Putin nikdy nedovolí, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie nebo do NATO. Má k tomu své důvody

Rusko se během staletí svého vývoje rozšířilo až k dnešním přirozeným hranicím na východě (pobřeží Tichého oceánu) a na jihu (Kavkaz a hory a pouště Asie). Vzdálenosti jsou ohromující – ze Sankt-Petěrburgu je to k Uralu 2 000 km a dalších 6 000 km daleko je ruský Dálný východ. „Tady se žije dobře. Jenom se divím, že na nejbližší nádraží je odsud dvacet verst. A nikdo neví proč,“ komentoval život v provinčním ruském městě daleko od Moskvy jeden z hrdinů Čechovovy divadelní hry Tři sestry.

The Reply of the Zaporozhian Cossacks to Sultan Mehmed IV, 1896 #ilyarepin #repin pic.twitter.com/Yt8eEvHS53

— Ilya Repin (@artistilyarepin) February 20, 2022

Co platilo v roce 1900, kdy Čechov své klasické dílo inspirované pobytem v Permu publikoval, platí i dnes. Rusko se táhne od východu na západ přes 11 časových pásem a vlakem ho za méně než šest dnů nepřejedete. Železnice, v tomto případě dvě větve Transsibiřské magistrály, spojují evropskou část Ruska s Čínou a ruským Dálným východem jen po jižním okraji Sibiře, která je v severojižním směru prostupná hlavně po řekách, ovšem jen několik měsíců v roce.

Bez ohledu na jeho velikost přesahující 17 milionů km2 má pro Rusko existenční význam jeho evropská část se 78 % obyvatelstva. Zády se opírá o Ural, odkud nic nehrozí, na jihu pak přirozené hranice tvoří Azovské, Černé a Kaspické moře a také Kavkaz. Zbytek jižní hranice evropského Ruska kryje spřátelený Kazachstán, jehož režimu ruské a běloruské jednotky začátkem ledna 2022 pomáhaly potlačit nepokoje vyvolané zdražením plynu.

Klíčový směr západ

Úplně jiná situace panuje v západním směru, který v minulosti představoval noční můru všech kremelských vládců. „Vladimir Putin o sobě říká, že je věřící a má silný vztah k ruské pravoslavné církvi. Jestli tomu tak je, možná se každý večer před usnutím modlí a táže se Boha, proč jen na Ukrajině nestvořil nějaké hory,“ napsal v roce 2015 v úvodu své oceňované knihy V zajetí geografie britský novinář a publicista Timothy Marshall. Kdyby totiž podle něj Bůh stvořil Ukrajinu hornatou, pak by rozlehlá pláň Středoevropské nížiny tolik nesváděla k opakovaným vpádům do Ruska. „Takhle ovšem Putin nemá na vybranou: musí se alespoň pokoušet, aby měl planiny na západ od Ruska pod kontrolou,“ doplnil prorocky Marshall.

Důvod je jednoduchý – za posledních 500 let zažili Rusové ze západního směru hned několik velkých invazí. „V roce 1605 přitáhli Středoevropskou nížinou Poláci, po nich v roce 1708 Švédové pod vedením Karla XII., potom roku 1812 Francouzi v čele s Napoleonem a nakonec dvakrát Němci: v letech 1914 a 1941,“ připomíná Timothy Marshall. Funguje to ale i obráceně.

Russia and Belarus extend military drills; West worries invasion is imminent https://t.co/0PD3JPzQhh pic.twitter.com/V1aAtCEvmL

— Reuters (@Reuters) February 20, 2022

Boj o strategickou hloubku

Když vynecháme krátké ovládnutí Paříže (společně s Prusy) v roce 1814, dostala se ruská vojska na delší dobu nejdále na západ na konci druhé světové války. V dubnu a květnu 1945 zavlály rudé vlajky nad Vídní a Berlínem a zatímco rakouskou metropoli Rudá armáda po deseti letech vyklidila, v Berlíně a východním Německu, ale také v Československu zůstala ještě dlouhé měsíce po pádu Berlínské zdi na podzim 1989. Ztrátu jejích po desetiletí budovaných pozic v první linii zažil i 37letý Vladimir Putin, který tehdy sloužil jako agent KGB v Drážďanech.

