Mají leváci výhodu ve sportu? Záleží na tom, v jakém

Housle, fotoaparáty, školní lavice, počítačové myši, otvíráky konzerv – to je jen několik předmětů, které dokazují, jak často jsou v tomto světě znevýhodněni leváci, napsal zpravodajský server The New York Times.

Významnou výjimkou by mohl být sport. Ať už je to baseballista Lou Gehrig, hokejista Wayne Gretzky, tenistka Martina Navrátilová nebo boxer Oscar De La Hoya – někteří z nejlepších sportovců v dějinách byli leváci. Ovšem i v tomto odvětví se mohou výhody leváctví lišit a být výraznější tam, kde má hráč méně času reagovat na protivníka – jako je například stolní tenis.

To alespoň uvádí Florian Loffing, sportovní vědec Univerzity Carla von Ossietzkého v německém Oldenburgu a autor nové studie, kterou zveřejnil odborný časopis Biology Letters. V podobných sportech našel Loffing vyšší počet leváků než v těch, kde jsou delší intervaly mezi akcemi hráčů.

Sportovní leváci

Doktor Loffing se rozhodl v rámci své studie analyzovat baseball, kriket, stolní tenis, badminton, tenis a squash, protože je v nich srovnatelný časový tlak na reakci hráče, uvedl. V baseballu a kriketu měřil průměrný čas mezi hozením míčku a jeho kontaktem s pálkou v profesionálních zápasech.

Ve sportech hraných raketou či pálkou posuzoval intervaly mezi kontaktem míčku. Pak vypočetl, kolik leváků bylo mezi nejlepší stovkou hráčů daného sportu – anebo mezi nadhazovači v případě baseballu a kriketu v letech 2009 až 2014.

Při porovnání všech šesti sportů zjistil, že proporce leváků se zvyšuje úměrně klesajícímu času, který mají hráči na reakci. V nejpomalejším ze zvolených sportů, kterým byl squash, bylo v nejlepší stovce devět procent leváků, zatímco v nejrychlejším baseballu jich bylo 30 procent.

Celkově zjistil 2,6krát vyšší pravděpodobnost leváctví ve sportech s větším časovým tlakem (baseball, kriket a stolní tenis) než v těch s nižším časovým tlakem na reakci protihráče (badminton, tenis a squash).

Zjištěné výsledky zapadají do širší diskuse o tom, proč může být leváctví ve sportech přínosem, která se dlouhodobě vede mezi zastánci "vrozenosti" versus "výchovy".

Kdy je levák ve výhodě

Hypotéza o "vrozenosti" staví na předpokladu, že leváci mohou být od přírody lepšími atlety – třeba díky faktu, že jejich pravá mozková hemisféra kontroluje jak jejich dominantní ruku, tak jejich vizuo-prostorové funkce.

V případě zastánců "výchovy" staví vysvětlení na relativní vzácnosti leváků, která jim dává výhodu proti protivníkům. Ti buď mohou hůře odhadovat další krok leváka, anebo se leváctví může stát přímo součástí strategie – například v podobě odražení míčku na pravou stranu ve sportech hraných raketou či pálkou.

Hypotézu o "výchově" podporují studie, které v porovnání s běžným životem zjistily vyšší počet leváků v profesionálních interaktivních sportech, ale ne v těch, kde k interakci se soupeřem nedochází – jako je například golf, bowling nebo šipky.

Mimo svět sportu by toto vysvětlení mohlo přispět k objasnění záhady, proč leváci po tisíce let tvoří zhruba deset procent lidské populace. "Z darwinovského hlediska se nabízí otázka, proč leváctví nevymizelo. Proč není svět jenom pravoruký?" řekl Loffing.

V roce 1996 tým francouzských vědců přišel s myšlenkou, že leváci měli historicky výhodu v duelantských situacích. Stejná skupina vědců uvedla, že násilnější a bojovnější společnosti mají mnohem vyšší počet leváků než mírumilovnější společnosti.

ČTK