nedávné minulosti jedním z ústředních témat. Stačí vzpomenout na inauguraci Donalda Trumpa na počátku roku 2017, které se účastnilo méně jeho příznivců, než by se nastupujícímu prezidentovi líbilo. Následně vyšla tisková zpráva, která hovořila o největším publiku, jež kdy uvedení do úřadu přihlíželo, a tato zjevná lež byla v následné reakci vysvětlena jako „alternativní fakta“. V následujících čtyřech dnech prodej 1984 raketově vzrostl a ve Spojených státech opět po dlouhé době stanul na čele žebříčku nejprodávanějších knih.

I slovník z díla 1984 se však stále využívá a určitě jste na následující výrazy natrefili, i když jste knihu třeba nečetli. Známe newspeak, jímž se především v korporacích kreativně distribuuje zodpovědnost a zahlazují zjevná selhání; nebo dohled ze strany Velkého bratra, u něhož si jen nejsme jisti, jestli se spíš jedná o Facebook nebo Google. Koneckonců zrovna o sledovacích praktikách různých režimů či soukromých firem jsme opakovaně psali a do podobných úvah se pravidelně vkrádá slovo „orwellovský“ označující faktory potlačující svobodu, myšlení a lidskou přirozenost. Můžete si přečíst o gaslightingu, sledování prostřednictvím umělé inteligence, aplikacích kontrolujících chování či rovnou státnímu systému hodnocení občanů. Sám Orwell by byl takovým naplňováním svých vizí fascinován; a nejspíše i zděšen.

Věda není vše

George Orwell zaujal i svými nekonformními názory na vědu. Ačkoli to zde na Prima ZOOM neslyšíme úplně rádi, Orwell byl vůči vědě do značné míry skeptický. Podle jeho názoru byl vědcem každý, kdo si vytvářel obhajitelné názory na základě prokazatelných faktů. Proto považoval za vědce kohokoli vzdělaného a racionálního a snažil se prosadit, aby se výuka tohoto typu vědeckého myšlení prosazovala i na školách. V důsledku tedy kladl větší důraz na rozvoj kritického myšlení většiny, což by vedlo ke zlepšení celé společnosti, namísto toho, aby bylo poznávání světa určeno jen vybraným „moudrým“, tedy vědcům v tradičním slova smyslu.

Za ilustraci si zvolil nacistické Německo, jehož vědecká obec sice byla vybavena mnoha znalostmi, ovšem její kritické myšlení bylo natolik nerozvinuté, že se vědci nejen Hitlerovým pohledům na svět nepostavili, nýbrž dokonce svými poznatky napomáhali udržování válečné mašinérie. Důležitější než samotný obsah přemýšlení je proto podle Orwella způsob, forma. Tento odkaz zůstává živý a inspirativní dodnes, stejně jako nejpopulárnější Orwellovy knihy. Ať je čtete jako nápaditou prózu, nebo vizionářskou dystopickou satiru, vždy se v nich dá objevit něco nového.

Zdroj: Encyclopedia Britannica