Celý projev: Co řekl prezident Pavel na pohřbu Karla Schwarzenberga

Jde podle něj o jednu z posledních velkých teček za epochou, kdy nesvobodu vystřídal nový stát, kterému bývalý ministr zahraničí dal svůj otisk. Prezident v krátké řeči poukázal na lidskost, laskavost a schopnost spojovat, kterou podle něj Schwarzenberg představoval.

Odešel výjimečný politik, intelektuál, obratný diplomat i lesník, jak o sobě rád s nadsázkou říkal, pokračovatel rodu, člověk, který miloval život a svoji zem, velkorysý a moudrý, řekl prezident.

Připomněl, že zesnulý podporoval Česko i v dobách, kdy v zemi nemohl žít. "Miloval svoji vlast a ze všech cest, kterými se mohl vydat, si vybral cestu služby České republice, vnímal to jako povinnost, jako službu, ke které byl vychován, a i v době, kdy tu nemohl žít, zemi podporoval," řekl.

Schwarzenberg by měl být podle prezidenta vzorem pro všechny osobnosti ve volených funkcích. "Smutný čas pro nás může být impulsem, abychom se zamysleli, jak své role pojímáme a na koho či na co myslíme nejčastěji," uvedl. Z diplomatické práce exministra, která dala Česku dobré jméno v zahraničí, pak podle hlavy státu země těží dosud.

V osobní rovině Pavel zmínil vděčnost za to, jak Schwarzenberg při své nakonec neúspěšné kandidatuře na Hrad ovlivnil očekávání pojící se k prezidentské volbě.

Čtěte také: ON-LINE: Mši za Schwarzenberga ukončila koleda Narodil se Kristus Pán. Zpívali i lidé venku

"Karel Schwarzenberg bude této zemi chybět," uzavřel Pavel řeč.

Význam politika, který zemřel ve Vídni 12. listopadu, pro zemi pak zvýraznila na závěr obřadu československá hymna.

Úplně celý projev si můžete přečíst zde:

Vážená paní Schwarzenbergová, vážený pane Schwarzenbergu, vážené hlavy států, vážení ústavní činitelé, vážení církevní představitelé, vážení smuteční hosté,

na úvod bych rád vyjádřil upřímnou a hlubokou soustrast rodině, nejbližším pozůstalým jménem republiky i jménem svým. Odejde-li dobrý člověk, zůstává po něm vždy prázdno. Prázdnota, kterou za sebou zanechává Karel Schwarzenberg, je bolestná a veliká a dotýká se nejen našich soukromých životů, kde jeho ztrátu cítíme nejsilněji. Dotýká se celé naší společnosti, celé země i zemí za našimi hranicemi.

S Karlem Schwarzenbergem odchází velká osobnost našich moderních dějin. Je jednou z posledních velkých teček za důležitou epochou, kdy nesvobodu, útisk a nespravedlnost vystřídala nová naděje a nový stát, kterému on dal svůj trvalý otisk. Stejně tak trvalým zůstává i odkaz, který nám zanechal svým životem a svojí prací. Tím odkazem je důraz na lidskost, laskavost a vůli k pochopení člověka. Znali jste ho tak vy, jeho blízcí, znali jsme ho tak my, jeho političtí souputníci i soupeři. Znaly ho tak zástupy těch, kterým velkoryse a nezištně pomáhal. Ale znali ho tak i nejvýznamnější světoví politici, získal si jejich respekt jako ministr zahraničních věcí, vicepremiér, kancléř prezidenta Václava Havla nebo předtím jako předseda mezinárodní Helsinské federace pro lidská práva, kterým dával konkrétní obsah a význam.

Jeho odkazem je také odpovědnost k české zemi. Karel Schwarzenberg miloval svoji vlast. A měli jsme štěstí, že ze všech cest, kterými se mohl v životě vydat, si vybral právě cestu služby České republice. Tuto službu vnímal jako nikým a ničím nezpochybnitelnou povinnost, jako službu, ke které byl vychován a kterou přijal přes množství jiných příležitostí, které v životě měl. A ani v době, kdy tu nemohl žít, nevynechal jedinou příležitost, aby svoji zemi podporoval. Karel Schwarzenberg nedělal to, co se bude této zemi a jejím občanům líbit, ale to, co je pro ně dobré. Neříkal věci tak, aby se zalíbil, ale bral především ohled na to, aby vždy stál na správné straně, i když to zrovna nebylo populární. Tento druh politické upřímnosti nám bude chybět. Jeho oddanost věcem veřejným a bytostný zájem o to, aby Česká republika prospívala, by měly být vzorem pro nás všechny, kteří zastáváme volené funkce. A měly by být vzorem pro každého, kdo cítí, že je schopen unést svůj díl odpovědnosti za to, co se v naší zemi děje.

Tento smutný čas pro nás může být impulsem k tomu, abychom se znovu zamysleli nad tím, jak své role pojímáme a na koho a na co při jejich výkonu myslíme především. Když se dívám na toto shromáždění, na vás, kteří jste prošli jeho životem, vidím před sebou další velký odkaz Karla Schwarzenberga. Schopnost spojovat a vést dialog. On sám byl vzácným svorníkem mezi naší současností a předkomunistickou minulostí. Byl svorníkem mezi tradicí a otevřeností k novému, bez předsudků. Byl člověkem, kolem kterého se scházeli lidé všech generací a mnoha názorů. A všichni u něj nacházeli pochopení. Takovým byl i jako diplomat, díky jeho aktivitám a přístupu můžeme dnes těžit z toho, jak dobré jméno má Česká republika, jaké má vztahy se svými sousedy a s mnoha dalšími státy.

Také já sám jsem Karlu Schwarzenbergovi za mnohé vděčný. I když neuspěl, ovlivnil jako účastník první přímé prezidentské volby to, jaká očekávání se k tomuto úřadu pojí. A rádcem mi byl i můj první prezidentský rok. Chybí mi tak dnes i jako blízký člověk. Odešel Karel Schwarzenberg, výjimečný politik, intelektuál, zásadní osobnost našich moderních dějin, obratný diplomat, svědomitý pokračovatel historického rodu, lesník, jak sám o sobě rád a s nadsázkou říkal. Odešel člověk, který miloval život a svoji zem. Člověk velkorysý, laskavý a moudrý, který ve svém nadčasovém vnímání běhu dějin vždy dokázal rozlišit mezi dobrem a zlem. Člověk, na kterého budeme s vděčností a úctou vzpomínat. Karel Schwarzenberg bude této zemi chybět.

Zdroj: ČTK