Stoletý stařík Kissinger radí prezidentům už přes 50 let. Bránil jaderné válce, je spojen i s kontroverzemi

Vladimir Putin nabyl dojmu, že už ho nikdo nebere vážně a vidina Ukrajiny jako členské země Severoatlantické aliance se stala symbolem ponížení Ruska. Tvrdí to bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, který podle vlastních slov už před rokem 2014 považoval koketování NATO a Ukrajiny za nemoudré. Ukrajina podle něj měla zůstat neutrální zemí podobně jako tehdy Finsko a hrát roli jakéhosi nárazníkového státu.

Přečtěte si také: Putin nikdy nedovolí, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie nebo do NATO. Má k tomu své důvody

Kissinger, který 27. května oslavuje sté narozeniny, v rozhovoru pro německý list Die Zeit vysvětlil, že po ruské invazi v únoru 2022 odpor Ukrajiny i její snahu stát se členskou zemí NATO plně podporuje.

Už 11 týdnů po začátku invaze Kissinger na fóru pořádaném deníkem Financial Times varoval, že Putin bude muset válku ukončit dřív, než fakticky zničí jakoukoli šanci, že Rusko zůstane v budoucnu velmocí. Putin podle něj špatně odhadl mezinárodní situaci a vlastní schopnosti Ruska, když 24. února 2022 vpadl na Ukrajinu, a nelze vyloučit, že se uchýlí k jaderné hrozbě. Kissinger také už dříve vyvolal rozruch, když navrhoval, aby se Ukrajina v budoucích mírových rozhovorech vrátila ke stavu před začátkem invaze, kdy Rusko okupovalo Krym a fakticky kontrolovalo i část Doněcké a Luhanské oblasti.

O jaká východiska Henry Kissinger svá tvrzení opírá a proč je stále i ve svých 100 letech považován za vlivného komentátora mezinárodní politiky, jehož výroky nelze brát na lehkou váhu?

Svět podle Henryho Kissingera

Svět na přelomu 60. a 70. let nevypadal jako bůhvíjak šťastné místo k životu. Květinová revoluce ani studentské bouře ve Spojených státech, Francii a dalších zemích nedokázaly odstranit rasovou segregaci a nerovnost pohlaví. V Československu pokus o uvolnění tuhých pravidel skončil vojenskou okupací vojsky Varšavské smlouvy.

Velmoci měly za sebou dvě dekády intenzivních testů a budování jaderných arzenálů a na obou stranách Železné opony se mnozí ptali, co si s tolika stále ničivějšími zbraněmi vlastně počít. Spojené státy vedly ve Vietnamu válku, která se nedala vyhrát a v níž byly atomové zbraně k ničemu, a Čína, která měla jaderné zbraně od roku 1964, nemluvila pro jistotu s nikým.

Tak vypadala mezinárodní scéna, na níž německý emigrant židovského původu Henry Kissinger (* 27. května 1923 Fürth, Bavorsko) začal uplatňovat svou pronikavou inteligenci, překvapivě přesný odhad dalšího vývoje i předchozími generacemi získané zkušenosti rodilého Středoevropana. Přes vlivnou rodinu Rockefellerů se nejprve za Johna F. Kennedyho a jeho nástupce Lyndona B. Johnsona vypracoval na poradce Rady pro národní bezpečnost a od roku 1969 radil v Bílém domě už jako poradce pro národní bezpečnost Richardu Nixonovi a Geraldu Fordovi. Nixon navíc Kissingera na podzim 1973 jmenoval ministrem zahraničí, což dalo jeho radám váhu výkonné moci.

Mohlo by vás také zajímat: Kissinger slaví stovku. Má Nobelovku za mír, ale i hříchy. Je s ním legrace, říká Žantovský

Rusko, Čína, Vietnam a Izrael

Kissinger nebyl k zastavení. Jako zastánce politiky uvolňování vztahů, tzv. détente, mezi Washingtonem a Moskvou v roce 1972 v podstatě dotlačil obě velmoci k podpisu smlouvy SALT 1 omezující počet mezikontinentálních střel a střel odpalovaných z ponorek. V témže roce díky jeho „pingpongové diplomacii“, v níž sehrál roli americký tým stolního tenisu, Nixon přistál jako první americký prezident v Pekingu a Čína se přiklonila na stranu Washingtonu. V březnu 1973 pak po podpisu Pařížských dohod odešli Američané z Vietnamu.

Posledním konfliktem, v němž Henry Kissinger naplno uplatnil své schopnosti, byla tzv. Jomkipurská válka, při níž v roce 1973 Egypt a Sýrie během náboženských svátků tvrdě zaútočily na Izrael. Spojené státy se angažovaly na straně Izraele, za což si vysloužily ropné embargo ze strany arabských členů OPEC. Situaci zachránilo až Kissingerovo naléhání na Izrael, aby stáhl svou armádu ze Sinajského poloostrova.

Nobelova cena za mír

Kissinger za svou roli v ukončení války ve Vietnamu dostal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, byť to vyvolalo rozpaky s ohledem na jím posvěcené plošné bombardování severního Vietnamu americkým letectvem. Podobně kontroverzní bylo zapojení americké CIA do událostí v Chile nebo Kissingerova podpora Pákistánců, kteří se během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 dopustili mnoha zločinů.

Po zvolení Jimmyho Cartera na podzim 1976 vyklidil Kissinger svou pracovnu ministra zahraničí, jeho vliv ale trval dál. Pro cenné rady si k němu chodili politici z obou stran politického spektra v USA včetně demokratky Hillary Clintonové. Jeho komentáře a výroky v médiích a na nejrůznějších prestižních fórech jsou pak pečlivě sledovány a interpretovány. A to – jak je vidět – platí i v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Zdroj: Newsweek