Výbuch v dole Nelson III v lednu 1934 nepřežilo 142 horníků

V ohnivém pekle dolu Nelson zemřelo 142 horníků. Inspekce před neštěstím varovala

Pietní akt k 80. výročí výbuchu a požáru z 3. ledna 1934 v dole Nelson III

9 Zobrazit galerii

9 Zobrazit galerii

Výbuch, který slyšeli a cítili i lidé v okolních vesnicích, nepřipravil o život jen lidi v dole, ale taky v budovách nad ním. Neštěstí je dodnes právem považované za třetí nejhorší důlní tragédii na českém území. K už tak vysokému počtu obětí navíc po téměř dvou letech ještě další dvě nečekaně přibyly.

Začátkem 30. let minulého století na české horníky těžce dopadly důsledky velké hospodářské krize. Důl Nelson III v Oseku na Teplicku nebyl výjimkou. Zavedli tu sice novou technologii, nátřasné žlaby ale vířily obrovské množství nebezpečného uhelného prachu. Ten ale nepůsobí jen zdravotní problémy lidem, kteří jsou nuceni ho v dole dýchat, ale když se rozvíří a smísí se se vzduchem, stane se z něj výbušnina, které pak stačí k odpálení jen málo…

Přečtěte si také: Dukla nebyla jediná. Za série důlních neštěstí komunisté rozdávali tresty smrti

Neštěstí zasáhlo celé okolí

Byla středa 3. ledna 1934, krátce po čtvrté hodině odpoledne. Obyvatelům z okolních vesnic se najednou začaly chvět domy a slyšeli děsivé hřmění, které ale nepřicházelo z nebe. Jeho zdroj byl kdesi pod zemí. Většina lidí v té chvíli už tušila, co se děje.

Svědectví o sloupu plamenů, který z dolu vyšlehl vysoko do oblak, obavy potvrdilo a k Nelsonu se začalo sbíhat obrovské množství lidí, včetně plačících manželek horníků zrovna sloužících směnu.

Nad pobořenou jámu Nelson III se nebezpečně nakláněla těžní věž a část třídírny hořela. Záchranáři se ihned pokoušeli do dolu dostat alespoň větracími jámami, těmi se ale povedlo před smrtí uniknout jen čtyřem lidem. Na denní světlo se toho dne povedlo vynést už jen několik mrtvých.

Zbytečná záchranná akce

Druhý den se záchranné četě povedlo opravit poškozené zařízení natolik, aby s jeho pomocí několik členů záchranné čety dokázalo do jámy Nelson III sfárat, nikoho ze svých hornických kamarádů ale už zachránit nedokázali. Koho neroztrhal výbuch nebo nespálil požár, zemřel na otravu oxidem uhelnatým.

Při pokusech uzavřít prostory, kde stále ještě zuřil požár, riskovali záchranáři několikrát život a nakonec se usnesli, že je to stejně zbytečné. Aby oheň nějak udolali, celý důl a všechny jeho východy nakonec neprodyšně uzavřeli. O počtu obětí už bylo v té chvíli jasno – o život v dole přišlo 140 horníků a dva lidé zahynuli v troskách pobořených provozních budov.

Mohlo by vás zajímat: Moment, kdy se otevřel vchod do pekla. Uhelné doly v Centralii budou hořet 250 let

Vyšetřování nikam nevedlo

Tragédie těžce dopadla na celý kraj. Aby také ne – po mrtvých zůstalo 128 vdov a 266 sirotků. Většina místních měla naprosto jasno v tom, že za výbuchem stojí nedodržování bezpečnostních předpisů kvůli šetření – velká hospodářská krize na důl tehdy dopadala dost tvrdě.

Kvůli obrovskému množství uhelného prachu v Nelsonu si podle serveru ZdařBůh.cz stěžovali dokonce sami horníci v hospodě. Tvrdili také, že kropení pomocí několika navrtaných trubek je nedostatečné. A všimla si toho i báňská inspekce. V jejích záznamech z roku 1932 se o tom dočteme dokonce několikrát. Soud přesto nikdy nikoho za smrt důlních pracovníků nepotrestal.

Důl po léta zůstal mimo provoz. Rok a půl po jeho zapečetění se v něm navíc nahromadilo takové množství plynů, že došlo k dalšímu výbuchu a k neštěstí z roku 1934 tak přibyly dvě další oběti… Těla valné většiny mrtvých zůstala v podzemí až do roku 1938, kdy se konečně povedlo následky katastrofy odstranit.

Zdroj: Zdařbůh.cz, Záchranář.cz, R. Makarius: Memento důlních nehod v českém hornictví