14. srpna 2022 11:24

Povodně 2002 vedly k největší katastrofě svého druhu. Český Krumlov zachránilo bolestné rozhodnutí

Povodně, které mezi 7.–18. srpnem 2002 postihly Českou republiku, byly jednou z největších přírodních katastrof moderní české historie. Zemřelo při nich 17 lidí a celkové škody dosáhly 73,1 miliardy korun. Zasažena byla více než třetina České republiky, konkrétně to bylo 986 obcí ve 43 okresech. Evakuováno bylo přes 225 000 lidí, nejvíc v Praze.

Jak k povodním došlo, proč nemohla vltavská kaskáda přívalu vody stačit, kolik zvířat uhynulo v pražské zoo a proč se o zaplavené metro zajímali Japonci?

Když spadne 400 litrů na m2

Vznik povodní umožnily dvě tlakové níže. Ta první se posouvala 6. a 7. srpna ze severní Itálie podél Alp na Balkán a při tom tlačila teplý a vlhký vzduch směrem k jižním Čechám, kde začalo intenzivně pršet. Jen o pár dnů později od 10. srpna se situace opakovala, hluboká tlaková níže ale tentokrát postupovala přes Čechy na sever do Německa a Polska, kam dorazila o tři dny později.

Nejvíc pršelo na jihu Čech a v Krušných horách, místy spadlo 400 litrů vody na m2, což obvykle naprší za půl roku. Vůbec nejvíc napršelo na Cínovci v Krušných horách – 12. srpna 2002 tady za 24 hodin zaznamenali víc než 300 l/m2. O den později 13. srpna pršelo prakticky na celém území Čech, kde už ale byla půda nasycená z předchozích dešťů. Celkem v té době spadlo na ČR kolem 9,7 miliardy m3 vody.

Hydrometeorologové bez informací

Poslední velká povodeň postihla Česko v roce 1890, další přišla až v roce 1997. I proto byli hydrometeorologové přesvědčeni, že od velkých povodní bude mít Česko nějakou dobu pokoj. Ve chvíli, kdy přišla první vlna povodní 2002, která měla charakter přívalových srážek, došlo k poškození řady meteorologických stanic měřících úroveň hladiny a průtoky na řekách.

Navíc přestože už byly mobilní telefony dostatečně rozšířené, na jihu Čech prakticky vypadla celá síť mobilního signálu – voda bud zničila mnoho věží zajišťujících signál (BTS) nebo byl přerušený přívod elektřiny. Údaje se tak musely odhadovat, případně předávat pevnými telefonními linkami, tak aby hydrologické modely používané od povodní v roce 1997 mohly vůbec fungovat. Například předpověď vrcholu povodně pro Prahu se prováděla na základě jediné funkční stanice v Praze-Chuchli.

Jak se plní kaskáda

Do povodí Vltavy spadlo při povodních 2002 kolem 5,2 miliardy m3 vody, z čehož 2,5 miliardy m3 odteklo. Retenční rezerva pro zadržení této vody na všech přehradách vltavské kaskády ale byla jen v objemu 170 milionů m3. Nouzově se podařilo díky překročení maximální výšky hladiny na Orlíku asi o 1,5 metru vytvořit další neplánovaný záchytný prostor o objemu 40 milionů m3 a Orlík díky tomu snížil kulminační průtok Vltavy v Praze asi o 800 m3/s z 3 900 m3/s na 3 100 m3/s. Pomohlo i Lipno, které kulminační průtok snížilo o dalších 150 m3/s.

Vody ale přitékalo stále víc a volný retenční prostor doslova mizel před očima, takže tehdejší ředitel Povodí Vltavy musel 13. srpna ve 3 hodiny ráno učinit bolestné rozhodnutí a otevřít výpusti Lipenské přehrady. Po první vlně, kterou Lipno bez problémů absorbovalo, totiž při druhé vlně v nádrži přibývalo každou hodinu 1,5 milionu m3 vody a v prvních hodinách 13. srpna byla dosažena mez, při které je nutné dát přednost bezpečnosti přehrady před možnými škodami způsobenými vodou pod ní. Pokud by nádrž nevydržela, valilo by se na Český Krumlov místo odpouštěných 320 m3/s odhadem nejméně 13 000 m3/s.

