Záhadná houba z Černobylu nám může pomoct kolonizovat cizí planety. Už byla otestována ve vesmíru
Když vědci po havárii černobylské jaderné elektrárny mapovali život v jejích troskách, narazili na černé plísně, které se nejen vyrovnaly s extrémní radiací, ale zdálo se, že k ní dokonce rostou. Dnes se zkoumá, zda tyto houby dokážou energii ze záření využít a jestli by jednou mohly chránit lidi ve vesmíru.
V květnu 1997 vstoupila mykoložka Nelli Zhdanova do jednoho z nejradioaktivnějších míst na planetě; do zničeného čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl. V jeho technických prostorách objevila černý plísňový povlak na stěnách, stropech i v kabelových kanálech. Nebylo to poprvé, co něco takového zaznamenala.
Hyfy, tedy vláknité výběžky hub, se u několika druhů nalezených v černobylské zóně orientují směrem ke zdrojům radiace. Zhdanova tento jev přirovnala k tomu, jak se rostliny točí za světlem, a pojmenovala ho radiotropismus. Fascinující je, že ionizující záření má energii řádově milionkrát vyšší než viditelné světlo a za normálních okolností poškozuje DNA, proteiny i buněčné membrány.
Melanin jako klíč
Nejvýraznějším společným znakem radiotropních plísní je jejich tmavá barva. I u plísní za ní stojí melanin, stejně jako třeba u lidí, jimž chrání pokožku před UV zářením.
U hub z Černobylu je melanin součástí buněčných stěn ve vysoké koncentraci. Neodráží záření jako štít, ale pohlcuje ho a rozptyluje jeho energii. Zároveň funguje jako antioxidant a omezuje vznik reaktivních iontů. Melanin koneckonců pomáhá přežít více místním organismům, třeba žábám – podrobně jsme se tomuto tématu věnovali v tomto článku.
Čtěte také: Tragédie na železnici: Vlak najel v Indii do stáda slonů a vykolejil. Několik zvířat uhynulo.
Výzkum Zhdanové navázala v roce 2007 jaderná fyzička Ekaterina Dadachova, která zjistila, že melanizované houby vystavené radioaktivnímu cesiu rostou přibližně o 10 % rychleji než stejné houby pěstované bez radiace, a současně se při tom mění jejich metabolická aktivita. „Energie ionizujícího záření je asi milionkrát vyšší než energie bílého světla používaného při fotosyntéze. Melanin podle nás dokáže tuto energii převést na biologicky využitelnou formu,“ tvrdí Dadachova.
Podle ní jde možná dokonce o radiosyntézu, tedy schopnost využívat ionizující záření podobně, jako rostliny využívají světlo. Tuhle hypotézu se ale zatím nepovedlo potvrdit.
Test ve vesmíru
V roce 2018 si jednu z černobylských plísní, Cladosporium sphaerospermum, vědci odvezli na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). V galaktickém záření ji tam „grilovali“ po dobu 26 dnů – a výsledek? Plíseň ve vesmíru rostla v průměru 1,21krát rychleji než kontrolní vzorky na Zemi. Vědci si ale zatím nejsou jistí, jestli to nebylo díky mikrogravitaci – to budou muset v experimentech ještě prokázat.
Senzory umístěné pod koloniemi nicméně zaznamenaly měřitelné snížení intenzity radiace. „Už velmi tenká vrstva biomasy vykazovala schopnost absorbovat kosmické záření v měřeném spektru,“ uvádějí autoři studie. A jak houba rostla, intenzita radiace se dále snižovala.
Vzhledem k tomu, že kosmické záření je považováno za největší zdravotní riziko pro dlouhodobé mise mimo ochranu zemské atmosféry a tradiční radiační štíty z vody, plastů nebo kovů jsou účinné, ale extrémně těžké, nabízí se možnost pro ochranu lidí ve vesmíru používat právě radiotropní plísně.
Zdroj: Frontiers in Microbiology, National Library of Medicine, PLOS ONE
Video, které jste mohli minout: Jediná naděje na záchranu lidstva? Musíme kolonizovat galaxii, což má řadu nástrah
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
