Vesmírný výtah do 10 let? Američané tvrdí, že na něm pracují!

Jak možná víte, cena letenky na oběžnou dráhu při dnešních formách raketových nosičů dosahuje drakonické sumy kolem 20 tisíc dolarů za jeden vynesený kilogram. Existuje řada nápadů, jak tuto cifru srazit dolů a zlevnit tak let do kosmu – někdo hledá řešení v recyklaci nosičů, jiný zase v revolučním pohonném systému. Britsko-americká společnost Thoth Technologie nyní hodlá cenu srazit možná nejšílenější vizí vůbec – chce totiž postavit vesmírný výtah.

Vesmírný výtah, nikoliv ale až do vesmíru

Koncept vesmírného výtahu je tu s námi sice více než půlstoletí, nejvíce se o jeho popularizaci postaral vynálezce a spisovatel Arthur C. Clarke, z nejrůznějších praktických důvodů však doposud stále patří spíše na stránky vědeckofantastických románů než do praxe.

Clarkeův koncept výtahu totiž spočívá v uchycení vrcholu výtahu na geostacionární oběžné dráze ve výšce víc než 35 tisíc kilometrů nad povrchem. Problém je, že cena takového věžáku by byla nejenom doslova astronomická, ale prozatím odporuje i nám známým zákonům fyziky. Nemáme jednoduše materiál, který by se při takového výšce nepřetnul či naopak nezhroutil pod vlastní váhou.

I když bylo navrženo několik cest, například pouhé spojení této stanice se Zemí pomocí ultrasilného "špagátu", tato vize vesmírného výtahu je dnes stejně fantastická jako byla v době, kdy ji Clarke poprvé vymyslel.

Kutilové ale nikdy nespí a snaží se celé záležitosti přijít na kloub. Objevily se například nápady na stavbu výtahu na povrchu Měsíce. Odpadly by tím totiž starosti s atmosférou a celková výška konstrukce by byla mnohem nižší. S 3D tiskem by si konstrukce výtahu mohla do výšin vyšplhat doslova sama o sobě. Společnost Thoth doslova nemíří ani tak vysoko – její aktuální patent chce totiž vystavět výtah vysoký "pouze" dvacet kilometrů.

Spása, nebo přelud?

I při této výšce by konstrukce byla více než dvacetkrát vyšší než dnešní mrakodrapy. Thoth si však věří – jeho nápad totiž spoléhá na kombinaci superpevných materiálů a nafukovací konstrukce, o jejíž postavení by se postaral tlak uvnitř věže. Thoth není úplným nováčkem ve vesmírném byznysu, doposud však pracoval spíše na produkci satelitů než vlastních nosných kapacit.

Při této výšce by konstrukce sama o sobě nemohla katapultovat satelity na oběžnou dráhu, díky mizivému odporu atmosféry by ale mohla výrazně snížit cenu startu rakety nebo raketoplánu z vrcholu konstrukce. Caroline Robertsová, ředitelka Thothu, ovšem věří, že v kombinaci s novou generací raket, jako mají být samostatně se vracející stupně společnosti SpaceX, by se věžák mohl v dlouhodobém měřítku vyplatit.

Na druhou stranu, ani tato věž není samospásná. Na překonání odporu pozemské atmosféry totiž při běžném raketovém startu padne pouze 10 % energie. Zbylých 90 % je vynaloženo na překonání pozemské gravitace, a tuto cifru by příliš nezměnilo, ani kdyby Thoth svůj výtah postavil až na samotnou hranici kosmického prostoru do výšky 100 kilometrů.

Pokud by skutečně na těžko uvěřitelnou vizi Thothu došlo a pokud by se vyplatila investorům, mohla by se během několika dekád stát základem pro zcela nové formy letů do kosmu. Podobné podpůrné konstrukce, někdy jako rampy pro rakety, jindy jako rampy pro kilometry dlouhé urychlovače, si vizionáři realisticky představují už od 70. let. První verzi věže vystřelující předměty do kosmu ostatně vymyslel už Konstantin Ciolkovskij. Do dnešní doby však na jejich realizaci chyběla demonstrace toho, že něco podobně vysokého lze vůbec postavit.

Ladislav Loukota