Co všechno dokázal papež František? Zbořil mnohá tabu, a to byl teprve začátek

Zemřel papež František

Papež František se poprvé od hospitalizace objevil na veřejnosti. (23. 3. 2025)

16 Zobrazit galerii

S nástupem papeže Františka do čela katolické církve v březnu 2013 začala ve Vatikánu nová éra.

Argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio, který dnes zemřel ve věku 88 let, byl mimo jiné prvním papežem z amerického kontinentu. V úřadu se mu povedlo zbořit mnohá tabu, často se obracel k nevěřícím i k příslušníkům jiných církví, navazoval kontakty s obyčejnými lidmi a jeho usměvavá tvář byla podle mnohých symbolem nové, méně dogmatické a otevřenější podoby katolické církve.

Soustavně se vyslovoval k aktuálnímu dění. Například vyzval amerického prezidenta Donalda Trumpa před jeho lednovou inaugurací, aby podporoval mír a snažil se o společnost bez nenávisti a diskriminace. Podobně kritizoval válečné tažení Izraele v Pásmu Gazy, když humanitární situaci na tomto izolovaném palestinském území označil za „velmi vážnou a ostudnou“. Válku na Ukrajině odsoudil papež František několikrát a vyzval „ty, kteří mají osud války ve svých rukou“, aby s ní přestali. Jeho výrok loni na jaře, aby Ukrajina vyvěsila bílou vlajku a zahájila jednání s Ruskem, však vyvolal odmítavé reakce a diplomatickou roztržku. Vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin poté uvedl, že papež myslel bílou vlajkou vyjednávání, a ne kapitulaci.

V centru Františkovy pozornosti byla pomoc lidem znevýhodněným, zdravotně postiženým, chudým či migrantům. „Ať se Evropa vyznačuje solidaritou, která překračuje její hranice a která by ji mohla dostat do centra dějin. Skutečné bohatství spočívá v dělení se s těmi, co jsou kolem nás,“ vyzval třeba v září 2021 během návštěvy Slovenska papež, který dlouhodobě vyjadřoval solidaritu s uprchlíky. Opakovaně také kritizoval „nacionální populismus“, který viděl třeba v Maďarsku.

Čtěte také: Papež byl hlasem soucitu, napsal Lipavský. Talíř vzpomněl na osobní setkání se svatým otcem

Ve svém úřadu papež František do prosince 2024 také jmenoval 163 kardinálů, navštívil desítky zemí, na svých 47 zahraničních cestách dával přednost zemím sužovaným konflikty nebo chudobou. Svatořečil mnohé osoby, včetně svých předchůdců Jana XXIII., Jana Pavla II. a Pavla VI., nebo Matku Terezu. Součástí změn, jím iniciovaných, byla například nová pravidla pro ústřední správu římskokatolické církve, která ohlásil v březnu 2022 a jež umožňují i laikům, včetně žen, stanout v čele důležitých orgánů. V souladu s těmito pravidly František už dříve jmenoval do relativně významných pozic i několik žen.

V březnu 2021 nařídil kvůli covidové krizi snížit platy kardinálů o deset procent. Také schválil protikorupční opatření, které zakazuje zaměstnancům a funkcionářům Vatikánu přijímat v souvislosti s výkonem své funkce dary v hodnotě vyšší než 40 eur (asi 1000 korun). A dále odsouhlasil pravidla, která umožňují prvoinstančním vatikánským soudům zabývat se obžalobami v trestních věcech vznesených proti kardinálům a biskupům; předtím je mohl soudit jen vyšší soud složený z kardinálů. Radikální změnu kanonického práva představovalo jeho nařízení, kterým zrušil takzvané papežské tajemství, dosud využívané při vyšetřování případů sexuálního zneužívání kněžími.

V únoru 2019 papež poprvé v dějinách katolické církve propustil ze stavu duchovních kvůli obvinění ze sexuálního zneužití kardinála Theodora McCarricka. František hájil multilateralismus a odsuzoval obchod se zbraněmi, byl zastáncem dialogu s islámem, včetně historické návštěvy Iráku v roce 2021. Historickým bylo v roce 2016 i jeho setkání s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem v Havaně - první setkání hlav katolické a ruské pravoslavné církve v dějinách.

Do jisté míry vstřícně vystupoval František i k homosexuálům, v roce 2020 například veřejně podpořil zákony, které umožňují registrované partnerství. „Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti boží a mají na rodinu právo...,“ uvedl v dokumentárním filmu s tím, že tyto zákony mají párům gayů a leseb zajistit právní ochranu. Na druhou stranu ale na jaře 2021 schválil nařízení, podle něhož katoličtí kněží nesmějí takovým párům udělit požehnání. Už dříve také vyjádřil znepokojení nad tím, že homosexuálové mohou získat kněžské svěcení.

