Evropě hrozí další velké povodně. Dosud nepřesnější předpověď vysvětluje proč

Katastrofální povodně, které v červenci 2021 postihly Německo, země Beneluxu, Francii, Rakousko a také Českou republiku mají společného jmenovatele. Jsou jím pomalu se pohybující bouřky, během nichž spadne na postižené území ohromné množství srážek. Špatnou zprávou pak podle vědců z univerzity v anglickém Newcastlu je, že podle počítačových modelů se mohou takové bouřky v Evropě před koncem století vyskytovat 14krát častěji než teď.

O skutečnosti, že růst teplot zapříčiněný klimatickou změnou zvyšuje schopnost atmosféry zadržovat více vlhkosti, vědci už vědí dlouho. Právě tato vlhkost pak způsobuje přívalové lijáky. Nové modely ale vůbec poprvé berou v potaz efekt pomalu se pohybujících bouřek, jejichž rychlost podle vědců bude v budoucnu ještě nižší než u těch, které v červenci 2021 způsobily přívalové deště a následné ničivé povodně v Německu.

Pro ilustraci, na nejhůře postižené oblasti spadlo za 48 hodin až 148 litrů na m2, přitom zde obvykle naprší za celý červenec jen 80 litrů vody. „Simulace naznačují, že to může být ještě horší,“ prohlásil Abdullah Kahraman, který výzkum na univerzitě v Newcastle vedl.

Klimatický model s vysokým rozlišením

Vědci se domnívají, že hlavní příčinou zpomalení povětrnostních systémů může být rychlé oteplování Arktidy, díky čemuž dochází ke zpomalení proudění vzduchu ve vysokých výškách. Tento jev zřejmě souvisí i s ničivými vlnami veder v Rusku a záplavami v Pákistánu. Studie zveřejněná v odborném časopise Geophysical Research Letters také prokázala, že k největšímu nárůstu pomalu se pohybujících bouřek nad pevninou dochází v letním období.

K modelování budoucího vývoje studie využila počítačové modely pracující s rozlišením 2 km používané britskou meteorologickou službou pro krátkodobé předpovědi. Vědci hodnotili vývoj pomalu se pohybujících bouří v situaci, kdy se emise uhlíku nebudou snižovat, ale nadále porostou. Jde přitom o jedno z prvních modelování vývoje klimatu v Evropě v tak vysokém rozlišení.

Proč nejde přívalové povodně předpovídat?

Za katastrofálními povodněmi v západní Evropě, které si v polovině července 2021 vyžádaly téměř 200 obětí, stojí tlaková níže Bernhard, Němci pojmenovaná Bernd. Ta se na poměrně dlouhou dobu zastavila nad rozsáhlým územím v západní části Německa a nad částí Beneluxu. K podobnému jevu mimochodem došlo v roce 1997 nad střední Evropou včetně severovýchodní částí České republiky, kde poté odstartovaly ničivé povodně, jež si v Česku, Polsku, Rakousku a na Slovensku vyžádaly přes 100 obětí.

V obou případech šlo o kombinaci přívalové, nazývané také bleskové, a pluviální povodně. Za přívalové povodně považuje Ústav pro hydrodynamiku Akademie věd ČR povodňové události probíhající na území do 100 ha v povodích do 10 km2. Na území ČR dojde každoročně k 60–100 přívalovým povodním často s katastrofálními lokálními důsledky. Pluviální povodně naproti tomu podle Českého hydrometeorologického ústavu vznikají zaplavením plochých území dešťovou vodou, která neodtéká vodními toky.

Přívalové povodně v červenci 2021 postihly i Českou republiku, a to zejména Šluknovský výběžek, oblast Českého Švýcarska a Českolipsko. Podle údajů hydrometeorologů spadlo například v okolí Lobendavy a nedaleké osady Severní, která je nejsevernější obcí Česka, na každý metr čtvereční až 130 litrů vody.

Přitom se znovu potvrdilo, že přívalové povodně prakticky nelze předpovídat. „Tento druh povodní lze sice ze synoptických situací předpokládat, ale nikoliv předpovědět přesně. Na předání informací zjišťovaných varovnými systémy chybí totiž zpravidla čas. To je také podstatná odlišnost přívalových povodní od záplav, jež jsou vyvolávány dlouhotrvajícími několikadenními vlnami oblastních dešťů,“ vysvětluje na svých internetových stránkách Ústav pro hydrodynamiku AV ČR.

Jeho odborníci nicméně pracují na lokálním výstražném systému varujícím před přívalovými povodněmi, jehož pilotní verze je navržena pro pramennou oblast Krkonoš.