Jak vypadalo sovětské karate? Brutální sport musel být zakázán

Kořeny karate můžeme vypátrat na japonský ostrov Okinawa a různé zdroje hovoří o počátcích ve 14. či 17. století (anebo také možná o skoro tisíc let dříve). Strukturovanější záznamy pocházejí až z 19. století a jasně ukazují to, co bychom od východoasijského bojového umění očekávali – tedy zaměření na sebeobrannou povahu bojového umění a také úzké spojení s buddhistickou filozofií. To nezní jako typický exportní materiál pro komunistický Sovětský svaz – přesto se právě tam stalo karate svého času velmi populární. Do východní velmoci se však v brežněvovském období dostávaly pouze útržky uceleného systému, takže si Rusové museli mnohé domýšlet; a dopadlo to tak, že přistoupili ke karate jako k cestě k naprostému zničení soupeře.

Mohlo by vás zajímat: Proč Rusové věří, že jsou nadřazené bytosti? Putin dokonale vytěžil jejich největší úspěch

Studená válka a ruští špioni

Operace Krkonoše: Sověti chtěli po Československu okupovat i Polsko. Naše tanky už stály na hranicích

Vesmír

Proč Sověti nepřistáli na Měsíci? Vesmírný závod ovlivnil i nejničivější výbuch v historii

Historie

Atentát na Lenina rozpoutal peklo. Tělo anarchistky narvali do sudu, následovalo masové vraždění

Nechtěný sport

V roce 1969 se otevřela první škola zaměřená na výuku karate. Netrvalo dlouho a o několik let později se začaly uskutečňovat i turnaje napříč několika městy. Statistiky hovoří o téměř šesti milionech fanoušků tohoto bojového umění, kteří se o něj v průběhu 70. let zajímali. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného – ruští politici dokonce zpočátku popularitu karate podporovali. Pak si však uvědomili, že karate není olympijský sport, a nastal problém. Sovětská garnitura totiž měřila sportovní úspěšnost země podle medailí z olympijských her a takovýto úspěch karate neumožňovalo. Řada profesionálů v bojových sportech, která sbírala vavříny slávy v boxu či judu, navíc byla novým sportem fascinována a začala se mu věnovat na úkor svých původních disciplín.

Ještě větším problémem však bylo spojení se zločineckými gangy. Jakkoli je to pro nás absurdní představa, množství kriminálníků v Sovětském svazu 70. let se učilo ovládat karate a strážci zákona tak na ně byli leckdy krátcí. A s tím souvisí i extrémní brutalita. Na způsob slavného filmu Klub rváčů chyběla sovětskému karate téměř jakákoli pravidla. Proudy krve nebyly výjimkou, stejně jako strategie vymlátit duši z protivníka. Blíže než k ušlechtilému a umírněnému umění boje po japonském vzoru měla sovětská podoba karate charakter pouličních rvaček, pouze se sofistikovanějšími metodami eliminace soupeře.

Konec násilí

Etapa vrcholné popularity sovětského karate skončila v roce 1981, kdy pohlaváři z výše zmíněných důvodů rozhodli o zákazu tohoto svérázného sportu. Až několik let vězení hrozilo těm, kdo učili karate nelegálně, a ovládat jej směli pouze příslušníci KGB a některých speciálních policejních jednotek. Po roce 1989 bylo karate opět legalizováno, ale dřívější popularity už nedosáhlo. Krvavá verze nám tak zanechává trudný a velmi specifický obrázek o nemalé části sovětské společnosti 70. let.

Zdroj: Russia Beyond / AP / Encyclopedia Britannica