V mnohých tématech ale František zastával tradiční postoje. Jednoznačně třeba odmítal potraty. „Kdokoli provádí potrat, zabíjí. Vezměte si jakoukoli knihu o embryologii pro studenty medicíny. Tři týdny po početí už tam jsou všechny orgány, dokonce i DNA ... Je to lidský život, tento lidský život musí být respektován. Tento princip je tak jasný!“ prohlásil papež v září 2021.

Volba Bergoglia papežem v roce 2013 byla překvapivá a v několika směrech historická. Stal se prvním papežem z amerického kontinentu, prvním jezuitou v čele církve a prvním se jménem František. Neevropského papeže měla církev naposledy v osmém století. Jméno přijal na počest Františka z Assisi. „František z Assisi byl člověkem chudoby, člověkem míru, člověkem, který miluje a ochraňuje stvoření,“ zdůraznil po svém zvolení. Jeho cílem se stalo, aby se církev vrátila k ideálům chudoby a aby sloužila především nemajetným a lidem žijícím na okraji společnosti.

„Vyjděte z izolace svých kostelů a kazatelen a služte chudým,“ vyzýval kněží a církevní hodnostáře. A sám šel příkladem. Už v prvních letech v úřadu zřídil blízko Vatikánu místa, kde se mohou lidé bez domova osprchovat, oholit a nechat ostříhat. Na Zelený čtvrtek v roce 2013 sloužil mši v nápravném zařízení pro mladistvé na předměstí Říma a během obřadu umyl a políbil nohy 12 delikventům, z nichž dvě byly dívky, což bylo ze strany papeže poprvé.

V souvislosti s uprchlickou vlnou v polovině minulého desetiletí papež často hovořil o nutnosti pomáhat lidem prchajícím ze svých domovů. Na jaře 2016 sám poskytl ubytování několika rodinám, které utekly před válkou v Sýrii.

Někdy sice papež narážel na konzervativnější část duchovenstva, odmítal ale, že by měl nepřátele. „Neřekl bych, že mám odpůrce. Víra nás všechny spojuje. Přirozeně každý z nás vidí situaci jinak,“ řekl italskému listu La Republica František, který hlásal heslo „láska přesvědčuje a vítězí“.

Budoucí papež se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires italským přistěhovalcům. Než v 21 letech vstoupil do jezuitského řádu, vystudoval chemicko-průmyslovou střední školu, později absolvoval filozofii a teologii v San Miguelu u Buenos Aires. Knězem byl vysvěcen v roce 1969, biskupem v roce 1992 a kardinálem byl jmenován v únoru 2001. K favoritům volby papeže patřil už v roce 2005, kdy se hlavou církve stal Joseph Ratzinger, který přijal jméno Benedikt XVI. a po jehož rezignaci už přišla řada na Bergoglia.

V letech 1973 až 1979 byl Jorge Bergoglio mimo jiné provinciálem jezuitského řádu pro Argentinu, mezi roky 1980 a 1986 vedl jako rektor jezuitskou fakultu filozofie a teologie v San Miguelu. Po zvolení papežem se v médiích objevily pochybnosti, zda nenesl morální odpovědnost za porušování lidských práv, jehož se v letech 1976 až 1983 dopouštěla v Argentině vojenská junta. Jeho spolupracovníci i představitelé argentinské justice to ale odmítají.

V posledních letech papeže Františka sužovalo mnoho zdravotních problémů. Kvůli operacím plic, tlustého střeva a břicha, problémům s koleny a opakovaným záchvatům bronchitidy byl nucen stále více omezovat svůj program. Kvůli špatným kolenům často používal invalidní vozík, při pohybu používal chodítko nebo hůl. Mezi letošním únorem a březnem strávil více než měsíc v nemocnici.

Blízko smrti se František podle agentury AFP ocitl už ve svých 21 letech kvůli zánětu pohrudnice, kdy mu museli odstranit část pravé plíce. V roce 2004 měl podle svého životopisce Austena Ivereigha problémy se srdcem kvůli mírnému zúžení tepny. V roce 2019 papež podstoupil operaci šedého zákalu, v červenci 2021 operaci tlustého střeva, o dva roky později operaci břišní kýly.

Odstoupit ale navzdory všem zdravotním potížím nehodlal, i když podle něj jeho předchůdce Benedikt XVI. - který úřad opustil o své vůli v únoru 2013 - „otevřel dveře“ této možnosti.

Zdroj: ČTK, Britannica