Švýcaři řeší globální oteplování obřími ventilátory. Mají šanci uspět?

Strůjcem tohoto počinu je společnost Climeworks AG, která své nové zařízení postavila nedaleko Curychu. Cílem společnosti je zachytit znečištěný oxid uhličitý a vyčištěnou nashromážděnou látku následně prodávat odběratelům nebo ji případně vypustit zpátky do ovzduší. Inženýři firmy tvrdí, že jejich zařízení bude schopno zachytit asi 900 tun CO2 za rok, což sice není v globálním měřítku mnoho, nicméně i tak představitelé Climeworksu hodlají do budoucna s podobnou technologií zachytit celé jedno procento globálních emisí. Pro dosažení tohoto troufalého cíle by bylo zapotřebí zbudovat okolo 250 000 podobných zařízení. „Vysoká škálovatelnost negativních emisních technologií je klíčová, pokud máme zůstat pod hranicí 2 stupňů (vzestupu globálního zvýšení teploty) mezinárodního společenství,“ uvedl Christoph Gebald, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Climeworks.

Nahradí čistící závody lesy?

Celé zařízení je vlastně soustavou několika řad účinných ventilátorů, které zachycuje znečištěný atmosférický uhlík pomocí speciálních filtrů. Zařízení nasává vzduch a CO2 je chemicky vázán na houbovité filtry. Jakmile se tyto filtry nasytí, začnou se zahřívat na přibližně 100° Celsia. CO2 se ve své čisté formě z filtrů uvolní a shromáždí se jako koncentrovaný plyn vhodný k dalšímu použití. Pokud se zásobníky zcela naplní, vyčištěný oxid uhličitý bude jednoduše vypuštěn zpátky do ovzduší. Jedná se tak o nepřetržitý cyklus, který je limitován životností použitých filtrů. Výsledný produkt může být dodán zákazníkům nebo přes podzemní potrubí dopraven přímo do skleníků. Zemědělství je jedním z klíčových odvětví, neboť bylo prokázáno, že filtrovaný CO2 urychlí růst zeleniny až o 20 procent.

Tato technologická novinka však může mít i další využití, například v automobilovém, potravinářském a nápojovém průmyslu nebo energetice. Ostatně v příštím roce společnost hodlá realizovat i další velkolepé plány: „S energetickými a ekonomickými údaji z továrny můžeme provést spolehlivé výpočty pro další větší projekty,“ řekl spoluzakladatel Jan Wurzbacher. Tato filtrační technologie pracuje podobným způsobem jako stromy, které zachycují CO2 a následně uvolňují kyslík. Oproti živým stromům je ale obrovskou výhodou vysoká efektivita, protože jediné zařízení tohoto typu je schopno zastoupit kolem 41 000 stromů. Lesy jsou sice krásné a v rámci mezí účinné, nicméně mají zásadní nevýhodu – v poušti a na jiných nehostinných územích zkrátka neporostou. To se ale netýká čisticího zařízení Climeworks, které lze bez větších problémů postavit i na rozpálených plochách vyprahlých pouští.

Odpůrci bijí na poplach

Mezi zastánci čisticí technologie jsou i mnozí odpůrci. Ti poukazují na dokonalejší způsob zachycování znečištěného CO2 přímo u zdrojů spalujících fosilní paliva, čímž se předchází vypuštění této škodlivé látky do ovzduší. Mezi skeptiky patří inženýr z Massachusetts Institute of Technology Howard Herzog, který celkové náklady na zachycení CO2 přímo ze vzduchu odhaduje na 1000 amerických dolarů za tunu. Tato hodnota odpovídá zhruba desetinásobku nákladů na odstranění uhlíků oproti dnešním zařízením na fosilní paliva. „Máme tolik dalších způsobů, které jsou mnohem levnější, řekl Herzog. Podle vědce jsou náklady na zachycování škodlivých látek tak vysoké částečně proto, že CO2 je ve vzduchu difuzní (rozptýlený), zatímco přímo u zdroje je v koncentrovanějším toku.

Negativně se tváří také zástupci Národní akademie věd, inženýrství a lékařství, kteří v roce 2015 zveřejnili zprávu, v níž podobné klimatické intervenční technologie označují jako neúčinné. Mnozí se totiž obávají, aby podobné budování technologických výstřelků neodvrátilo svět od životaschopných klimatických řešení. Jelikož společnost Climeworks prozatím nezveřejnila podrobné informace o svých nákladech, je v současné době těžké dojít k nějakému závěru. Náklady ale nebudou zanedbatelné. Celý projekt byl financován Švýcarským federálním úřadem energetiky (Swiss Federal Office of Energy) a také nemalé finanční prostředky poskytla Evropská unie.

Až budoucnost nám ukáže, jaký význam podobná čisticí zařízení vlastně mají.

Text: Petr Smejkal