Peklo jménem umakart: Zázrak socialistických koupelen měl spasit Husákovy děti

Třetina Čechů bydlí na sídlištích, která se po období paneláků v padesátých a šedesátých letech proměnila v ráj umakartu. Tento stavební materiál získal velmi špatnou pověst a v Česku zřejmě není nikdo, kdo by o něm někdy neslyšel.

Umakart je druh laminátu. Při jeho výrobě se na sebe vrství papírové desky, které se ve finále zakryjí dekorační vrstvou, na niž se ještě umístí vrstva ochranná. Výroba jednoho kusu zabere několik desítky minut a jedná se výhodný stavební materiál pro rychlou stavbu panelových domů. Ostatně stejně jako panely je výroba sériová a samotné umakartové jádro v koupelnách se de facto skládá, nikoli reálně staví.

Problém jménem umakart

Problém s umakartem je ten, že slepené desky kartonu pořádnou stěnu nenahradí. Nehledě na mnohdy odpudivé dekory umakartových desek evokujících kupříkladu texturu dřeva. Umakart navíc zvukově téměř neizoluje. Poznáte to velmi snadno, když se soused rozhodne ve dvě ráno k vydatné sprše.

Umakart je zároveň náchylný k plísním. Důvod je přitom prostý –  vlhkost, která se v koupelně často drží. Umakart není ani zdaleka tak odolný jako stěna s obklady. Snadno se tak tvoří plísně, jež byste ale rozhodně vdechovat neměli.

Není divu, že životnost umakartu je nízká a po několika letech je nutné přistoupit k výměně. Dnes se již samozřejmě staví zděná jádra s výrazně vyšší životností a umakart se do módy – doufejme – jen tak nevrátí. Snad z něj tedy bude pouze relikt své doby, kdy bylo nutné rychle a levně stavět, aby měla kde bydlet generace Husákových dětí.

Zdroj: Autorský text / Slovník spisovného jazyka českého / Svět bydlení / Kurzy.cz