Vítejte v pekle. Pod městem jako z hororu hoří neuhasitelný požár, lidé prchají

Před tím, než obyvatele z Centralie vyhnaly všudypřítomné zplodiny hoření a než se jim pod nohama začalo rozprostírat žhavé peklo, bylo tohle město v americké Pensylvánii plné života. Přestože poptávka po uhlí pomalu upadala, když se hlavním energetickým zdrojem stala ropa, bydlelo tu v roce 1962 ještě stále na 1500 lidí.

Takové množství lidí vyprodukuje poměrně velké množství odpadu. Městská správa proto začala jeden z opuštěných povrchových dolů používat jako skládku. Právě tam v květnu 1962 vypuknul požár, který hoří dodnes.

Skládka nahoře, peklo v dole

Spekuluje se, že někdo mohl na skládku vysypat hořící popel. Tvrdí se ale také, že kvůli všudypřítomné infestaci krys a nelibým pachům, které se šířily po okolí, padlo rozhodnutí skládku tajně a nelegálně zlikvidovat a místní autority ji zapálily samy. Ať to bylo jakkoliv, žhavý materiál se dostal hluboko do podzemní uhelné sloje. Není těžké si představit, co následovalo.

Čtěte také: V KLDR se hromadně popravovalo kvůli povodním. Kim Čong-un poslal na smrt desítky úředníků

Antracit v dole ohni posloužil jako dokonalé palivo. Žár se začal šířit rozsáhlým systémem důlních chodeb a pohlcoval všechno hořlavé. Místní hasiči se snažili dostat ho pod kontrolu, ale neměli šanci. Nikdo neměl tušení, kde všude se požár šíří, přivolaní geologové podcenili, kolik uhlí se v podzemí nachází, a nakonec, tři měsíce po vypuknutí požáru, se v dolech nashromáždil oxid uhelnatý v takové koncentraci, že místním úřadům nezbylo, než jej definitivně uzavřít.

Život v Centralii pokračoval nějakou dobu dál, jako by se nic nestalo. Místní se nechali uchlácholit představou, že oheň nakonec vyhasne nebo se ho přece jen povede zkrotit. To se ale nestalo. Místo toho se podmínky k životu na povrchu začaly rapidně zhoršovat. Obyvatele trápilo pálení očí, zápach síry, bolesti hlavy i dýchací potíže. Zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnoho lidí ale neodešlo ani tak – neměli kam a domy, ve kterých měli veškeré úspory, byly takřka neprodejné.

15 kilometrů čtverečních

Když se v roce 1981 pod dvanáctiletým chlapcem v Centralii propadla země a málem spadl do ohnivé jámy připomínající otvor do pekla, začali se na místo sjíždět novináři. Pod tlakem medializace se celá věc konečně začala řešit i na federální úrovni, jenže jak ukázaly expertní analýzy, uhasit požár by USA vyšlo na 660 milionů dolarů. Kongres nakonec uvolnil jen zlomek peněz a částku určil na dobrovolné přestěhování místních rodin. Těm, kdo nechtěli odejít, dovolily úřady ve městě dožít.

Oheň v podzemí Centralie hoří dodnes. V současnosti plocha požáru odpovídá 15 kilometrům čtverečním a pravděpodobně nevyhasne ještě následujících 250 let.

Zdroj: History.com, Department of Environmental Protection, Britannica, Smithsonian Magazine.

Video, které jste mohli minout: Výletní ledoborec prorazí až 15 metrů silný led. Používá k tomu unikátní výbavu.