Kolik vody teklo Prahou

Zatímco v Písku se hladina Otavy přelila přes nejstarší kamenný most u nás, v Praze zůstaly mosty ušetřeny. Přesto byla situace kritická – hladina Vltavy kulminovala 14. srpna v Praze-Chuchli na výšce 782 cm, přičemž obvyklá výška hladiny je zde kolem 70 cm. Průtok Vltavy byl 5 160 m3/s, což se podle odhadu hydrologů vyrovnalo katastrofálním povodním z 12. a 15. století, během nichž Vltavou v Praze teklo 5 000–6 000 m3/s.

Boj o Karlův most

Pražský Karlův most se při největším náporu vody doslova rozvibroval a hrozilo, že se zřítí. Most má ze všech pražských mostů pilíře nejblíže u sebe a především je složen z kamenných kvádrů. Pokud by se při rychlosti vody až 10 m/s začaly kvádry odlamovat, mohl by se zřítit. Pražští hasiči ve spolupráci s Povodím Vltavy proto na most umístili bagr s ramenem dlouhým 25 metrů, jehož úkolem bylo bránit ucpání oblouků mostu předměty plujícími ve vodě. Pod Karlovým mostem se díky tomu podařilo „proplavit“ velké množství klád, několik chatek a stavebních buněk, a dokonce i návěs kamionu nebo 25 metrů vysoké silo.

Záchrana zvířat v pražské zoo

Vystresovaná zvířata v pražské zoo se mnohdy bránila záchranářům a ošetřovatelům, nechápala, co se děje, vzpomínal tehdejší ředitel pražské zoo Petr Fejk. Zachránit se podařilo 1 029 zvířat, 134 jich povodeň nepřežilo. Z toho bylo 120 ptáků, z nich 40 uhynulo až po své záchraně, když v důsledku šoku přestali přijímat potravu. V zoo zahynulo i 14 savců, přičemž čtyři z nich včetně sloního samce Kádira museli chovatelé sami utratit, aby předešli jejich postupnému utonutí. Voda ze zoo odnesla i lachtana Gastona, který za necelý týden doplaval až do německého Lutterstadt-Wittenbergu. Při svém návratu zpět pak Gaston uhynul v důsledku střesu a vyčerpání.

Zaplavení pražského metra

Do metra natekl milion metrů krychlových vody, což odpovídá objemu Hostivařské přehrady v Praze. Přitom ještě 12. srpna tehdejší pražský primátor Igor Němec vybízel obyvatele Prahy, aby metro bez obav používali, protože je bezpečné. Voda se do metra dostala z povrchu v Holešovicích a v Karlíně a zaplavila 18 stanic a téměř 20 kilometrů tunelů. Dílo zkázy dokonaly průsaky stěnami tunelů i stanic a nedostatečně zabezpečené průchodky, jimiž vedly silové kabely. Jednalo se tak o největší katastrofu svého druhu na světě.

Proč nebylo možné metro ochránit? Ochrana metra, kterou představují posuvné zábrany před vchody do jednotlivých stanic, byla budována na několik sekund trvající tlakovou vlnu po jaderném výbuchu, ale rozhodně ne na trvalý hydrostatický tlak pěti atmosfér. Odpoledne 14. srpna tlakový uzávěr ve stanici Národní třída nevydržel tlak vody, zhroutil se a voda se valila dál tunelem linky B až na Smíchov. Problém nastal i v přestupové stanici metra B Můstek, kde špatně postavená stěna nevydržela nápor vody, která se provalila do spodní stanice linky A a pronikla až do stanice Hradčanská. Voda se z tunelů a stanic odčerpávala dva a půl měsíce.

Opravu pražského metra po povodni pozorně sledovali odborníci ze zahraničí včetně expertů z Japonska. To do té doby mělo zkušenost se zaplavením jediné stanice metra v Ósace a pražské zkušenosti s katastrofou tak velkého rozsahu pro ně měly zásadní význam.

ZDROJ: Ministerstvo životního prostředí ČR

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom