1000 vojáků se ukrylo v bažině a vylezla z ní jen půlka. Stojí za záhadným masakrem šestimetroví krokodýli?
Nevysvětlitelná tajemství s Williamem Shatnerem III (13) - krokodýli
V posledním roce druhé světové války se stal ostrov Ramree u pobřeží Barmy (dnešní Myanmar) dějištěm záhadného masakru. Z tisícovky japonských vojáků ukrývajících se v mangrovových bažinách se jich polovina nikdy nevrátila. Měli je sežrat vyhladovělí mořští krokodýli.
Podivná událost začala 19. února 1945, kdy útok spojenců zatlačil japonskou posádku do bažin ostrova. S padající tmou si Japonci rychle uvědomili, že postupující Britové a Indové zdaleka nejsou jediní, kdo jim usiluje o život. „Zprávy hovoří o děsivých výkřicích mužů, kteří se snažili zachránit jiné muže z čelistí hladových krokodýlů. Během této noci krokodýli zabili více než 500 lidí,“ říká v pořadu Nevysvětlitelná tajemství s Williamem Shatnerem na Prima ZOOM americký zoolog Corbin Maxey.
Do rána se z japonských vojáků dostala ven z bažin živá méně než polovina. „Přes 1000 vojáků japonské posádky ustoupilo do mangrovových bažin zamořených krokodýly. Vpluli jsme dovnitř na lodích s tlumočníky, kteří je pomocí reproduktorů vyzývali, aby vyšli ven. Nikdo se ale neobjevil. V těchto vodách se vyskytovali mořští krokodýli, někteří z nich dosahovali délky přes 6,1 m. Není těžké si představit, co se Japoncům stalo,“ napsal ve svých pamětech indický generálporučík a účastník tehdejších bojů Jack Jacob.
Rekordní útok, nebo chiméra?
Zprávy o krvavé události se rychle šířily díky svědectví válečných dopisovatelů agentury Reuters, jejichž informace už 24. února 1945 převzaly britské deníky. Některá vydání Guinnessovy knihy rekordů to charakterizovala jako nejvyšší počet úmrtí při útoku zvířete.
Přestože útok potvrzovala svědectví dalších účastníků bojů, objevily se i názory, které průběh incidentu zpochybňovaly. V roce 2016 britský historik Samuel Willis uvedl, že objevil dokumenty naznačující, že většina Japonců se utopila nebo byla zastřelena a krokodýli si pochutnávali už na jejich mrtvolách.
Přečtěte si také: Krvavou řež na Saipanu nepřežilo 33 000 vojáků, tisíce Japonců skočily z útesu
Další britský historik Frank McLynn se snažil interpretaci zúžit na čistě zoologický problém. „Pokud byly do masakru zapojeny ‚tisíce krokodýlů‘, jak tyto dravé příšery přežily dříve a jak měly přežít později? Ekosystém mangrovových bažin s omezeným počtem savců by před příchodem Japonců existenci tolika ještěrů jednoduše neumožnil,“ napsal v roce 2011 ve své knize The Burma Campaign: Disaster into Triumph.
Obávaný krokodýl
Ať už byl osud japonských vojáků jakýkoliv, krokodýla mořského není radno podceňovat. Patří k výborným plavcům a třebaže má na zadních končetinách blány mezi prsty, k obratnému pohybu ve vodě využívá vlnění svého ocasu. Ve vodě uplave až 1000 km a dokáže vyvinout rychlost až 29 km/h.
Krokodýl loví většinou zespoda a míří na břicho. Když je vytoužený úlovek na břehu, bleskurychle jej popadne a stáhne do vody. Zakousne se obrovskou silou a začne se s ním otáčet, čímž z něj trhá kusy masa. Mladí krokodýli začínají svůj jídelníček hmyzem, měkkýši a pulci, časem přecházejí od malých krabů a želv přes ryby a obojživelníky až k velkým savcům. Nakonec se z nich stanou obávaní predátoři, jejichž útokům se přičítá až 300 ztracených lidských životů ročně.
Zdroj: Historynet, Warfare History Network
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
