Jak probíhá kremace? Obézní nebožtík může proces velmi zkomplikovat

Zatímco dnes se v „ateistickém“ Česku stalo pálení ostatků v krematoriích zcela běžným způsobem likvidace těla, v křesťanské minulosti se zesnulí ukládali výhradně do země, neboť spálené tělo nemohlo podle liturgického pojetí dojít k věčnému životu. Římskokatolická církev dokonce v českých zemích v rámci Rakouska-Uherska pohřeb žehen neumožňovala.

Rozpuk po vzniku Československa

Vlna zájmu o pohřeb žehem se vzedmula po vyhlášení samostatného Československa a vyústila ve stavbu samostatných krematorií. Krematorium v Pardubicích se dokonce stalo národní kulturní památkou, naopak neexistující krematorium v Pelhřimově se dostalo mezi klasické filmové hlášky. „Československo v roce 1921 upravilo fakultativní kremační legislativu zákonem o pohřbívání ohněm, který po německém vzoru vkládal možnost budování a správy krematorií výlučně do péče městských rad,“ udávají Zdeněk R. Nešpor a Olga Nešporová ve sborníku Soudobých dějin.

Čtěte také: Kremace budoucnosti: Jak probíhá nová likvidace ostatků a proč je z ní bílý popel?

Česká krematoria vyvinou mnohem větší teplotu než hranice na břehu posvátné indické řeky Gangy, které jsou užívány již tisíce let. Zatímco v Indii se topí čím dál více nedostatkovým dřevem, neboť za staletí této tradice už kvalitní palivové dřevo v okolí není, naše kremační pece jsou plynové. Teplota 900 stupňů Celsia je zcela dostatečná na to, aby rakev i s tělem okamžitě vzplála. Kolem jsou nejen jednotky dodávající plyn, ale i chladicí soustava bránící tomu, aby se okolní vzduch příliš zahřál.

BMI zesnulého

Zatímco za života řeší množství tuku sám jeho nositel, po smrti ho musí řešit obsluha krematoria. Jakmile totiž vyšlehnou plameny a dostanou se skrz rakev, začne se lidský tuk rozpouštět a spalovat. Jenže pokud je ho příliš velké množství, komplikuje to proces hoření při vysokých teplotách, na které je automatické krematorium nastavené. Vše dnes řídí počítač a člověk je na místě jen k tomu, aby řešil případné kolizní situace.

Do pece by se s nebožtíkem rovněž neměly dostat žádné závadné předměty, které by žárem mohly explodovat a poničit žáruvzdornou vyzdívku pece. Některé komunity dávají při rozloučení ze zesnulým do rakve dárky na „poslední cestu“. Mohou to být neškodné mince, které se roztaví, ale i láhve s alkoholem, které mohou způsobit problém. Podobné je to s kardiostimulátorem. Pokud není vyjmutý z těla, hrozí exploze jeho baterie. Dospělé tělo běžné velikosti a hmotnosti hoří zhruba 90 minut.

Liberecké krematorium zahájilo provoz 31.10.1918, tři dny po vzniku Československa. Stavba byla přes rok hotová, ale rakouské úřady pohřby žehem nechtěly povolit. Hned po převratu to ale šlo. Všechny kremace mají čísla, zde jsou první tři. @altreichenberg pic.twitter.com/npEmHXtzfv

— Jaroslav Rudiš (@jaroslavrudis) September 14, 2018

Do urny jen popel

Po spálení jdou ostatky do kovového mlýnku, přičemž platí, že jsou předtím odstraněny všechny kovové součásti. Těmi mohou být i kovové kousky rakve (zdobení) nebo endoprotézy, které pomáhaly zesnulému zkvalitnit život. Mlýnek pak rozmělní lidské ostatky na maličké frakce, které se následně nasypou do urny. I rozměrný člověk se do ní nakonec vejde.

První pohřeb žehem v Praze se konal 23. listopadu 1921 v provizorním krematoriu na Olšanech a byl umožněn zákonem z roku 1919 o pouhých dvou paragrafech.

§ 1 – Pohřbívání ohněm jest povoleno.

§ 2 – Provedením zákona je pověřen ministr veřejného zdravotnictví ve srozumění s ministrem vnitra a spravedlnosti.

Zdroj: Cremation Association / Pohřební ústav hlavního města Prahy