Zatímco v roce 1989 měl Sovětský svaz v západním směru k dispozici sedm členských států Varšavské smlouvy, tedy vojenského paktu ovládaného Moskvou, o dva roky později v roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl, rozdělené Německo sjednotilo a Varšavská smlouva zanikla. A co hůř, do roku 2004 – tedy pouhých 15 let po roce 1989 – byl kromě Ruska každý z bývalých států Varšavské smlouvy členem NATO nebo Evropské unie.

„Rusko neví, kde začíná a kde končí. Rozpomíná se na své různé historické hranice a území, na nichž bylo přítomno – ať už jako carské, nebo sovětské – považuje za své,“ komentoval v roce 2007 snahy Ruska ovlivňovat dění ve svém okolí tehdy už bývalý český prezident Václav Havel. Jeho slova následně potvrdil Ruský útok proti Gruzii (8. 8. 2008) a o něco později také anexe Krymu (2014), kterou Timothy Marshall považuje z geografického hlediska za nevyhnutelnou. Kremlu podle něj nešlo ani tak o blaho tamní ruské menšiny, jako o získání jediného velkého a hlavně nikdy nezamrzajícího přístavu v dosahu Ruska, jímž je Sevastopol.

Světu tak Putin předvedl, jak vypadá zvětšování strategické hloubky v praxi: pro ruského prezidenta je nepředstavitelné, že by se Ukrajina, Gruzie nebo Moldávie, kde si Kreml pěstuje separatistickou Podněsterskou republiku, staly členy NATO nebo Evropské unie.

FACT – The land border of Russia is over 20,000km long. Of that less than one-sixteenth is shared with @NATO members. #NATO is a defensive alliance. #WeAreNATO pic.twitter.com/FKUVcCACF3

— Ministry of Defence 🇬🇧 (@DefenceHQ) February 15, 2022

Ochrana etnických Rusů

Putin považuje rozpad Sovětského svazu za největší globální katastrofu 20. století a poslední sovětský prezident Michail Gorbačov je proto u něj na černé listině. Zánikem SSSR se z vlivu Moskvy vymanilo mimo jiné Pobaltí, kde dnes cvičí americké jednotky a jednotky dalších zemí NATO. Sousední Bělorusko díky Lukašenkovu totalitnímu režimu zatím tvoří pevnou oporu Ruska, ne tak Ukrajina.

Když v roce 2013 Kyjev koketoval s uzavřením hospodářské smlouvy s Evropskou unií, rozsvítily se v Kremlu všechny kontrolky. „Členství v EU je v očích vrcholných činitelů ruské zahraniční politiky jen předehrou ke vstupu do NATO, a vstup Ukrajiny do NATO představuje pro Rusko nepřekročitelnou hranici,“ tvrdí Marshall. Země se navíc přiklonila od diktatury k demokracii.

Vznik dvou separatistických republik na východě Ukrajiny, jejichž samostatnost Putin 21. února 2022 uznal, a anexe Krymu Ruskem v roce 2014 proběhly podle národnostního scénáře. Kreml je totiž vázán zákonem, který vládě ukládá chránit etnické Rusy, ať už se nacházejí na území jakéhokoliv cizího státu. Podle této metriky se tedy ruská menšina na východní Ukrajině a na Krymu stala nástrojem nejen k rozšíření ruského vlivu, ale dokonce území Ruska.

Nová bezpečnostní architektura?

Putin požaduje, aby Západ garantoval, že se Ukrajina nikdy nestane členem NATO. Podle britského listu The Guardian navíc mezi jeho další požadavky patří, aby se NATO vojensky stáhlo z dalších zemí, jako je Polsko, Rumunsko a Bulharsko, a chce také omezit nebo zastavit rozmístění nových amerických raket středního doletu ve východní a jižní Evropě. V podstatě jde o přepracování evropské bezpečnostní architektury a posílení slábnoucího vlivu Ruska v Evropě. Problém je, že většině z toho USA říkají „ne“.

Konfrontace ale není pro Západ bez rizika. „Jsem přesvědčen, že si ničeho necení tolik jako síly a ničím nepohrdají více než slabostí, zvláště pak slabostí vojenskou,“ komentoval ruskou mentalitu bývalý britský premiér Winston Churchill. Jeho postřehy není ani o téměř osm desetiletí později radno podceňovat.

ZDROJ: Tim Marshall: V zajetí geografie, Praha 2018