Obří vyplenění Říma posvětila krev 20 000 nevinných. Prchající papež zbytečně obětoval i elitní gardu

Řím, který v minulosti sloužil mimo jiné také jako sídlo papeže, byl opakovaně drancován a pleněn. Ať už se o to postarali Galové, Vizigóti, Vandalové nebo Normané, město bývalo výrazně zasaženo, někdy i ve velké míře vypáleno a navrátivší se obyvatelé museli několikrát v historii budovat Řím od základu. Poslední velký útok na Řím, tehdy skutečně papežský stát s přibližně 50 000 obyvateli, proběhl v roce 1527. Je znám jako Sacco di Roma a mnohonárodní vojenské jednotky císaře Karla V. během něj zabily až 4000 vojáků spolu s nejméně 20 000 lidmi z řad civilního obyvatelstva.

Smrt vojáků i civilistů

Útok na Řím byl součástí italských válek, které vedli Habsburkové od konce 15. století do poloviny století 17. Smyslem výbojů bylo získat nadvládu v Evropě, zejména pak jejích západních, středních a jižních oblastech. Mezi lety 1516–1556 pak měl onu italskou operaci na starost císař Karel V., který se však musel v průběhu bojů potýkat s tzv. Cognackou ligou, která politicky, ale především vojensky vystoupila proti Habsburkům. Důvodem byla snaha o zachování vlivu ve zmiňovaných oblastech a také ochrana papeže, který – jak už bylo řečeno výše – sídlil v Římě.

Cognacká liga sestávala z Francie, Anglie, Benátské republiky, Milánského vévodství, Florentské republiky a sil samotného papeže Klementa VII. Ze začátku zaznamenávala proti vojskům Karla V. úspěchy, pak ale síla císařského vojska narůstala, a to i za přispění obávaných německých žoldáků landsknechtů pod vedením Georga von Frundsberga. Právě oni, samozřejmě i s podporou vojsk dalších zemí zaútočili 6. května 1572 na papežské sídlo a začalo velmi krvavé drancování, při němž přišla o život přibližně polovina obyvatelstva a veškerý vojenský odpor byl rozprášen.

Hrdinní gardisté

Je však nutné upozornit, že na bitvu o město už byl papež Klement VII. sám a množství obránců se pohybovalo jen kolem 5000 bojeschopných mužů. Jejich součástí byla i elitní švýcarská garda, která má ochraňovat výhradně papeže a svůj úkol v osudné bitvě splnila. Z celkového počtu 189 gardistů přežilo jen 42, výsledkem ale byl úspěšný útěk papeže přes hradby Borgo a visutou lávku do Andělského hradu, obrovské pevnosti, kterou před staletími nechal zbudovat římský císař Hadrián.

Císařští vojáci hrad obléhali, nebyli však nikterak aktivní, protože spíš než o život papeže jim šlo o kořist. Během útoku ale byla zničena i řada památek a ožebračeni byli i obyčejní obyvatelé města. Respektive ti, kteří nebyli usmrceni.

Mírová dohoda

Co se týče papeže, nakonec se vzdal, nabídl za své vykoupení 400 000 dukátů a souhlasil s většinou požadavků císaře Karla V. Habsburkům postoupil některá italská města a zrušil všechna odsouzení i exkomunikace lidí, kteří vystupovali proti církvi. Mír mezi papežem a císařem byl nastolen Smlouvou z Barcelony z roku 1529, která mimo jiné Medicejským vrátila Florencii – jen ji bylo potřeba společnými silami dobýt.

Papež Klement VII. pak na znamení smutku začal po uzavření míru v roce 1530 nosit plnovous, což následovali i další hodnostáři a nešlo o jedinou hmatatelnou změnu. Útok na Řím a papežský institut znamenal zamyšlení nad směřováním církve a větší ochotou jednat o reformách.

ZDROJ: J. Hook: The Sack of Rome