Kremace budoucnosti: Jak probíhá nová likvidace ostatků a proč je z ní bílý popel?

Koncem roku 2021 zemřel jihoafrický anglikánský arcibiskup a bojovník za lidská práva Desmond Tutu. Nositel Nobelovy ceny míru si získal celosvětovou pozornost díky své roli při upozorňování na nepravosti apartheidu a až do svých 79. narozenin pokračoval v řešení nejrůznějších konfliktů. Jako poslední velkorysé gesto pro blaho lidstva pak Tutu zvolil pro svůj pohřeb metodu zvanou aquamation. Jedná se o ekologickou alternativu kremace, při níž se k likvidaci těla místo ohně používá tekutina. Důvodem byla snaha nezatižít přírodu dalšími kilogramy oxidu uhličitého a zřejmě i inspirovat další lidi na jejich poslední cestě.

Ekologická kremace

„Arcibiskup měl o svém pohřbu velmi jasné představy,“ uvedly podle BBC nadace, které Tutu založil. „Nepřál si žádnou okázalost ani velké výdaje na obřad. Žádal, aby byla rakev co nejlevnější a aby jedinými květinami v katedrále byly karafiáty od jeho rodiny,“ dodali zástupci nadací Archbishop Tutu IP Trust a Desmond and Leah Tutu Legacy. Výsledkem tedy byla zmiňovaná aquamation neboli akvamerace, která má být ekologičtější než kremace tradiční.

Aquamation gains popularity as funeral home becomes 2nd in Quebec to dissolve the dead https://t.co/fpjAAV2J9U pic.twitter.com/LlbiCdIKvH

— CBC Montreal (@CBCMontreal) August 6, 2016

Tento způsob rozkladu lidského těla, který je známý rovněž jako biokremace, resomace, bezplamenná kremace nebo zkrátka vodní kremace, využívá k likvidaci lidských či zvířecích ostatků alkalickou hydrolýzu. Tělo je umístěno do tlakové nádoby naplněné směsí vody a hydroxidu draselného a zahřáté přibližně na 90–150 °C. Protože je nádoba pod tlakem, roztok se nevaří a místo toho během několika hodin jemným způsobem začne rozkládat organické látky.

Patrně nejpodstatnější byla pro biskupa spotřebovaná energie, jde totiž přibližně o sedminu toho, kolik je jí potřeba při kremaci ohněm. Akvamerace navíc neprodukuje žádné emise, protože kapalina, která po ní zůstane, je sterilní směsí organických sloučenin (včetně solí a aminokyselin), kterou lze buď použít jako hnojivo, nebo neutralizovat a bezpečně vypustit do vodních toků. Po akvameraci nicméně zůstane v roztoku celá kostra, kterou je nutné vysušit a následně rozmělnit do urny.

Bílý popel

Zajímavostí je nejen barva „popela“, který je vzhledem k nespálení na rozdíl od toho skutečného z tradiční kremace bílý, ale také jeho množství. Urny po akvameraci jsou naplněny přibližně o třetinu více než po kremaci ohněm, na což musí pozůstalí rovněž myslet. Zda se z akvamerace stane trend, není v tuto chvíli snadné říci. Zvyky spojené s pohřbíváním se ale napříč celou historií mění a upravují, takže není vyloučeno, že se tak stane i v tomto případě.